Czech Afrikaans Albanian Arabic Armenian Azerbaijani Basque Belarusian Bulgarian Catalan Chinese (Simplified) Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Filipino Finnish French Galician Georgian German Greek Haitian Creole Hebrew Hindi Hungarian Icelandic Indonesian Irish Italian Japanese Korean Latvian Lithuanian Macedonian Malay Maltese Norwegian Persian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swahili Swedish Thai Turkish Ukrainian Urdu Vietnamese Welsh Yiddish

AČR

  • Aktivní zálohy 72.mechanizovaného praporu se představují

    logo AZ 72.mpr.Mezi jednotky Aktivních záloh patří mechanizovaná četa (od léta 2016 mechanizovaná rota), která je součástí 72. mechanizovaného praporu Přáslavice. Tato četa zde vznikla v roce 2007 a již od jejího vzniku je jejím velitelem por. Mgr. Ivo Heinz. Četa již od počátku byla organickou součástí mechanizovaného praporu a její příslušníci se cvičili v činnostech, které vykonávají profesionální příslušníci praporu.

    Během roku 2011 došlo k důležitému posunu v rámci čety. Čtyři vojáci, zařazení v četě AZ 72.mpr na relevantních organických funkcích, získali na odborném kurzu VeV-VA Vyškov kvalifikační osvědčení střelců operátorů (SO), opravňující k samostatné střelbě z BVP-2. V roce 2012 četa Aktivních záloh u 72.mpr. nabyla jako jedna z mála jednotek AZ plného personálního obsazení, které udržuje na maximálních stavech doposud.

    Příslušníci mechanizované čety každý rok vyčerpají plnou dotaci možných výcvikových dní a mezi jejich činnosti během výcviku patří například níže uvedené činnosti. 

  • Asociace záložních brigád odmítá tvrzení resortu obrany

    Asociace záložních brigád (AZB) je šokována, jakým způsobem reagovalo Ministerstvo obrany na informace v médiích o vzájemném sporu, který se týká jednostranného ukončení Memoranda o spolupráci ze strany resortu ve chvíli, kdy AZB bylo zvoleno do čela prestižní organizace CIOR (Mezispojenecké konfederace záložních důstojníků). V prohlášení uveřejněném na webových stránkách ministerstva je řada nepravdivých tvrzení a polopravd.

    Zavádějící je v reakci ministerstva zejména tvrzení, že AZB údajně od začátku věděla, že MO návrh na převzetí předsednictví CIOR nepodpořila. Skutečnost je taková, že AZB až do posledního momentu čekala na to, zda MO vydá dokument tzv. “no objection letter,“ o který AZB žádala. Tento dokument není v žádném případě pro resort finančním závazkem, jak ministerstvo tvrdí, ale dokument má vyjádřit morální podporu k převzetí takto vysoké prestižní mezinárodní pozice.

    Ministerstvo obrany ve své reakci dále tvrdí, že pplk. Arnošt Líbezný jako prezident AZB převzal závazek prezidentství i přesto, že údajně věděl o negativním postoji MO.  Ve skutečnosti byl závazek převzat až po výzvě představitelů CIOR vznesené na pplk. Líbezného při jednání v Bruselu dne 19. 2. 2015. Impulsem bylo vyjádření ředitele Sekce plánování a rozvoje schopností brig. gen. Adama, že pro převzetí prezidentství AZB nepotřebuje jakékoliv doporučení MO a nic mu tedy nebrání. (výpis ze záznamu jednání: ….BG Adam underlined that this issue is only in the hands of AZB and CIOR because neither CZE MOD nor the CZE General Staff are a member of CIOR. …. During a subsequent discussion it was agreed that AZB is free to apply for CIOR Presidency 2016-2018 during the same period as NRFC Chairmanship by CZE and does not need further confirmation by the CZE MOD.) Toto prohlášení bylo pro představitele CIOR natolik jasné, že se rozhodlo o převzetí předsednictví Českou republikou zastoupenou v organizaci AZB hlasovat. Výsledkem byla jednomyslná volba.

    Nepravdivé je dále tvrzení Ministerstva obrany, že by muselo uhradit náklady, které samo odhadlo na 15 milionů korun. Obě tyto informace nejsou pravdivé. Veškeré dosavadní náklady spojené s členstvím a spoluprací v rámci CIOR nesla výhradně AZB. Asociace pouze oslovila nezávazně MO, zda by bylo ochotno se jakkoliv podílet na předsednictví s tím, že celková částka na tříletý mandát bude zhruba 7 milionů korun. „Velmi by mě zajímalo, kdo a z jakého důvodu nakonec ministrovi předložil informační zprávu s částkou více než dvojnásobnou a bez uvedení, že se jedná o možnost podílet se jen na části těchto nákladů,“podivuje se prezident AZB pplk.. Arnošt Líbezný. Nutno podotknout, že informační zprávy náčelníka generálního štábu pro ministra jsou celkem dvě, První, datovaná dne 3. 9. 2014 převzetí prezidentství CIOR doporučuje a druhá datovaná dne 30. 10. 2014 jej nedoporučuje.

    Ministerstvo obrany svůj postoj mimo jiné hájí tím, že podpořilo předsednictví v National Reserve Force Committee (NRFC), která je poradním orgánem NATO. Ve vyjádření je ovšem zamlčena zásadní informace o tom, že až doposud bylo předsednictví v NRFC a prezidentství CIOR vykonáváno jednou a toutéž zemí. O tom hovoří i čl. 7 „Memorandum of understanding“, které bylo uzavřené mezi CIOR a NRFC dne 24. 7. 2003.

    „Předpokládáme, že až zase bude za MO někdo reagovat, a to zcela útočně proti AZB či jeho představitelům, zajistí si dostatek podkladů a relevantních informací,“ říká pplk.. Líbezný. Toto vyjádření, které bylo zveřejněno na http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ministerstvo-obrany-zalozaky-pres-palubu-nehazi-111270/  zcela zjevně postrádá hlubší znalosti a dostatečné informace pro takto závažná tvrzení, která hraničí s pomluvou.

    „Věříme, že MO je schopné dohledat veškeré relevantní dokumenty, včetně všech záznamů z jednání, které zcela jistě postaví celou tuto vykonstruovanou kauzu do úplně jiného světla a zváží, zda tato jeho reakce nebyla příliš unáhlená,“uzavírá pplk. Arnošt Líbezný.

     

  • Cvičení mechanizované čety AZ 41. mpr ve dnech 29. 6. – 3. 7. 2015

    Parné léto s vysokými teplotami zastihlo četu AZ 41. mpr ve VVP Hradiště (Doupovské vrchy), při již třetím cvičení v tomto roce. Obsahově bylo zaměřeno zejména na přípravu bojových ostrých střeleb, které nás čekají v listopadu, s tématem čety v obraně. Během cvičení si také jednotka připomněla výročí slavné bitvy čs. legionářů u Zborova (2. 7. 1917) a dále také výročí svého vzniku (1. 7. 2007). Četa již v rámci 41. mpr v Žatci (4. brn) působí tedy osm let.

  • Exkluzivní nabídka pro AZ a válečné veterány

    VIPAPP je jedinečná aplikace, která Vám umožní získat exkluzivní produkty a služby klientům za skvělých podmínek a to vše dle nejmodernějších trendů v oblasti elektronického nákupu. Přináší exkluzivní možnost využití moderních technologií ke správě vašeho privátního finančního portfolia od kreditní karty až po právní ochranu či pojištění automobilu. Na základě exkluzivní spolupráce VIPAPP a Asociace záložních brigád Vám nabízíme registraci zdarma. Přesvědčte se sami!

     

    Přístup do aplikace:

    http://vipapp.cz/vipapp-individual/?promo_kod=fgroup703

     

  • Historie a vývoj Aktivní zálohy AČR

    Tradice dobrovolnosti a brannosti

    Dobrovolná vojenská služba a brannost patří mezi základy tradic nejen naší armády, ale i naší společnosti více, než si většina veřejnosti myslí. A to nejen v minulosti, ale i dnes. Podívejme se na vývoj tohoto fenoménu v našich zemích z hlediska historie.

    Zaměříme-li se v otázkách potřeby doplňování personálního stavu armády na historii vojenských záloh na našem území, lze spatřovat počátky jejich vzniku (v dimenzích současného vnímání) na počátku 19. století. V roce 1802 zrušil v rámci Habsburské monarchie císař František I. doživotní vojenskou službu pro naverbované vojáky. Poté sloužili u pěchoty 10 let, u jezdectva 12 let, u dělostřelectva 14 let. Následně mohli z armády odejít, přičemž v případě potřeby mohli být vyzýváni k obnovení služby. V roce 1811 byla potom doba služby sjednocena na 14 let. V roce 1845 byla zkrácena na 8 let. V roce 1858 byla potom v rámci Rakousko-Uherska zavedena všeobecná branná povinnost.

    Tím vznikala pro poddané Habsburské monarchie povinnost osmileté vojenské služby, přičemž následný status zálohy trval dva roky. Přestože tato branná povinnost byla všeobecná, měla svá specifika, včetně mnoha výjimek. V této podobě fungoval však tento systém jen do roku 1868, kdy byla zavedena všeobecná branná povinnost v nové podobě. Byla reakcí na potřebu reformovat rakousko-uherskou armádu po osudové porážce ve válce s Pruskem roku 1866. Tato nová podoba všeobecné branné povinnosti mimo jiné zrušila různé možnosti osvobození od služby. Povinná vojenská služba pro poddané monarchie také byla změněna na 3 roky (u námořnictva 4 roky). Po odsloužení těchto let odcházel voják do sedmileté zálohy, kdy ještě odsloužil dva roky v tzv. zeměbraně.

    S tímto systémem tvorby záloh vstupovalo Rakousko-Uhersko do I. světové války. Konec této války v roce 1918 přinesl s porážkou i rozpad Rakousko-Uherska. Došlo k opětovnému osamostatnění národů, které do té doby byly součástí této monarchie. Zejména následkem snah čs. zahraničního odboje (především boje čs. legií (složených z dobrovolníků) v letech 1914-1920 a diplomatické práce T. G. Masaryka, E. Beneše a M. Štefánika), koordinovaných s odbojem domácím (především tzv. Maffie a národní projevy českého obyvatelstva), vzniklo 28. 10. 1918 Československo.

    Zmínil jsem čs. legie, které jsou výraznou součástí armádních tradic, dobrovolnosti a služby vlasti nejen naší armády. Čs. legie v letech 1914-1918 jako zahraniční vojsko tehdy neexistujícího státu bojovaly za samostatnost Československa. Toto vojsko ve formě ucelených čs. jednotek působilo v Rusku (od 1914), Francii (od 1914) a Itálii (od 1917). V případě čs. vojska v Rusku se jeho zahraniční působení protáhlo až do roku 1920, účastí v bojích ruské občanské války na straně protibolševické koalice (Bílých). V Rusku se čs. vojsko rozrostlo na armádní sbor (více než 60 tisíc mužů). Ve Francii se čs. vojsko rozšířilo nakonec do velikosti brigády (9,5 tisíc mužů). V Itálii potom, kde se čs. jednotky začaly formovat nejpozději, do velikosti armádního sboru (19,5 tisíce mužů). Navíc více jak tisíc čs. dobrovolníků sloužilo samostatně v jednotkách srbské armády, dalších zhruba tisíc v řadách britské armády a více jak 40 tisíc v řadách americké armády. Celkem v bojích v letech 1914-1920 prokázaly jednotky čs. legií na různých frontách vysokou bojovou úroveň. Jednotky byly tvořeny dobrovolníky, kteří věřili tomu, zač bojují a bojovali se skutečným zápalem pro jejich cíl – samostatnost Československa. 

    Z uvedeného velmi stručného výčtu je zřejmé, jakou důležitost prvek dobrovolnosti v počátcích naší armády měl. Dobrovolníci byli jeden ze základních prvků, které Československu umožnily v říjnu 1918 jeho samostatnost.

    Mladý stát potřeboval vlastní armádu hned v počátcích existence, nejen k ubránění vzniku své samostatnosti před německými a maďarskými jednotkami, které ještě na území Československa po vyhlášení jeho samostatnosti zůstávaly, ale i pro následné boje s Polskem (na Těšínsku) a Maďarskem (na jižním Slovensku) při obraně svých mezinárodně uznaných hranic. Vedle útvarů tzv. domácího vojska, jednotek čs. legií (z Itálie a Francie) to byly i dobrovolecké jednotky, složené z dobrovolníků z řad čs. občanů, kteří se dobrovolně hlásili ke službě do bojů na obranu republiky. V době, kdy mladá republika potřebovala doslova každého vojáka, po právě skončené světové válce, která přinesla mnoho ztrát na lidských životech, to byli opět dobrovolníci, kteří v této kritické chvíli výrazně pomohli. Byly to tehdy například úspěšné dobrovolnické pluky Stráže svobody, složené ze Sokolů a příslušníků DTJ, Slovácká brigáda, Garda slovenskej slobody, dobrovolecké pluky, strážní sokolské prapory a mnoho dalších. V rámci těchto bojů se v množství případů tyto dobrovolnické jednotky vyznamenaly, např. 1. pluk Stráže Svobody v bojích o Nové Zámky na jaře 1919, další jednotky např. v bojích u maďarského Salgótarjánu a na dalších místech.

    Po skončení těchto bojů a ubránění hranic mladého státu byly tyto dobrovolecké jednotky, vzniklé v kritické době pro obranu státu, rozpuštěny a jejich příslušníci se vrátili do svých civilních životů. Bylo tehdy nutné také ujasnit poměry občanů republiky vůči její nové armádě.

    Ta byla tehdy stavěna především na tradicích čs. Legií. Systém armádních personálních záloh řešil branný zákon č. 193 z března 1920. Byla v rámci všeobecné branné povinnosti zavedena povinná 14-ti měsíční zákl. vojenská služba - pro všechny schopné muže ve věku 20-50 let. Po počáteční nechuti společnosti k vojenské službě, v důsledku právě skončené čtyřleté války, je nutno dodat, že následně v době tzv. První republiky bylo často neodvedení vojenskou komisí společensky považováno pro daného muže za ostudu. Následně v roce 1923 byla zákl. vojenská služba prodloužena na 2 roky. Brzy však byla zkrácena na 1,5 roku. Tento stav trval až do 30. let, kdy došlo ke zhoršení mezinárodní politické situace v souvislosti s nástupem A. Hitlera k moci v Německu. Na to reagovala i armáda reformou systému tvorby záloh. Povinná služba se prodloužila opět na 2 roky.

    Po vykonání tehdejší prezenční služby se muži vrátili do civilního života a byli přeřazeni do zálohy. Ta se tehdy dělila na I a II. zálohu. Do první skupiny patřili všichni vojáci v záloze mladší 41 let. Tato část zálohy měla doplňovat armádu v případě války přímo u jednotlivých útvarů. Druhou skupinu tvořili vojáci v záloze ve věku 41-50. Tato část byla předurčena v případě války pro strážní službu v týlu. Do druhé skupiny zálohy byli tehdy také zařazováni odvedení tzv. nadpočet[1] a také tzv. náhradní záloha. Úlevy z této služby byly stanoveny pro živnostníky, sedláky a živitele rodin.

    Vojáci I. zálohy pro udržování své odbornosti byli povinni vykonat v průběhu života čtyři vojenská cvičení (dvě byla čtyřtýdenní a dvě třítýdenní). V případě zmiňované tzv. náhradní zálohy bylo provedeno ještě o jedno čtyřtýdenní cvičení více. Tyto vojáky v záloze mohla armáda v případě potřeby povolat i k mimořádnému cvičení (až čtyřtýdennímu) při zavádění nové výzbroje. Rotmistři a důstojníci v záloze potom byli povoláváni na cvičení v celkové úhrnné délce pěti měsíců.

    Mimo povinné zálohy existovala ještě dobrovolná branná příprava různých občanských spolků, které se různým stupněm věnovaly výcviku s vojenskými prvky. Jednalo se zejména o Sokol (Čs. obec Sokolská), dorost Čs. obce legionářské (ČsOL) - většinou potomci čs. legionářů, Dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ), Orel a další. Pro připomenutí významu nutno připomenout, že to byly právě Sokol a DTJ, které dokázaly postavit množství dobrovolnických jednotek (s několika tisíci dobrovolníky) do bojů s maďarskou armádou na Slovensku v letech 1918-1919, z nichž mnohé se v bojích vyznamenaly. V ČsOL a dalších legionářských organizacích (např. NJČSL – Nezávislá jednota čs. legionářů) se sdružovali legionáři – bývalí příslušníci čs. legií. Tyto organizace prováděly se svými členy, i jejich potomky či spřízněnou mládeží, branný výcvik, často i ve spolupráci s armádou. Tyto aktivity však nebyly oficiální součástí systému armádních záloh. Přesto však výsledky nasazení dobrovolnických jednotek v době zmiňovaných bojů s Maďarskem vedly k tomu, že velení armády existenci těchto organizací respektovalo a často v jejich aktivitách podporovalo. Velká část této mládeže, která prošla tehdy dobrovolně různými formami těchto branných cvičení, se později osvědčila v řadách armády.

    Samostatně bych rád v tomto výčtu ještě zmínil i tzv. Národní gardy, které svým posláním navazovaly na tradice dobrovolných ostrostřeleckých sborů, které vznikaly v průběhu 19. století. Tyto dobrovolnické ozbrojené jednotky byly v roce 1926 spojeny do „Svazu ozbrojených jednot RČS“, který se potom následně v roce 1930 přejmenoval na „Národní gardy“ (NG). Cílem činnosti NG bylo udržování a příprava vojenské odbornosti pro posílení armády v případě mobilizace.

    Jednalo se rovněž o organizaci s vlasteneckým duchem, stejně jako v případě Sokola, DTJ, ČsOL, atd. V roce 1935 se stal velitelem NG pplk. K. Kříž, který nahradil dřívějšího velitele plk. J. Černohorského. Již v dubnu 1936 v rámci NG působilo 112 oddílů s celkem 22 400 muži. V osudném roce 1938 stanul v čele NG jako nový velitel arm. gen. v. v. J. Šnejdárek, známý legionář a výrazná osobnost čs. armády. V době následné mobilizace „Svaz národních gard RČS“ vyzýval všechny muže, na které se nevztahovala vojenská povinnost, aby se přihlásili do služeb občanské obrany v Národních střeleckých gardách.

    V době krize v roce 1938 provedla armáda v květnu a červnu mimořádná opatření k ukázce vojenské síly, především před sousedním Německem, které se mělo stát příštím agresorem. Armáda tehdy povolala z I. zálohy ročník 1935 a části dalších ročníků. Při mobilizaci v září 1938 potom byla povolána celá I. záloha. Další dobrovolníci nastoupili i k jednotkám tzv. Stráže obrany státu (SOS). Velení armády se daly okamžitě k dispozici i vznikající dobrovolecké jednotky dříve zmiňovaných organizací, které armáda využila pro strážní službu u důležitých objektů v zázemí. Všeobecná nálada obyvatelstva byla plna nadšení pro obranu republiky. Následovala Mnichovská dohoda, ve které Československo jeho hlavní spojenci (Francie a Anglie) opustili, a její důsledky byly hořkým zklamáním pro většinu celého národa. Tzv. Druhá republika měla jen krátké trvání, protože již v polovině března 1939 následovala německá okupace zbytku českých zemí, rozpad státu osamostatněním Slovenska a zabráním Podkarpatské Rusi Maďarskem.

    Samozřejmě, že okupace českých zemí Německem přinesla s sebou následně koncem března i ukončení činnosti zmíněných národních polovojenských a tělovýchovných organizací.

    Foto: Příslušníci 11. čs. praporu - Východního, Tobruk 1941Foto: Příslušníci 11. čs. praporu - Východního, Tobruk 1941

    V té době, již na prahu propukající II. světové války, mnozí aktivní vojáci i vojáci v záloze utíkali z okupované země do zahraničí, kde očekávali vytvoření nové čs. zahraniční armády po vzoru čs. legií z I. světové války. Vstupovali dobrovolně do zahraničních armád, kde vytvářeli i čs. jednotky, zejména tehdy v Polsku a Francii. Tehdy vzniklý Československý národní výbor v Paříži, představující jedno z tehdejších zahraničních center čs. odboje, vyhlásil již v polovině listopadu 1939 mobilizační rozkaz, vyzývající všechny bývalé čs. občany, nacházející se tou dobou v zahraničí (mimo čerstvých emigrantů tedy také zahraniční české a slovenské usedlíky), ke službě v zahraniční čs. armádě s cílem boje za osvobození Československa.

    V letech 1939-1945 se čs. dobrovolníci účastnili bojů nejen v řadách čs. zahraniční armády v Polsku, Francii, Anglii, na Středním Východě a SSSR, ale i v řadách spojeneckých armád (např. v jednotkách tzv. Svobodných Francouzů, v armádě USA, na Dálném východě v řadách britských jednotek, částečně i v sovětské armádě a jinde). Mimo bývalých aktivních vojáků prvorepublikové čs. armády to byli také právě „záložáci“, kteří se v bojích II. sv. války osvědčili. Byl to jistě především důsledek společenské výchovy První republiky a zároveň organizovaného výcviku těchto záloh v rámci tehdejší armády. Po skončení II. sv. války jich většina, pokud se nerozhodli zůstat dále v čs. armádě, byla opět demobilizována do zálohy a vrátila se do civilního života.

    Foto: Čs. parašutisté při výcviku na Skotské vysočině, Velká Británie 1942

    Foto: 1. čs. sam. prapor po bitvě u Sokolova, Veseloje 1943

    Po skončení II. světové války platila v letech 1945-1949 v Československu všeobecná branná povinnost opět na základě předválečného branného zákona. Po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 se změnila v rámci následné reformy i celá doktrína na armádu sovětského typu. To postupně zničilo ve společnosti vztah k vojenské službě a to na několik generací. V roce 1949 byl potom schválen komunistickým režimem nový branný zákon č. 92. Povinná základní vojenská služba byla stanovena na 2 roky. Po jejím absolvování byl voják přeřazen do povinné zálohy, ve které byl veden až do důchodového věku. Z této zálohy mohl být v případě potřeby armády, např. v případě ozbrojeného konfliktu, povolán do aktivní služby. Nároky na zkrácení zákl. vojenské služby měli studenti VŠ (měli možnost první rok služby absolvovat během vysokoškolského studia na vojenských katedrách) a živitelé rodin. V době vlády komunistického režimu 1948-1989 došlo k absolutní změně ve vnímání zákl. vojenské služby širokými vrstvami obyvatelstva. Z pociťované občanské povinnosti se stala nucená povinnost, ze které se množství branců snažilo vyvázat získáním tzv. modré knížky. Svým průběhem zákl. vojenská služba, také nízkou úrovní některých vojáků z povolání většinou od služby vlasti odrazovala. Negativní dojem v nemalé části společnosti přetrval často bohužel dodnes.

    Po listopadu 1989 a návratu k demokracii muselo nutně kromě dekomunizace armády, jak personální tak i její doktríny a tradic, dojít i k úpravě branného zákona.

    Novela branného zákona z roku 1990 následně v odpovědi na tlaky společnosti zkrátila základní vojenskou službu (ZVS) na 1,5 roku. Pro ty brance, kteří odmítli ZVS, vznikla i možnost tzv. civilní služby. Možnosti získání tzv. modré knížky při zjištění zdravotní nezpůsobilosti před lékařskou komisí, či prokázání jiných důvodů, např. náboženských, odmítavých postojů ke zbraním, byly množstvím branců však dále využívány. Přesto počet odváděných branců byl tehdy pro armádu stále dostačující. Následná novela branného zákona z roku 1991 prodloužila maximální věkovou hranici pro věci odkladů ZVS na 25 let, z původních 22 (u studentů VŠ z 28 let na 30 let). Zkracovala zároveň o měsíc cvičení pro vojáky v záloze.

    Další novela branného zákona z roku 1993, po rozpadu Československa a vzniku současné České republiky, zkracovala ZVS na 1 rok. Alternativní civilní službu pro odvedence, kteří odmítli ZVS, stanovila na 1,5 roku. Tento stav trval celá 90. léta 20. století. Po absolvování ZVS však již pro nedostatek financí a nevyjasněnou budoucnost systému tvorby záloh, nebyli nově vycvičení vojáci v záloze na vojenská cvičení většinou povoláváni. Na jaře 2003 předložil tehdejší ministr obrany Tvrdík návrh úplného zrušení ZVS, což byla odpověď jak na politické tlaky části veřejnosti, tak i na tehdejší potřeby AČR. V listopadu 2003 vláda schválila novou reformu, jejíž součástí bylo i zrušení ZVS ke 31. 12. 2004 a plná profesionalizace AČR. Navrhovaný nový branný zákon byl schválen a v prosinci 2004 odešli do zálohy poslední vojáci ZVS. To však již existovaly od 1. 1. 2004 jednotky Aktivních záloh dobrovolných.

    (autor je dlouholetým příslušníkem Aktivních záloh AČR)

    Poznámka autora:
    Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím již více jak 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl i od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží maximálně přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

     

    Hlavní použité prameny:

    Archiv autora
    Ministerstvo obrany České republiky. Ministerstvo obrany :<www.army.cz>.
    VLČEK, Bohuslav. Aktivní záloha ozbrojených sil České republiky. Vojenské rozhledy. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 67-73.
    ZEMAN, Jan, MAREK, Vladimír. Vojenské základní službě v Česku odzvonilo. Areport. 2004 č. 25-26, s. 13.

     


     

    Vznik Aktivní zálohy (vývoj v letech 1999-2003)

    Úvodem bych rád předeslal, že když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

    Na základě zájmu některých občanských sdružení s určitým stupněm vojenského zaměření (zejména kluby vojenské historie, kluby vojáků v záloze, branné kluby, veteránské organizace atd.) vznikla v době, kdy již na běžná vojenská cvičení nebyli vojáci v záloze povoláváni z důvodu odporu velké části veřejnosti v sílícím tlaku po zrušení povinné vojenské služby a tenčících se finančních prostředků resortu obrany, myšlenka tzv. dobrovolných vojenských cvičení. Tehdejší územní (dříve okresní) vojenské správy mívaly zkušenost s povoláváním vojáků v záloze v 90. letech 20. století takovou, že velké množství „záložáků“, povolaných (povinně) na cvičení, se snažilo tomuto cvičení vyhýbat, ať již zajištěním zásahu zaměstnavatele, či „náhlých nemocí“, případně „krizovou finanční situací“ v rodině atd. Myšlenka dobrovolných cvičení spočívala v tom, že by byli povoláváni na cvičení pouze ti vojáci v záloze (tzn. vojáci, kteří absolvovali základní vojenskou službu, případně bývalí vojáci z povolání), kteří by chtěli cvičit dobrovolně a se zájmem. Jednalo se o zlom v chápání a vnímání otázky vojenských cvičení pro vojáky v záloze. Tito lidé se hlásili na vojenské cvičení dobrovolně a dožadovali se výcviku – pro vojenské správy tehdy víceméně nevídaná věc.

    Po několika jednáních, která proběhla mezi zástupci AČR a zástupci zmíněných občanských sdružení, vydal v roce 1999 tehdejší náčelník Generálního štábu (dále NGŠ) generál Šedivý rozkaz k povolání těchto dobrovolníků na první dobrovolná vojenská cvičení. Tito dobrovolníci byli povoláváni ve skupinách podle příslušných vojenských odborností – buď do těch odborností, které získali během své ZVS nebo v rámci přecvičení i na vojenskou odbornost, o kterou měli zájem. Jednalo se o desítky aktivně cvičících dobrovolníků, kteří však tehdy ještě netvořili ucelené jednotky a vždy na každém cvičení (u různých útvarů, podle jejich zájmu či možností AČR) byli určováni na potřebné funkce po dobu cvičení[2].

    Historicky první dobrovolné cvičení tak absolvovali dobrovolníci (sdružení většinou kolem Vojenského muzea na demarkační linii Rokycany a dalších organizací) u vojenského útvaru ve Strašicích v září 1999[3]. I přes počáteční pochybnosti a nedůvěru vojenských orgánů ve funkčnost tohoto systému povolávání nakonec výsledky předčily očekávání. Dobrovolníci nastupovali na cvičení řádně a v určené termíny a k obsahu cvičení přistupovali velmi aktivně a s vlastní iniciativou. Tito dobrovolníci tak dali i základ k pozdějšímu vzniku přímo stálých a ucelených jednotek Aktivních záloh. Jedním z útvarů, cvičících tyto dobrovolníky byla tehdy také 1. výcviková a mobilizační základna územní obrany v Litoměřicích[4]. Tato základna následně cvičila všechny odbornosti strážních jednotek až do jejího pozdějšího zrušení v prosinci 2003. Během podzimu 2000 se zde začala také formovat ze cvičících dobrovolníků 1. pěší rota dobrovolníků, jejíž jádro tvořilo 34 příslušníků 1. pěší čety a průzkumného družstva, která ale byla následně bohužel zrušena.

    Po těchto prvních zkušenostech se na přelomu tisíciletí při jednáních NGŠ gen. Šedivého se zástupci dobrovolníků, tehdy především Jiřím Kuncem, Františkem Kochem a Václavem Marhoulem, zrodila myšlenka vytvořit přímo předurčené a ucelené jednotky z dobrovolníků v záloze s tím, že v rámci těchto jednotek budou mít jejich příslušníci již stálé tabulkové zařazení. Tyto jednotky pak měly být cvičeny pro plnění úkolů ve spolupráci s ostatními jednotkami AČR a svou připravenost si zvyšovat formou pravidelných cvičení. Byl brán právě příklad z minulosti a tradic naší armády, kdy v tomto duchu byl následně přijat i název „Aktivní zálohy dobrovolné“ (AZD). Nebylo lehké toto rozhodnutí prosadit, protože existovala jak různá legislativní omezení (jaký bude status těchto vojáků, apod.), tak i stále přetrvávající nedůvěra některých vysokých vojenských představitelů ve funkčnost tohoto modelu existence záloh armády. Nakonec experimentálně byla u 22. mechanizovaného praporu ve Strašicích zformována 1. mechanizovaná rota. Velením byl pověřen oficiálně tehdy nadporučík Marhoul, nicméně rotu fakticky řídilo velení útvaru. Jednalo se o jednotku složenou plně z dobrovolníků, spolupracujících s Vojenským muzeem na demarkační linii Rokycany, z klubu CI-5 a Klubu vojenské techniky Brdy. Každý příslušník jednotky měl již své stálé funkční zařazení, na kterém se zdokonaloval během cvičení ve své odbornosti a plnil zadané úkoly v rámci jednotky, která tak existovala dále, i po cvičení. První cvičení této mechanizované roty se odehrálo 6. – 10. 11. 2000 ve VVP Boletice. Na následném slavnostním nástupu ke Dni veteránů dne 11.11.2000 na Vítkově v Praze, který byl spojen se slavnostní přísahou jednotky, a byl zahájen v 11 hodin a 11 minut, v návaznosti na památku ukončení I. světové války, obdržela tato 1. mechanizovaná rota od Československé obce legionářské čestný název „Československých legií“, na základě pokračování ve statusu dobrovolnosti. To bylo i oficiálním potvrzením v navázání na vojenské tradice čs. legií z let 1914-1920, které byly tehdy tvořeny rovněž dobrovolníky. 

    Ve dnech mimo vojenská cvičení probíhala především na úrovni velitelského sboru organizační příprava. Příslušníci jednotky se v době mimo vojenská cvičení věnovali (tak jako i dnes v AZ) běžně svým civilním povoláním. Skupinka příslušníků jednotky se účastnila, nejprve víceméně na „vlastní pěst“ s nabídkou účasti v roli opozičních sil, později již i na vyžádání, příprav několika kontingentů AČR do zahraničních misí na Balkáně, což obohacovalo přípravu těchto jednotlivců a bylo vedením daných kontingentů pozitivně hodnoceno.

    Dalším takovým mezníkem při vývoji jednotek Aktivních záloh následně bylo setkání nejvyšších představitelů AČR a příslušníků 1. mechanizované roty AZD se zástupci různých vojensko-historických klubů, politiků, občanských a zájmových sdružení 6. 4. 2002 ve vojenském zařízení Měřín. Zde bylo společně projednáno mnoho klíčových problémů a byly připraveny podklady k potřebné novelizaci branného zákona. V návaznosti na toto shromáždění vznikla také dále z 1. čety zmíněné 1. mechanizované roty AZD ke dni 19. 7. 2002 u 22. mechanizovaného praporu 1. tanková rota AZD a následně se začala formovat i 2. mechanizovaná rota AZD.

    Tehdy v srpnu 2002 nastaly v České republice katastrofální ničivé povodně. Na pomoc a likvidaci následků povodní vedle dalších útvarů AČR se nejprve živelně a následně již organizovaně v rámci operace „OBNOVA“ zapojily i stovky dobrovolníků AZD. Při této příležitosti se prokázalo, že příslušníci AZ jsou schopni často plnit stejné úkoly při těchto záchranných pracích jako profesionální jednotky. Mnohdy byli na místě i dříve, než profesionální jednotky, přestože oficiálně aktivováni s povoláním na „mimořádné cvičení“ byli až v průběhu celého zásahu.

    Po nabytí platnosti zákona 128/2002 Sb.[5], novelizujícího zákony, týkající se branné povinnosti, byla dána i legislativní částečná podpora vzniku jednotek AZD. U 22. mechanizovaného praporu ve Strašicích vznikl 1. mechanizovaný prapor AZD, složený z 1. a 2. mechanizované a 1. tankové roty AZD. Při jeho slavnostním zahajujícím nástupu dne 30.11.2002, který byl spojen s rozloučením s tehdejším NGŠ AČR arm. gen. Jiřím Šedivým, který ten den odcházel z činné služby do zálohy, dostala tanková rota od Čsl. obce legionářské rovněž čestný název „Československých legií“.

    Již v říjnu 2000 vznikla kromě zmiňovaných mechanizovaných jednotek, na návrh náčelníka Vojenské zpravodajské služby i tzv. Rota Z. Bylo tehdy povoláno na intenzivní dvoutýdenní dobrovolné cvičení prvních 44 bývalých příslušníků průzkumných jednotek, kteří dali základ vzniku této speciální jednotky AZD. Jednotka absolvovala výsadkovou, odbornou a taktickou přípravu, ukončenou dvěma seskoky padákem a třídenním cvičením k ověření získaných znalostí. I nadále její výcvik probíhal stranou běžné koncepce výcviku jednotek AZD, v rámci standardu 6. spec. brigády, následně 601. skupiny speciálních sil.

    Vedle těchto vzniklých jednotek byli, jak jsem již zmínil, i jednotlivci v aktivní záloze, kteří se dále účastnili vojenských cvičení u různých jednotek samostatně, bez příslušnosti ke stálé jednotce AZD (např. zmíněná cvičení v rámci 1. výcvikové a mobilizační základny v Litoměřicích, která cvičila „záložáky“ až do prosince 2003). To již existovala kromě dalších fyzických či právnických subjektů i organizace, na základě dohody se služebními orgány resortu Ministerstva obrany, snažící se sdružit vojáky v aktivní záloze, zastupující myšlenku vzniku dalších stálých jednotek Aktivní zálohy po vzoru existence americké Národní gardy či britské Home guard a dalších. Její název byl Asociace záložních brigád (AZB)[6] a na základě doporučení tehdejšího NGŠ gen. Šedivého se stala následně i součástí Svazu vojáků z povolání AČR.

    AZB usilovala v jednáních s AČR o vznik ucelené koncepce existence a výcviku Aktivní zálohy dobrovolné. V rámci jednotlivých krajů měla i své zmocněnce, kteří vešli v jednání s příslušnými Krajskými vojenskými velitelstvími (KVV). Jen je možno zmínit, že tato organizace tehdy nezískala tak masivní podporu z řad příslušníků AZ jak se původně při jejím vzniku očekávalo. Zastala však nepominutelnou úlohu při přípravě, propagaci, plánování výcviku a především návrhu legislativních změn ve prospěch AZ (tehdy ještě název AZD). V dalších letech se AZB organizačně také podílela s Generálním štábem i na organizaci tiskových konferencí, Dětských dnů, IDETů a dalších akcí k propagaci a podpoře náboru do jednotek AZ. V roce 2003 se podílela významně na organizaci regionálních konferencí[7] k problematice AZD. Navázala také některé významné spolupráce s partnery ze spojeneckých armád.

    V roce 2003 v rámci reformy AČR došlo bohužel také ke zrušení 2. mechanizované brigády a tím bohužel i k rozpuštění mechanizovaného praporu AZD u 22. mpr. Přineslo to s sebou velkou vlnu frustrace a rozčarování mnoha jeho příslušníků, protože rozpuštění jednotky bez možnosti přemístění k jinému útvaru v zachované podobě chápali mnohdy jako nepochopitelnou křivdu. Bylo mnoho těch, kteří následně ukončili své smlouvy o zařazení do AZD a již se je pro dobrovolnou službu v AČR nepodařilo nikdy dále získat… Zachována zůstala pouze 1. tanková rota AZD „Československých legií“, která se stala součástí 73. smíšeného mechanizovaného praporu (později transformovaného na 73. tankový prapor) v Přáslavicích, kam se také přesunula.

    V návaznosti na dřívější zkušenosti s dobrovolnými cvičeními, s poznatky z výcviku mechanizovaných rot AZD a navazováním na tradice dobrovolnosti z historických tradic AČR vznikla koncepce vzniku dalších jednotek Aktivních záloh dobrovolných. Při vzniku těchto jednotek, organizaci náboru dobrovolníků a vysvětlování celé koncepce pomáhali v rámci jednotlivých krajů i zmocněnci AZB. Velení armády rozhodlo o vzniku nových jednotek AZD ve formě strážních rot[8] - ke dni 1. 1. 2004. Koncem roku 2003 v rámci jednotlivých krajů, v pravomoci příslušných Krajských vojenských velitelství, proběhla[9] první setkání se zájemci o budoucí dobrovolnou službu v těchto jednotkách. Probíhalo vytipování vhodných osob na velitelské funkce, zajišťování organizačních záležitostí, výstrojních náležitostí pro tyto budoucí jednotky, které měly organizačně být zařazeny právě pod Krajská vojenská velitelství. Při tomto procesu při jednání s příslušnými KVV spolupracovali i zmínění krajští zmocněnci AZB, kteří v průběhu tohoto procesu, i v kancelářích[10], které jim byly v budovách daných KVV poskytnuty, absolvovali ve svém volném čase množství pohovorů s potenciálními zájemci o službu v AZ. Zároveň se na tomto procesu podílela i mobilizační oddělení.

    V rámci jednotlivých krajských vojenských velitelství tak skutečně od 1. 1. 2004 vzniklo nových 14 strážních (později pěších) rot AZ.

    (autor je dlouholetým příslušníkem Aktivních záloh AČR)

     

    Hlavní použité prameny:

    Archiv autora
    Archiv Asociace záložních brigád, o.s.
    Archiv mjr. Ing. Líbezného Arnošta
    Archiv kpt. Ing. Mojžíše Milana
    Archiv kpt. Mgr. Trávníčka Františka
    Ministerstvo obrany České republiky. Ministerstvo obrany : České republiky [online]. 2004 [cit. 2008-01-15]. Dostupný z WWW: <www.army.cz>.
    PAJER, Jaroslav. Historie aktivní zálohy v datech. Nepublikováno, studijní materiál.
    VLČEK, Bohuslav. Aktivní záloha ozbrojených sil České republiky. Vojenské rozhledy. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 67-73.

     


     

    Vznik krajských rot AZ (vývoj v roce 2004)

    V předchozích dílech jsem shrnul základní historická východiska pro tradice Aktivní zálohy (AZ) AČR. V minulém díle jsem připomněl samotný vznik a vývoj AZ v prvním období historie, v letech 1999 – 2003. Tedy dobu, která předcházela jednomu z předělů historie vývoje AZ – vzniku krajských rot AZ.

    V rámci jednotlivých krajských vojenských velitelství tak skutečně od 1. 1. 2004 vzniklo nových 14 strážních (později pěších) rot AZD. Roty byly tvořeny výhradně vojáky v aktivní záloze dobrovolné (včetně velitelů těchto rot, kteří byli také vojáky v aktivní záloze). Tito podepsali s příslušnou Územní vojenskou správou (ÚVS) dohodu o zařazení do aktivní zálohy jako dobrovolný závazek o udržování vojenské odbornosti. Tento závazek se podepisoval tehdy na dobu 2-5 let. Příslušníkem se mohl stát každý občan ČR po základní vojenské službě (či předchozí činné službě VZP), který splňoval zdravotní kritéria (potvrzeno písemně příslušným obvodním lékařem a vstupní zdravotní prohlídkou v rámci jednotlivých KVV – později byla již vyžadována lékařská prohlídka ve vojenské nemocnici, jako v případě VZP), věk 18-60 let, trestně a morálně bezúhonný (musel doložit výpisem z rejstříku trestů), se kterým příslušné KVV podepsalo prostřednictvím ÚVS zmiňovaný závazek.

    Tyto strážní roty byly předurčeny od prvopočátku zejména ke střežení objektů důležitých pro obranu státu v krizových situacích (např. zhoršení bezpečnostní situace nebo hrozba teroristických útoků) a teritoriální pomoc při krizových situacích nevojenského ohrožení (povodně, rozsáhlé lesní požáry, průmyslové havárie s rozsáhlým chemickým, biologickým a radiačním ohrožením, řešení rozsáhlé migrace cizího obyvatelstva na území ČR atd.). Dále také například pro úkoly související se zajištěním státních hranic, plnění části úkolů Policie ČR, úkoly související se zajištěním bezpečí, zdraví, života a majetku občanů a s ochranou životního prostředí. Hlavní část jejich přípravy měla být tedy podle záměru z února 2004 zaměřena na taktickou a střeleckou přípravu. Doplňkově ještě rozšířenou o ženijní přípravu, OPZHN, spojovací přípravu, logistickou přípravu, mobilizační přípravu, zdravotní přípravu a přípravu ke geografickému a hydrometeorologickému zaměření. Následně se však ve většině případu zamýšlené procentuální rozdělení příprav nenaplňovalo (zdroj: Prezentace „Organizace výcviku vojáků v záloze, vojenská cvičení s AZD  v roce 2004“ – 19.2.2004 Tábor, plk. Ing. Jurák).

    Během následných čtyř měsíců existence rot AZD bylo zjištěno, že do těchto jednotek se přihlásili v několika případech i jedinci s ne zrovna čistou trestní minulostí a na základě tohoto zjištění (po impulzu KVV Hradec Králové) bylo zahájeno dodatečné šetření a prověřování příslušníků AZD Vojenským obranným zpravodajstvím a ve sporných případech bylo žádáno od některých příslušníků AZ doložení výpisem, popřípadě opisem z rejstříku trestů. Předložení výpisu z rejstříku trestů se stalo nadále jednou z dalších standardních podmínek pro přijetí do AZD, později AZ.

    Velitelé těchto rot podléhali přímo velitelům (později ředitelům) krajských vojenských velitelství, od kterých přijímali i úkoly výcviku. Tyto jednotky AZ měly charakter strážních rot a jejich tabulkový stav byl stanoven na 150 osob. I přes počáteční snahu o rychle rostoucí stavy dobrovolníků se nepodařilo po celou dobu existence těchto rot jejich stav zcela naplnit. Naplněnost těchto rot byla různá v jednotlivých krajích, od cca 90% (či dokonce 100%) až po 20%. Do jednotek se hlásili dobrovolníci zejména z různých klubů vojenské historie, branně-sportovních klubů, členů AZB a různých spolků vojáků v záloze atd. Ne všichni splňovali potřebná kritéria pro přijetí, proto také ne se všemi mohla být dohoda o službě v AZ podepsána. V roce 2005 také z označení „Aktivní zálohy dobrovolné“ zmizelo slovo „dobrovolné“ a název se ustálil pouze na „Aktivní zálohy“.

    Každá rota byla číselně označena podle příslušného KVV. Např. 13. krajské vojenské velitelství Hradec Králové tak mělo 131. strážní rotu Aktivních záloh. Později došlo ke změně, kdy v rámci příslušných KVV vznikly tabulkově strážní prapory, do nichž byla vždy daná rota začleněna jako 1. pěší rota tohoto strážního praporu. Každý takovýto strážní prapor existuje jen v mobilizačních plánech a jeho první rotu vždy tvoří rota AZ. Druhá a třetí rota existují jen v podobě plánů s tím, že jejich personální naplnění by proběhlo pouze při mobilizaci či branné pohotovosti státu, to znamená včetně tzv. povinných záloh (všech vojáků v záloze, kteří podléhají branné povinnosti (18-60 let), samozřejmě kromě příslušníků IZS a dalších ozbrojených sborů ČR, kteří plní úkoly dle zvláštního předpisu). Každá krajská rota AZ se tak stala 1. pěší rotou XX1. strážního praporu, např. 1. pěší rota AZ 131. strážního praporu Hradec Králové. Jak bylo řečeno, tyto krajské pěší roty AZ spadaly pod velení KVV ve struktuře tehdy Velitelství sil podpory a výcviku.

    Ve druhé polovině roku 2004 v rámci Kanceláře Náčelníka generálního štábu vznikla pozice pracovníka GŠ – „odborný referent specialista - koordinátor jednotek AZ“, jehož pracovní náplní se stalo mimo jiné také koordinování činnosti jednotek AZ, komunikace s představiteli těchto jednotek, spolupráce s nimi a vytvoření plánů systému přípravy a výcviku. Jako první tuto funkci zastával plk. v zál. Ing. Miroslav Mana (předchozí zastávaná funkce byla Náčelník operační sekce mechanizovaného vojska na GŠ), který v ní mohl zúročit své dlouholeté zkušenosti z vojenské činné služby. Zasadil se o zajištění některých věcí k zahájení práce AČR s jednotkami AZ, položil základy spolupráce mezi jednotkami AZ a profesionálními jednotkami a udržoval komunikaci s příslušníky AZ. Tuto funkci koordinátora AZ v Kanceláři Náčelníka GŠ vykonával plk. Mana, i přes určitý osobní svéráz, až do dubna 2007, kdy jeho funkci převzal plk. v zál. Ing. Zdeněk Slovák, který přinesl do rozjetého procesu výcviku jednotek AZ vlastní koncepci, která se v mnohém odlišovala od směru a systému plk. Many. Plk. Slovák se dlouhá léta podílel na výcviku jednotek AČR, naposledy ve strukturách Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově. Později, v průběhu roku 2008, také byla funkce koordinátora jednotek AZ z kanceláře NGŠ přesunuta na jiné podřízené oddělení GŠ. Od počátku roku 2008 také v této funkci plk. Slováka vystřídal plk. v zál. Ing. Valentín Mišaga, jehož v roce 2013 střídal plk. v zál. Ing. Cirok.

    Souběžně se vznikem a rozbíhajícím se výcvikem a činností těchto krajských rot AZ vznikly i tradice těchto jednotek, kdy kromě znaků, jež si jednotlivé roty samy zvolily (a byly následně ve spolupráci s KVV schváleny, někdy po změnách či schvalovacích problémech, i Vojenským historickým ústavem), byly některým rotám uděleny osobnostmi společenského života (často hejtmany krajů) i prapory. Historickým patronem jednotek Aktivních záloh byla po jednáních s některými zástupci jednotek AZ zvolena osobnost hrdiny čs. domácího odboje v době II. sv. války – štábního kapitána Václava Morávka, člena známé odbojové skupiny Tří králů (Balabán, Mašín, Morávek). Dne 10. 8. 2004 zřídil svým rozkazem náčelník GŠ AČR i nový resortní řád – Čestný odznak štábního kapitána Václava Morávka, který je od té doby udělován nejen příslušníkům AZ, ale později i VZP, za podíl na výstavbě, organizaci a přípravě jednotek AZ či výborné plnění úkolů při výcviku AZ.

    Dne 11. 9. 2004 se konal v Kolíně na náměstí na počest památky štábního kapitána Václava Morávka slavnostní nástup jednotek AZD. Při této příležitosti bylo 76 příslušníků AZD za předchozí zásluhy vyznamenáno jako prvních nově zřízeným vyznamenáním. Dále bylo toto vyznamenání uděleno i 26 dalším osobnostem, které se na vzniku a organizaci AZD podílely. Od té doby je toto vyznamenání standardně každoročně udíleno NGŠ vybraným příslušníkům jednotek AZ a VZP.

    Vedle již zmíněných 14 krajských pěších rot zůstaly i nadále již existující dvě jednotky AZ přímo u bojových útvarů armády. Jednalo se o 1. tankovou rotu AZ „Československých legií“ (velitel kpt. Ing. Mojžíš), která byla zařazena k 73. tankového praporu „Hanáckému“ v Přáslavicích u 7. mechanizované brigády (původně 74. smmpr. přeměněný na 73. tpr.) a „Rotu Z“ (velitel kpt. Ing. C.), která vznikla v rámci 601. skupiny speciálních sil „Generála Moravce“ v Prostějově. Obě tyto zmíněné roty postupně v rámci svého výcvikového programu najely na výcvik podle standardů útvarů, v jejichž strukturách byly zařazeny a jejich výcvik tak probíhal stranou koncepce výcviku zmíněných pěších rot AZ. U tankové roty AZ se jednalo především o běžné zvládnutí vedení bojové činnosti tankovou technikou a všeho ostatního z toho vyplývajícího. U Roty Z o výsadkářský výcvik a další odborný výcvik k vedení bojové činnosti dle standardů výcviku 601.skss. – základ roty vznikl tak zejména z vojáků v záloze s průzkumnou vojenskou odborností ještě ze ZVS nebo bývalých VZP výsadkových a průzkumných jednotek.

    Zmíněná 1. tanková rota AZ prošla v období 2003-2004 přecvičením a výcvikem jednotlivce ve Vojenské akademii Vyškov. První cvičení absolvovala ve VA Vyškov na podzim 2003. Slavnostního ukončení výcviku, které proběhlo 8. 10. 2004, se zúčastnilo i velení Armády České republiky v čele s tehdejším NGŠ AČR genpor. Ing. Pavlem Štefkou. Při této příležitosti dostala rota z rukou NGŠ prapor věnovaný Nadací pozemního vojska AČR, který byl v zápětí dekorován stuhou Československé obce legionářské. Dále pak začalo připravovat velení 73. tpr. koncepci výcviku a s pomocí instruktorů z řad praporu i výcvik metodicky vedlo. Tanková rota se tak stala standardizovanou součástí 73. tpr. a prochází přípravou a výcvikem v jeho sestavě.

    Také zmiňovaná Rota Z pokračovala ve výcviku. Ten byl zaměřen hlavně na speciální průzkum k získávání strategických informací v týlu nepřítele. V rámci výcviku probíhaly seskoky na padáku OVP-80, slaňování z vrtulníku, také zasazení přistávacím výsadkem. Dále šlo o nácvik taktiky přesunu malých jednotek v týlu nepřítele na různé vzdálenosti, pátrací a pozorovací schopnosti a procvičování taktiky boje při kontaktu s nepřítelem.

    Z hlediska materiálního a finančního zabezpečení příslušníků jednotek AZ bych rád přiblížil určitá specifika, která jsou s tím u AZ spojena.

    V době dobrovolných vojenských cvičení byla výstroj vždy cvičícím dobrovolníkům vydávána na dobu cvičení. Vzhledem k časové prodlevě vždy na počátku a konci cvičení, spojené s vydáváním a odevzdáváním výstroje, dále vzhledem k pozdější možnosti užívání vojenské uniformy příslušníkem AZ na veřejnosti při slavnostních příležitostech a také udržení vztahu dobrovolníka k jeho osobní vojenské uniformě bylo přistoupeno s počátečním rozvojem Aktivních záloh k možnosti vydat příslušníkům jednotek AZ vojenskou výstroj do jejich péče s uložením i mimo vojenský útvar. V praxi to přineslo možnost, že příslušníci jednotek AZ mohli svou uniformu a další součásti výstroje mít přímo doma, na základě sepsané smlouvy o její výpůjčce. Po vypršení uzavřené dohody o zařazení do AZ musí daný dobrovolník veškeré zapůjčené výstrojní součásti vrátit u toho vojenského útvaru, kde je jeho výstroj účetně vedena. Tento krok přinesl příslušníkům AZ možnost být vystrojen během okamžiku a cvičení od té doby zahajují již přímo vystrojeni. Z hlediska výstrojních součástí se jednalo u pěších rot o komplet polní uniformy vz. 95 (následně v roce 2006 rozšířené ještě o jeden další komplet vz. 95 včetně obuvi – v případě potřeby obměny výstroje v době cvičení) s počty kusů částí výstroje a doplňky dle předpisu ještě z doby existence ZVS. Veškeré další součásti výstroje, např. gore-tex, taktické vesty, moderní výstrojní doplňky atd. si musí příslušníci AZ v případě zájmu kupovat za své vlastní finanční prostředky. V případě jednotek AZ přímo u vojenských bojových útvarů jsou příslušníci AZ ještě zpravidla dovystrojeni dalšími výstrojními součástmi na standard daného útvaru, např. 4.brn, 601.skss. atd.

    V případě poškození při výcviku nebo ztrátě funkčnosti a vzhledu součástek výstroje běžným používáním dochází k výměně (což často někde v praxi nefunguje). Vojáci v AZ bohužel nedostali dosud možnost mít výstrojní body jako VZP a nemohou si tak sami ve vystrojovacích střediskách výstroj za body pořídit. Celý proces vystrojování AZ to tak již celá léta nesmyslně komplikuje.

    Vojáci v AZ dostali možnost nosit vojenský stejnokroj mimo činnou službu (cvičení) i při služebních a slavnostních příležitostech, což potvrdil v roce 2006 poprvé tehdejší NGŠ genpor. Štefka svým rozkazem o povolení nošení vojenského stejnokroje příslušníky AZ na veřejnosti při slavnostních či jinak významných příležitostech.

    Z hlediska finančních náležitostí bylo již od ledna 2004 určeno, že každý příslušník AZ bude mít nárok na odměnu 500,- Kč za každý měsíc zařazení v AZ a splnění podmínek dohody o zařazení do AZ. Tato odměna je vyplacena vždy počátkem následujícího roku za rok uplynulý najednou zpětně. Dlouhodoběji je již zvažováno i zvýšení této odměny z 500,- Kč měsíčně na 1.000,- Kč, ale zůstává bohužel stále pouze u návrhu a záměru a slov. V současné době vzhledem k rostoucí inflaci od roku 2004 a také dovystrojování se příslušníky AZ často za vlastní finanční prostředky je výše této fin. odměny prakticky symbolická.

    Dále je příslušníkům AZ za dobu trávenou na cvičení vyplácena v současné době náhrada ušlé mzdy. Jedná se však spíše víceméně jen o zaměstnance, kde je tato náhrada vypočítávána z jejich průměrné hodinové mzdy. Osoby samostatně výdělečně činné se vyplácejí jiným způsobem podle průměru záloh na soc. pojištění, na základě aktuálního daň. přiznání. V případě účasti na cvičení formou dovolené, kterou si daný voják v AZ v zaměstnání bere – např. v obavě ze ztráty zaměstnání při účasti formou uvolnění z práce na vojenské cvičení dle zákona (což je bohužel častý jev), nedostane náhradu žádnou. Do roku 2007 byly tyto náhrady dobrovolníků AZ řešeny formou tzv. refundací, při kterých docházelo navíc k handicapu dobrovolníků podle počtu jimi vyživovaných osob (pozn. Nevyživuje-li žádnou osobu = 60% z ušlé mzdy. Vyživuje-li jednu osobu = 75% z ušlé mzdy. Vyživuje-li dvě osoby = 90% z ušlé mzdy. Vyživuje-li tři a více osob = 95% z ušlé mzdy).

    Docházelo tak do roku 2007 k tomu, že dobrovolníci AZ nejenže sloužili v rámci AZ dobrovolně, účastnili se vojenských cvičení často na úkor svého osobního času, svých rodin a měli přitom problémy v zaměstnání kvůli uvolňování na cvičení z pracovního časového fondu, ale navíc také z hlediska svých příjmů měli ztrátu, protože za dobu trávenou na cvičení tak do svých rodinných rozpočtů mohli přinést často mnohem méně peněz, než standardně (protože to nebylo 100%, ale jen 60-95%). Od roku 2007 byla tato nerovnost víceméně napravena a v případě dobrovolníků v zaměstnaneckém poměru dochází k plné náhradě ušlé mzdy. V současné době náhradu ušlé mzdy dobrovolníkům se statusem zaměstnance na základě potvrzení o ušlé mzdě z jejich zaměstnání hradí přímo AČR. Dobrovolníci ve statusu OSVČ však ve většině případů jsou handicapováni a náhrada pro ně je ztrátová, nedorovnává jim plně skutečný ušlý příjem.

    Při povolání na vojenské cvičení má příslušník AZ vyplacenu také poměrnou část základního měsíčního služného podle hodnosti (jedná se o částku kolem 200 – 300,- Kč).  Zároveň při povolání na vojenské cvičení má příslušník AZ nárok na proplacení jízdného - proplácí se však pouze jízdné autobusem nebo nejnižší třídou vlaku na území České republiky. V praxi, kdy většinou využívají vojáci AZ automobilovou dopravu (z praktických důvodů), jezdí tedy na vlastní náklady.

    Z hlediska podpory uvolňování na cvičení ze strany zaměstnavatelů vojáků v AZ je již také dlouhodobě zvažována (a neustále diskutována) možnost například daňového zvýhodnění těchto zaměstnavatelů za to, že zaměstnávají příslušníky AZ. Původní návrh k této myšlence v jednáních Ministerstva obrany s Ministerstvem financí neprošel a situace je tedy dále z tohoto hlediska neutěšená a tvoří jeden z hlavních problémů služby příslušníků AZ. Dlouhodobě je tento výrazný problém neřešen a je hlavním důvodem personálního úbytku a nízkého přílivu nováčků v řadách AZ.

     

    Poznámka autora: Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

     

    Hlavní použité prameny:

    Archiv autora
    Archiv kpt. Ing. Mojžíše Milana
    Ministerstvo obrany České republiky. Ministerstvo obrany : České republiky [online]. 2004 [cit. 2008-01-15]. Dostupný z WWW: <www.army.cz>.
    PAJER, Jaroslav. Historie aktivní zálohy v datech. Nepublikováno, studijní materiál.
    VLČEK, Bohuslav. Aktivní záloha ozbrojených sil České republiky. Vojenské rozhledy. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 67-73.

     


     

    Vývoj Aktivních záloh v letech 2005 - 2006

    Po vzniku krajských rot AZ u jednotlivých KVV nebyla zprvu koncepce výcviku těchto jednotek zcela ujasněna. Samotný vznik AZ byl spíše odrazem žádostí a nadšení samotných dobrovolníků a AČR sama se s jejich existencí tehdy často potýkala. Někteří představitelé armády bohužel tehdy ještě (někteří bohužel dodnes…) nepochopili smysl a charakter služby AZ a přínos těchto jednotek pro AČR.

    Nepodařilo se například často u obsazení velitelských funkcí splnit původní požadavky – tj. aby do funkcí velitelů rot a jejich zástupců byli zařazováni záložní důstojníci, kteří byli dříve VZP (vojáci z povolání), aby do funkcí velitelů čet byly zařazováni záložní důstojníci se ZVS, s patřičnou kvalifikací a zkušenostmi.  

    Původní požadavky na odbornou přípravu velitelů a specialistů tehdy byly: Velitelé rot (VR) a čet (VČ) – absolvování vojenské školy, školy důstojníků v záloze nebo kurzu vojáků v záloze. Ti vojáci v AZ na těchto velitelských funkcích, kteří uvedené neabsolvovali, měli absolvovat 21denní velitelský kurz pro VR a 14denní velitelský kurz pro VČ ve VA Vyškov. Velitelé družstev (Vdr) – absolvování poddůstojnické školy. U těch vojáků v AZ na těchto funkcích, kteří PŠ neabsolvovali, bylo předpokládáno, že absolvují 5denní velitelský kurz pro Vdr ve VA Vyškov. Specialisté včetně řidičů – pokud nebyli již dříve vycvičeni na požadované vojenské odbornosti, rovněž se pro ně předpokládal 5denní kurz ve VA Vyškov. Stálý problém byl především s řidiči, kdy nebylo umožňováno přecvičení a kromě vojenského řidičského průkazu na daný druh vozidla bylo potřeba prokázat i výkon funkce řidiče v době ZVS a držení ŘP na danou skupinu vozidel.

    Pro nedostatečný počet hlásících se dobrovolníků z těchto určených segmentů bylo nutné často improvizovat a do funkcí VR často zařazovat i ty, kteří ne zcela splňovali tato požadovaná kritéria a podařilo se je splnit často až postupem času – buď získáním vhodného kandidáta, splňujícího tato kritéria nebo zvýšením potřebných kompetencí určeného velitele, který zpočátku těchto kritérií nedosahoval. Jednalo se např. o velitele s VŠ vzděláním, důstojníka či absolventa (aspiranta) v záloze, bez zkušenosti služby vojáka z povolání (VZP). Postupem času se částečně podařilo tyto rozdíly dohnat odbornými kurzy a především nadšením a snahou samotných dobrovolníků. V mnoha jiných případech však jsou vysokoškolsky vzdělaní specialisté často dosud pomíjeni při obsazování odborných funkcí. Zmiňované kurzy pro velitele a specialisty (řidiči ad.) probíhaly ve Vyškově v rámci Ředitelství výcviku a doktrín. Zpočátku jejich náplň nebyla nijak pevně a efektivně stanovena a silně se improvizovalo. Často tak samotná jednotlivá cvičení jednotek AZ byla odrazem především zkušeností a praxe velitelského sboru (v negativním smyslu zase i jeho nezkušenosti). Původně byl předepsán maximální počet dní k výcviku za rok na 18 dní (z toho se doporučovalo cvičení dělit na dvě týdenní cvičení a 8 dní cvičit o víkendech – záleželo však na rozhodnutí Krajského vojenského velitelství - KVV), později byly dny navýšeny na 21 dní v roce.

    Prvotní plán zahájení výcviku počítal původně s tím, že rok 2004 bude rok přípravný - s tím, že proběhne ukázkové cvičení ve VVP Boletice /v červnu 2004/ za přítomnosti ustavených velitelů rot s  námětem činnosti strážního stanoviště u ODOS (objekty důležité pro obranu státu). Jednotky AZ však začaly cvičit již dnem 1. 1. 2004, vzhledem ke všeobecnému nadšení a nedočkavosti. Tak se i ukázkové cvičení víceméně minulo účinkem. Taktéž se nestihlo dokončit potřebné logistické zabezpečení jednotek a toto se dohánělo v rámci již započatého výcviku dlouhou dobu.

    Pro tuto počáteční neujasněnost koncepce výcviku pěších rot AZ (úmyslně nyní nezmiňuji tankovou rotu u 73. tpr a rotu „Z“ u 601. skss, které procházely vlastním výcvikem u útvarů), kdy často při cvičení rot, na které byli příslušníci AZ příslušným KVV povoláni, bylo improvizováno s větším či menším úspěchem při tvorbě vlastních záměrů výcviku, nakonec vznikl ve spolupráci některých velitelů pěších rot, VA Vyškov, koordinátora AZ v KaNGŠ a velitelství Sil podpory a výcviku ve Staré Boleslavi potřebný plán výcviku pěších rot AZ v tříletém výcvikovém cyklu. Jeho nosnou myšlenkou bylo organizovat výcvik od 1. 1. 2006 tak, že první rok bude zaměřen k výcviku jednotlivce, druhý rok k secvičení na úrovni družstva a třetí rok na úrovni čety v rámci pěší roty. Plán vznikl po dlouhotrvajícím jednání s kompetentními funkcionáři, na základě tlaku některých velitelů rot a AZB. Tento plán byl postoupen prostřednictvím KVV velitelskému sboru pěších rot, který se jím měl při výcviku řídit, případně byla i dána volnost k výběru témat. I to se dařilo mnohdy s větším či menším úspěchem, kdy byly shledány některé problémy. Na straně jednotek AZ to bylo u některých jejich příslušníků (jednalo se skutečně pouze o jednotlivce, kteří zřejmě nepochopili plně charakter a smysl existence AZ – často následně řady AZ opustili) to, že se nedokázali podřizovat výcviku a vojenské disciplíně. Na straně VZP to bylo v některých případech nepochopení smyslu AZ, v některých případech i jakési přehlíživé chování VZP k příslušníkům AZ (v návaznosti vždy spíše na inteligenci a osobní vyspělosti každého VZP) a jejich vnímáním něčeho jako „záklaďáků“.

    Během prvních tří let výcviku se také následkem např. různých schopností velitelů krajských pěších rot, ale také problémů příslušníků AZ doma či v zaměstnání se zaměstnavateli, zvýšila fluktuace a to i na velitelských funkcích (výměna některých velitelů v rámci rot AZ z důvodu nízkých kompetencí nebo ukončení dohody o zařazení do AZ). Z této příčiny a také z důvodu nejednotnosti výcviku se projevily brzy rozdíly ve sladěnosti a stupni výcviku těchto rot. Roty se schopnými veliteli postupovaly v programu výcviku mnohem rychleji než ostatní roty, které se potýkaly s nedostatkem kvalitních velitelů nebo vyšší fluktuací. Tento stav trval po celé období 2005-2008.

    Citelné problémy byly taktéž v oblasti výstrojního zabezpečení, kdy příslušníci AZ (zejména u pěších rot) byli vystrojováni na rozdíl od profesionálních vojáků podle norem přijatých ještě v době vojenské základní služby (u jednotek AZ u bojových útvarů byli dobrovolníci dovystrojeni ještě částečně na standard daného útvaru z jeho vlastních rezerv). Dále i v oblasti finančního zabezpečení, kdy po dobu vojenských cvičení pobírali příslušníci AZ v rámci refundací svých mezd v letech 2004-2006 od 60% do 95 % (dle počtu vyživovaných osob) svých skutečných platů ze zaměstnání - teprve od roku 2007 byly tyto rozdíly zrušeny. Obecným cílem výcviku pěších rot AZ bylo jak vytváření kvalitní zálohy pro použití za stavu ohrožení státu a válečného stavu, např. ke střežení ODOS, KPM apod., tak i jejich příprava pro řešení dalších krizových situací na území daných krajů (např. povodně, sněhové kalamity, zabezpečení prostoru kolem likvidace úniku nebezpečných látek apod.). Obecně byl jejich výcvik koncepčně stanoven pro charakter pěších a strážních jednotek s částečnými schopnostmi záchranných jednotek. Jednotky AZ u bojových útvarů (tanková rota a rota „Z“) byly nadále cvičeny dle standardu těchto útvarů. Kromě účinné pomoci při odstraňování následků povodní v ČR v letech 2002 a 2006, pomáhali příslušníci některých jednotek AZ i při odstraňování následků živelných pohrom ve slovenských Tatrách v letech 2004 a 2005 (zejména jihomoravské pěší roty AZ).

    Ne všechny příslušníky zmiňovaných pěších rot AZ naplňoval tento systém a náplň výcviku, který často pokulhával v realitě za zmiňovaným plánem v důsledku různých subjektivních i objektivních potíží. Záleželo především na schopnostech a pozitivním přístupu daných KVV (a v podstatě i dalších částí struktury AČR) a také výrazně na schopnostech velitelů rot. Někteří prokázali skvělé schopnosti, což se projevilo i ve vysokém stupni plnění úkolů výcviku, jinde naopak byly výsledky výcviku mizivé a do jisté míry to bylo i obrázkem daného KVV, jak se svou pěší rotou AZ pracovalo. Zároveň také dobrovolníci jiných vojenských odborností neměli příliš možnost se v rámci krajských pěších rot AZ realizovat v udržování své vojenské odbornosti.

    V průběhu času se příslušníci jednotek AZ měli možnost účastnit i soutěží či soustředění v rámci AČR i mimo ni a to i v zahraničí. Například na střeleckých a dalších vojensko-odborných soutěžích se často příslušníci jednotek AZ ve výsledném pořadí umisťovali velmi dobře. Bohužel dlužno říci, že na rozdíl od VZP, kteří byli tehdy ze svých jednotek na tyto soutěže vysíláni a náklady jim byly propláceny útvarem, si příslušníci AZ náklady (startovné atd.) hradili a hradí stále většinou sami, samozřejmě často na úkor svých rodinných rozpočtů.

    Poprvé na veřejnosti prezentovala Aktivní záloha svůj výcvik na jaře 2004 na Dni pozemního vojska (akce „Bahna“), kdy příslušníci 1. tankové roty AZ předvedli krátkou samostatnou ukázku součinnosti s ženijní jednotkou AČR. Následně se brzy začaly prezentovat se svou úrovní výcviku při propagačních akcích na veřejnosti i některé pěší roty.

    Výcvik některých příslušníků krajských pěších rot byl také obohacen v některých případech o další výcvikové možnosti, např. účast malé skupiny příslušníků královéhradecké pěší roty (tzv. Commando Z – por. Mgr. Kuthan) na cvičeních skupiny Commando z Univerzity obrany Brno (pplk. doc. Ing. Flasar), kteří se v rámci této skupiny účastnili v roce 2006 i příprav tří kontingentů Vojenské policie (10., 11., a 12. kontingentu) do zahraniční mise v Iráku, představujíce tehdy úspěšně jednotkám kontingentů opoziční síly. Na základě organizačních aktivit bylo podobných obohacujících prvků ve výcviku více i u jiných pěších rot (např. spolupráce středočeské pěší roty AZ s VTM Lešany apod.).

    Dne 1. 1. 2005 vstoupil v platnost nový zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve kterém byl již nově charakterizován i voják v aktivní záloze. Dne 28. 6. 2005 se ve Vyškově konala konference k AZ (první svého druhu a následně bohužel na dlouhá léta poslední). Účastnil se jí i tehdejší NGŠ genpor. Štefka. Konference vyhodnotila dosavadní vývoj výstavby a výcviku jednotek AZ a byla místem (spíše však jen chtěla být místem) řešení nedostatků a problémů, spojených s výcvikem a vystrojením příslušníků AZ. Mnoho problémů však ani na základě této konference vyřešeno nebylo, i přes několik velmi emotivních projevů některých mluvčích z řad velitelského sboru AZ, kteří o problémech výcviku a zabezpečení mluvili jasně a v plné šíři. Hlavním přínosem tak alespoň bylo vydání druhé (náhradní) soupravy polní uniformy vz. 95 každému příslušníku AZ pro umožnění převlečení na cvičení při nepříznivém počasí apod. Další palčivé otázky, např. problém se zaměstnavateli v uvolňování na cvičení, nedostatečná výstroj, nedostatky ve výcviku a přípravě, problémy ve vztahu s některými částmi struktury armádní hierarchie atd., vyřešeny nebyly.

    Personální naplněnost krajských pěších rot se v průběhu let 2004-2008 pohybovala průměrně zhruba na 50%, přičemž malý počet rot se v naplněnosti blížil 80%, ale byly i roty, které měly svůj stav výrazně pod 50%. Je třeba zmínit za uvedené období odliv některých dobrodruhů z AZ, dále těch, kteří nesplnili zdravotní či morální kritéria pro službu v AZ, většinou však těch, kteří z různých osobních důvodů museli rovněž řady AZ opustit. U posledních zmiňovaných byl nejčastější problém se zaměstnavateli z důvodu uvolňování na cvičení – proto v obavě ze ztráty zaměstnání mnoho dobrovolníků z řad AZ odešlo (stát, jemuž sloužili, se za ně nijak nepostavil a nepodpořil je). Další důvody byly většinou i rodinné a finanční – svobodní a bezdětní dobrovolníci dostávali tehdy zprvu pouze 60% náhrady mzdy za dobu nepřítomnosti v zaměstnání. Příliv nových dobrovolníků byl (a je stále) velmi pozvolný, což ještě ztěžovaly například i zdravotní prohlídky nových zájemců ve vojenské nemocnici (které musejí po roce 2005 absolvovat všichni noví zájemci o službu v AZ stejně jako zájemci o službu v poměru VZP, přičemž v letech 2005-2006 byla kritéria absolvování těchto prohlídek stejně přísná jako u VZP), které byly tvrdé a o mírné snížení jejich kritérií pro AZ se zasadil NGŠ arm. gen. Štefka po opakovaných žádostech některých velitelů rot AZ.

    Z hlediska celkové naplněnosti Aktivních záloh lze za roky 2004-2008 sledovat tyto početní stavy k 1. 1. jednotlivých let: rok 2004 – 1.346 dobrovolníků, rok 2005 – 1.312 dobrovolníků, rok 2006 – 1.112 dobrovolníků, rok 2007 – 1.101 dobrovolníků, rok 2008 – 1.134 dobrovolníků.

    Průměrný věk příslušníků AZ se pohyboval v letech 2005-2008 kolem 36 let. Velké procento nových zájemců bylo věkově mladší k této hranici a postupně z řad jednotek AZ odchází i část věkově starších příslušníků. Je otázkou, zda do budoucna bude tedy docházet ke trendu „omlazení“ jednotek AZ nebo se tento věkový průměr bude spíše zvyšovat, protože odhadem min. 2/3 příslušníků AZ tvoří stále ti dlouhodobě sloužící.

    Do roku 2006 byly krajské pěší roty, tanková rota „Československých legií“ a Rota Z jediné jednotky AZ. Vzhledem k přetrvávající nenaplněnosti pěších rot nebyla tehdy vůle velení armády tyto jednotky dále rozšiřovat. Na základě zájmu některých skupin příslušníků AZ však nakonec došlo k realizaci myšlenky o rozšíření a vzniku dalších jednotek. Došlo tím i k přílivu části nových dobrovolníků, specializovaných odborností, kteří do té doby o službu ve stávajících jednotkách zájem neměli. Již v červenci 2005 byla zahájena organizačně výstavba mechanizované roty AZ u 163. tankového praporu v Přáslavicích (nakonec bylo realizováno až v roce 2007, u 72. mpr). Dále, ještě v roce 2005, byla zahájena organizace pontonové roty a ženijní mostní roty v Bechyni (354. žen. most. pr.), a dále rovněž vznikl i záměr organizace družstva duchovní služby, tiskové a informační služby, a též družstva psovodů u Veterinární základny Grabštejn – což však nebylo realizováno.

    V rámci Vojenské policie potom skutečně vznikly tři rámcové prapory AZ teritoriálních sil VP (801., 802. a 803. prapor AZ ts. VP). Vojenská policie se tak rozhodla využít přínosu, který jednotky AZ nabízely a vybudovat si rovněž svou vlastní zálohu. V minulosti si své zálohy pro případ potřeby Vojenská policie již tvořila. V letech 2000 – 2002 i zde probíhala některá dobrovolná vojenská cvičení. Vzhledem k reorganizaci VP však v roce 2002 byla tato cvičení přerušena a vznik AZ tak skýtal pro VP novou možnost přípravy vlastních záloh na bázi AZ. Protože jednotky VP se účastní i zahraničních vojenských misí a plní specifické úkoly, bylo logické, že například v případě válečného stavu by rovněž měly případné ztráty. Navíc v rámci tzv. povinných záloh neexistoval systém výcviku v odbornosti VP. Jedinou možnou zálohou VP tak do té doby byli bývalí příslušníci VP, kteří odešli ze služebního poměru do zálohy, případně příslušníci jiných bezpečnostních sborů, kteří již ukončili svoji aktivní službu a byli vzati zpět do vojenské evidence. Právě tomuto neutěšenému stavu u VP měl pomoci vznik zmíněných tří rámcových praporů AZ VP. Ty vznikly k 1. 10. 2005 na teritoriálních velitelstvích v Táboře, ve Staré Boleslavi a Olomouci. Výcvik příslušníci těchto praporů zahájili v roce 2006. Jednalo se pouze o rámcové prapory, v nichž se počítalo pouze s personálním obsazením velitelských a některých dalších funkcí vojáky AZ, kteří pak projdou standardním i odborným výcvikem VP, kdy jednotlivé další funkce v rámci družstev, čet a rot zůstanou kromě velitelských neobsazeny a počítalo se s jejich doplněním až v případě válečného ohrožení vybranými povolanými „povinnými zálohami“. Zájem VP se tak týkal především důstojníků a praporčíků AZ, kteří již v minulosti měli zkušenosti s prací u bezpečnostních složek a splňovali požadovaná kriteria, s ohledem na jejich zařazení.

    Tehdejší situace v některých krajských pěších rotách tak měla za následek odchod některých příslušníků z pěších rot do nově vznikajících jednotek AZ u VP, ať již z důvodu slibovaného odborného výcviku, volných velitelských funkcí, mezilidských vztahů v rámci některých rot nebo případně dalších osobních pohnutek. Tyto nové jednotky AZ VP brzy prošly avízovaným výcvikem v rámci standardů VP ve Vyškově a od podzimu 2006 přímo u jednotlivých útvarů VP, kde se zapojily do jejich činnosti a plánu přípravy. Bohužel u některých pěších rot měl odchod zájemců do jednotek AZ u VP za následek až skoro rozpad velitelského sboru. První tři běhy výcviku příslušníků AZ VP proběhly na Odborné škole VP ve Vyškově. Po následném splnění zkoušek z požadovaných teoretických a praktických zkušeností v květnu 2007 se tito dobrovolníci stali znalými příslušníky VP. Vznikem jednotek AZ u Vojenské policie a dalších výše zmíněných specializací tak byl rozšířen sbor aktivních záloh z hlediska vojenských odborností.

     

    Poznámka autora: Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

     

    Hlavní použité prameny:

    Archiv autora
    Archiv mjr. Ing. Líbezného Arnošta
    Archiv kpt. Ing. Mojžíše Milana
    Archiv kpt. Mgr. Trávníčka Františka
    Ministerstvo obrany České republiky. <www.army.cz>.
    VLČEK, Bohuslav. Aktivní záloha ozbrojených sil České republiky. Vojenské rozhledy. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 67-73.

     


      

    Vznik dalších jednotek AZ u bojových útvarů (2007 – 2008)

    Na základě zpětné vazby příslušníků jednotek AZ a vyhodnocení zkušeností s výcvikem 1. takové roty AZ a Roty Z přímo u vojenských útvarů vydal tehdejší NGŠ arm. gen. Štefka 18.06.2006 směrnici k dalšímu rozvoji jednotek AZ. Tím byla dána další možnost rozvoje příslušníků AZ podle jejich vojenské odbornosti z dřívější služby nebo podle jejich zájmu. Vznikla tak myšlenka vzniku dalších jednotek AZ přímo u některých útvarů AČR, která byla poprvé na veřejnosti prezentována gen. Štefkou v červnu 2006 na tzv. „Hvězdicovém pochodu Tří králů“ ve Vyškově. Předpokládalo se, že tyto jednotky nebudou mít hned velikost roty, ale pouze čety, v některých případech jen skupin či družstev. První návrh plánu počítal s vytvořením těchto jednotek ke dni 01.01.2007. Nakonec byl však pro různé organizační průtahy posunut tento termín na 01.07.2007.

    Mimo již existujících 14 pěších rot AZ u jednotlivých Krajských vojenských velitelství (KVV), 1. tankové roty AZ v Přáslavicích, Roty Z v Prostějově, tří rámcových praporů AZ u Vojenské policie, pontonové roty, ženijní mostní roty v Bechyni a družstva psovodů v Grabštejně tak měl být zahájen organizačně vznik těchto jednotek: 3 mechanizovaných čet (z toho dvě v rámci 4. brigády rychlého nasazení u 41. mpr v Žatci a 42. mpr v Táboře a jedna četa v rámci 7. mechanizované brigády u 72. mpr v Přáslavicích); 1 výsadková mechanizovaná četa v rámci 43. vmpr v Chrudimi; 1 minometná četa v Hranicích; 1 palebná četa 152 mm ShKH v Jincích; 1 protiletadlová raketová četa ve Strakonicích; 6 záchranných čet (u záchranných praporů v Kutné Hoře, Jindřichově Hradci, Bučovicích, Olomouci, Rakovníku a Hlučíně); 1 četa zemních strojů v Bechyni; 1 četa chemické ochrany v Liberci; 1 spojovací četa v Lipníku; 1 průzkumná četa u 102. pzpr v Prostějově; 1 četa elektronického boje v Opavě; 1 hydrometeorologická skupina v Praze; 1 geografická skupina v Olomouci; 1 skupina analýzy terénu v Táboře; 1 četa předsunuté podpory v Pardubicích; 1 tým řízení přesunů ve Staré Boleslavi; 1 družstvo vojenské historie ve VHÚ Praha a VTM Lešany.

    Celkově bylo plánováno, že při plné obsazenosti všech jednotek AZ, tj. výše uvedených + všechny již dříve vzniklé, by Aktivní záloha měla mít cca 3.000 osob. Nicméně celková naplněnost tohoto záměru ke konci roku 2007 byla vzhledem ke dříve zmiňovaným problémům jen asi 37%.

    Toliko k záměru budování dalších jednotek AZ. Řada z těchto záměrů však zůstávala pouze na papíře a to jak z důvodu malého zájmu příslušníků AZ o službu u některých útvarů, tak především z důvodu stálého problému nenaplněnosti stavu celého sboru AZ.

    Pro různé problémy (zdravotní prohlídky ve vojenských nemocnicích, velmi slabá propagace, vysoké nároky na počáteční přípravu – nutné absolvování několikatýdenního základního kurzu ve Vyškově atd.) při přílivu nových zájemců stav AZ nijak výrazně nevzrůstal. Nevyřešení některých základních otázek kolem problematiky služby v AZ (zejména ve vztahu k zaměstnavatelům příslušníků AZ ve věci jejich uvolňování na cvičení) a přístup některých složek armády měl za následek trvající odliv dobrovolníků z řad AZ do civilního života, kdy ukončovali své závazky s armádou často předčasně i před vypršením původně smluveného závazku.

    Problémy s uvolňováním zaměstnanců nejsou jen výsadou soukromé podnikatelské sféry, ale i velkých státních (či s podílem státu) organizací a mnoho příslušníků AZ si čerpá na cvičení raději svou dovolenou nebo ukončuje smlouvu o službě v AZ, aby nepřišli o zaměstnání. Jedná se o zásadní a dlouhodobě nevyřešený problém, který vede ke stagnaci naplněnosti jednotek AZ.

     Z výše uvedených důvodů slabý pramen přílivu nových dobrovolníků nestíhal a nestíhá doplňovat vzniklé mezery po těch, co z řad AZ odešli.

    Další odliv příslušníků AZ z pěších rot nastal po vzniku nových jednotek AZ přímo u jednotlivých útvarů. Byla tak sice konečně dána možnost těm příslušníkům AZ, kterým například nestačil, dle jejich vnímání, nedostatečný výcvik strážního charakteru v rámci pěších rot (což většinou záleželo na zdatnosti daných velitelů rot při organizaci výcviku, kdy často obsazení velitelských funkcí v rotách nekompetentní osobou mělo za následek stagnující úroveň výcviku i po několika letech existence roty), měli potřeby aktivnější formy přípravy například i v rámci vojenských odborností, které měli z dřívější služby nebo ve které se měli zájem dále cvičit, avšak mnohdy s následkem snížení naplněnosti krajských pěších rot.

    Ke zmíněnému datu 01.07.2007 tak vznikly jako první z uvedených jednotek hlavně jednotky AZ u mechanizovaných praporů – jeden při 4. brigádě rychlého nasazení v rámci 41. mpr v Žatci, druhý při 7. mechanizované brigádě v rámci 72. mpr v Přáslavicích (7. mb již zkušenosti s výcvikem AZ měla, protože již v její sestavě existovala několik let tanková rota AZ u 73. tpr) a průzkumná četa AZ u 102. průzkumného praporu v Prostějově. Bylo to jak velkým zájmem příslušníků AZ o službu u těchto útvarů, tak i vstřícností a přístupu velitelů těchto útvarů, kteří pochopili potenciál v příslušnících AZ, který vznik těchto jednotek pro ně znamenal. Kromě získaní odborných znalostí od některých odborníků, specialistů či vojensky využitelných schopností a znalostí některých příslušníků v těchto jednotkách AZ v rámci organizace útvaru, i především vytvoření vlastní kvalitní a připravené zálohy pro případ potřeby.

    Dne 09.01.2008 proběhlo jednání NGŠ genpor. Picka s veliteli operačně taktických velitelství AČR. Jedním z bodů tohoto jednání byla i otázka budoucnosti a perspektivnosti jednotek AZ a jejich případná redukce. Mnoho z jednotek, jejichž organizační výstavba byla zahájena, mělo i po půl roce příliš nízkou personální naplněnost. Po analýze stávajícího stavu, zejména z hlediska personální naplněnosti a zabezpečení efektivnosti výcviku, bylo rozhodnuto o snížení celkového počtu jednotek AZ na výsledný počet 25. Z počtu 48 plánovaných jednotek (z nichž většina neměla ani 10% naplněnost z různých důvodů – nezájem dobrovolníků o službu v dané jednotce, či i nezájem útvaru (např. 43.vmpr) o výstavbu jednotky AZ) jich bylo v průběhu roku 2008 tedy 23 zrušeno, čímž byl i uvolněn částečně materiál a prostředky pro tyto rušené jednotky rezervované.

    V rámci výsledných (zbylých) 25 jednotek AZ byl celkový počet systemizovaných míst 2.359. Po této provedené redukci počtu jednotek AZ nadále tedy zůstaly tyto jednotky AZ: průzkumná četa AZ (při 102. pzpr Prostějov), mechanizovaná četa AZ (při 41. mpr Žatec), mechanizovaná četa AZ (při 72. mpr Přáslavice), 1. tanková rota „Čs. legií“ (při 73. tpr Přáslavice), Rota Z (při 601. skss Prostějov), 14 pěších krajských rot (při KVV), záchranná četa AZ (při 154. zpr Rakovník), záchranná četa AZ (při 156. zpr Olomouc),3 jednotky AZ u Velitelství Vojenské policie (Tábor, Stará Boleslav, Olomouc), skupina vojenských kaplanů (při Posádkovém velitelství Praha). Celkem se jednalo o 1.108 příslušníků AZ k lednu 2008.

    Od druhé poloviny roku 2007 zahájily tak svou činnost a výcvik i tehdy nově vzniklé jednotky AZ u bojových útvarů. Jednalo se o dvě mechanizované čety (u 41. mpr Žatec a u 72. mpr Přáslavice) a průzkumnou četu (u 102. pzpr Prostějov). Všechny tři zmiňované čety měly od počátku dobrou personální naplněnost, např. v případě mech. čety u 41. mpr Žatec byla od počátku naplněnost 100%. Protože se jedná o jednotky v síle čety, bylo z hlediska obsazování míst zájemci o službu od počátku menší překážkou, že se v případě velitelského sboru jedná především o nižší tabulková místa, přičemž mnoho zájemců tyto možnosti zařazení přesahovalo svým dosavadním funkčním zařazením v jiných jednotkách AZ a hodností. Mnohdy to tak přirozeně znamenalo pro některé nižší funkční zařazení, než na jakém působili předtím.

    Již na podzim 2007 se cvičení PATHFINDER v rámci 4. brn účastnila v sestavě 41. mpr i nově vzniklá mech. četa AZ (tehdy velitel ppor. Šustek), která tak plnila úkoly jako ostatní čety praporu, v jejichž sestavě v doplnění absolvovala i bojové střelby. Od té doby prochází standardním výcvikem a přípravou v rámci 41. mpr, dle standardů 4. brn. Zároveň i materiální zabezpečení bylo dorovnáno na standard 4. brn, takže četa AZ je schopna plnit většinu úkolů jako ostatní jednotky praporu. Na jaře 2008 splnila četa i své bojové střelby na úrovni družstev dle standardů 4. brn se simulátorem MILES. V roce 2009 byl její dosavadní standardizovaný pravidelný výcvik rozšířen i o speciální tělesnou přípravu.

    Podobně se situace vyvíjela i u mech. čety AZ při 72. mpr v Přáslavicích.

    Průzkumná četa AZ (velitel por. Bc. Purm) u 102. pzpr v Prostějově absolvovala rovněž na podzim 2007 stmelovací cvičení, spolu s praktickým seznámením činnosti, typů používané výzbroje a typu výcviku těžké průzkumné roty, do jejíž sestavy byla začleněna. Následně však její výcvik byl směřován spíše směrem výcviku lehké průzkumné roty.

    Další jednotky AZ u bojových útvarů – již existující tanková rota AZ (velitel kpt. Ing. Mojžíš) a Rota Z (velitel kpt. Ing. C.), pokračovaly dále již ve standardizovaném výcviku u jejich mateřských útvarů. Za dobu existence obou jednotek došlo již k částečné obměně jejích příslušníků. Rota Z se navíc tehdy částečně potýkala s problémem bezpečnostních prověrek na některých tabulkových funkcích, pro obtížnost aplikace některých požadavků pro splnění prověrek pro AZ. Probíhala dále i příprava jednotek AZ u tří praporů Vojenské policie. Svůj výcvik také zahájily ve druhé polovině roku obě záchranné čety AZ. Existenci skupiny vojenských kaplanů AZ (jejíž vznik nebyl tak zcela koncepční) udržoval trvale i nadále jediný její příslušník.

    V roce 2008 také měly dokončit pěší roty AZ původně nastavený tříletý výcvikový plán jejich přípravy. Protože však jednotlivé pěší roty byly na různém stupni připravenosti a naplněnosti, měly i některé problém postupný plán výcviku zvládat a některé ho nakonec ve skutečnosti nesplnily. Byly vynaloženy snahy z pozice koordinátora jednotek AZ, plk. Slováka, o ujednocení výcviku těchto pěších rot, v březnu a červnu 2008 byly organizovány kurzy pro velitele rot a čet k přípravě, organizaci a provádění bojových střeleb, které měly v rámci tříletého výcvikového cyklu být součástí naplnění základních výcvikových plánů. Krajské pěší roty měly úspěšně bojové střelby absolvovat jako nedílnou součást jejich přípravy a měly ukázat stupeň jejich sladěnosti. Bohužel v několika případech zůstalo pouze u záměru. Probíhající fluktuace v pěších rotách (často i na místech velitelů) zároveň někdy stále jednotky pěších rot vracela k opakování některých částí výcviku při sladění výcviku na úrovni jednotlivce, družstva, čety. Zároveň byly na základě zkušeností Sil podpory a výcviku, Společných sil, Ředitelství výcviku a doktrín a samozřejmě Generálního štábu z výcviku jednotek AZ vypracovány plány pro výcvikový cyklus 2009-2011. Tyto plány kromě upraveného obsahu cvičení i měly prodlužovat délky cvičení a měly ambice na zvýšení kvality přípravy velitelského sboru, specialistů i ostatních příslušníků jednotek AZ, především se zaměřením na výcvik pěších rot. Většina těchto záměrů však zůstala opět nenaplněna a jen v teoretické rovině. Situace v mnoha oblastech výcviku několik let stagnuje.

    Neřešeny stále zůstávaly zejména problémy příslušníků AZ se zaměstnavateli v uvolňování na cvičení, podpoře jejich přípravy, přístupu některých částí armády k příslušníkům AZ bez pochopení charakteru jejich služby a přínosu AZ, možnost využívání např. zdravotnických zařízení AČR příslušníky AZ za určitých podmínek, materiálnímu zabezpečení jejich výcviku, dalších zdokonalovacích kurzů pro vybrané velitele a specialisty, většího zapojení příslušníků AZ do systému morálních a čestných ocenění v rámci AČR, a další pociťované dlouhodobé problémy.

    Jeden z vedlejších pilířů vzniku AZ od počátku bylo i vytvoření kvalitní rezervy pro doplňování stavu VZP v AČR z řad těch dobrovolníků, kteří by projevili zájem o přechod do poměru VZP. Bohužel podmínky, které se pro zájemce z řad AZ o službu vojáka z povolání vytvořily a které v mnohém stále přetrvávají, spíše takové zájemce odrazují, než aby byly přínosné či aby alespoň proces přechodu vojáka z AZ do poměru VZP usnadňovaly.

    Současný stav, trvající již od počátku existence AZ, je takový, že v případě zájmu vojáka AZ stát se VZP, musí tento nesmyslně absolvovat (často i již znovu) několikaměsíční základní výcvik. Často se jedná o dobrovolníky, kteří za sebou mají dřívější ZVS, několik let služby v řadách jednotek AZ a absolvované odborné kurzy v posledních letech. Ti po provedeném pohovoru na příslušném KVV a následně i s personalistou daného útvaru, u něhož chtějí sloužit v poměru VZP, jsou odesláni k přezkoumání zdravotní způsobilosti do vojenské nemocnice.

    Po úspěšném absolvování tohoto procesu byli a jsou odesílání nelogicky na základní výcvik do VA Vyškov. Zde se daný voják, po dříve vykonané ZVS a např. několikaleté službě v řadách jednotek AZ, dozvídá často naprosto základní věci, které již má dávno osvojené. Zařazování do tohoto základního výcviku není naprosto nijak pro zájemce z řad AZ diferenciováno a ti jej absolvují spolu s úplnými nováčky, kteří přicházejí z civilního života do té doby naprosto vojenskou službou netknuti. Dochází tak k plýtvání finančními prostředky, protože pro daného jedince by stačil základní výcvik mnohem kratší, pouze s doplněním např. těch věcí, které ve výcvikovém programu jednotky AZ kde dosud sloužil nebyly zahrnuty. Dochází však také k plýtvání nadšením a zájmem jedince, protože zmiňovaný stav ho spíše odradí. Je ovlivněna i jeho osobní ekonomická situace, protože po dobu účasti v základním výcviku pobírá pouze základní služné. Po dobu základního výcviku je mu také snížena hodnost – v případě, že již nějaké hodnosti v minulosti dosáhl.

    Dochází tím zároveň k situaci, že AČR takovým krokem nerespektuje či dokonce neguje dřívější výcvik, který v jejích strukturách daný zájemce z řad AZ v době předchozí služby absolvoval. Zároveň tím není uznávána předchozí služba v rámci AZ. Přitom je potřeba si uvědomit, že doba odsloužená vojáky v AZ je z 99% odsloužena přímo na polních cvičeních ve VVP. Proto je řada zájemců z řad AZ o službu VZP současným nedopracovaným systémem (který jakoby nebral v úvahu možnost, že zájemce může přijít i z řad AZ) spíše odrazována. AČR tak dopředu ztrácí případného zájemce o přechod do poměru VZP, který má k vojenské službě nadstandardně kladný vztah, který projevil již v minulosti službou v AZ.

    (autor je dlouholetým příslušníkem Aktivních záloh AČR)

     

    Poznámka autora: Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

     

    Hlavní použité prameny:

    Archiv autora
    Archiv kpt. Ing. Mojžíše Milana
    Ministerstvo obrany České republiky. <www.army.cz>.

     


     

    Omezování výcviku a rozvoje (vývoj v letech 2009 – 2011)

    Po deseti letech od prvních dobrovolných cvičení a vzniku dobrovolné služby v AČR bylo možné v roce 2009 již bilancovat, na kolik se podařilo fenomén Aktivní zálohy (AZ) v českých podmínkách pro potřeby ČR rozvinout a využít jeho potenciál.

    Podařilo se po zdlouhavých byrokratických průtazích v předchozích letech nakonec zhruba ustálit strukturu jednotek AZ, rozjet jejich výcvik a ujasnit jejich použití z hlediska pomoci v krizových situacích nevojenského charakteru – např. pomoc při povodních atd. Vojenská možnost využití je limitována legislativou (např. nemožnost využití v rámci zahraničních vojenských misí, na rozdíl od některých spojenců NATO, kde se rezervisté rovněž běžně těchto misí účastní).

    Za celých deset let se resortu MO nepodařilo vyřešit vleklý problém se zaměstnavateli příslušníků AZ, jejich např. daňovým či jiným zvýhodněním v případě účasti příslušníka AZ na cvičení a v souvislosti s tím jeho nepřítomnost v práci. Tento stav zapříčinil za uplynulou dobu největší úbytek v řadách AZ a odrazuje i mnoho dalších potenciálních zájemců dosud. Příslušník AZ se tak dostává do situace, kdy za svou dobrovolnou službu vlasti, za víceméně symbolické služné, mnohdy i bez náhrady mzdy (v případě účasti na cvičení formou čerpání dovolené – kvůli problémům se zaměstnavatelem ve věci zákonného uvolnění – nemá nárok na žádnou náhradu), má nemalé problémy v zaměstnání i v osobním životě, s návazností celkově i na svou rodinnou sociální situaci. I přes tyto velké potíže množství dobrovolníků v jednotkách AZ již mnoho let slouží… Bez výraznějšího společenského uznání, bez výraznějšího uznání i ze strany samotné AČR, která dosud nevyužila možný potenciál, který jednotky AZ skýtají (v nichž slouží i řada odborníků a specialistů různých profesí, využitelných pro potřeby AČR). Často tak lze u některých příslušníků AZ i slyšet dojmy, že jsou pro velení AČR něčím nechtěným, že chybí naplňování koncepce AZ, a že se snad čeká, až se jejich zájem o dobrovolnou službu vlasti pomalu vyčerpá a službu v AZ tak postupně většina ukončí. Výrazně chyběla aktivita (ve smyslu činů, ne pouze planých slov a proklamací) na straně velení AČR, aby tyto pocity u příslušníků AZ rozptýlila. Od počátku roku 2008 funkci koordinátora AZ (která původně byla součástí KaNGŠ, posléze byla odsunována a její význam klesal) zastával plk. v zál. Ing. Valentín Mišaga (bývalý VZP), jako občanský zaměstnanec. Zřejmě bohužel bylo ze strany AZ očekáváno od této pozice mnohem více, než bylo asi možné očekávat...

    K 1. 1. 2009 byl celkový početní stav příslušníků AZ 1.087, ale následně k 1. 1. 2010 i přes nástupy nových dobrovolníků klesl celkový stav na 1.041 – několik desítek dlouholetých příslušníků AZ ukončilo svou službu. S počátkem roku 2011 přišlo mírné navýšení počtů, když přišla další skupina několika desítek nováčků, kteří se do AZ přihlásili během roku 2010. K 1. 1. 2011 tak stoupl počet na 1.098 mužů a žen. Začal znatelně stoupat i počet žen, sloužících v AZ. Ženy v jednotkách již přestaly být takovou výjimkou, jako dosud.

    Rok 2009 přinesl jednotkám AZ sice pokračování výcviku, avšak v případě krajských pěších rot AZ již výrazně omezeného z hlediska počtu odcvičených dní v roce (z celkem až 21 dní, umožněných zákonem, mohly využívat v praxi tak polovinu či i méně). V některých případech pěší roty měly pouze jedno týdenní cvičení, což v daném roce nestačilo často ani na udržení již získaných znalostí a dovedností. Výcvik tak často stagnoval a opět velmi záleželo na schopnostech velitelů u příslušných jednotek, jak a kam se bude ubírat. Tyto změny ve snížení intenzity výcviku se víceméně z počátku (až do roku 2011) nedotkly pouze jednotek AZ u bojových útvarů, které tak pokračovaly roce 2009 ve své standardní přípravě.

    Původní záměr GŠ o navýšení výcviku pěších rot zůstal tak prakticky nenaplněn, místo něho došlo naopak ke snížení rozsahu cvičení a tím i úpadku jeho úrovně. Samozřejmě tento stav je ovlivněn i světovou finanční krizí, která naplno propukla ve druhé polovině roku 2008 a v rámci ekonomiky státu se výrazně dotkla i resortu obrany, kterému byl omezován rozpočet.

    Je potřeba si zároveň uvědomit, že deset let v lidském životě není krátká doba. Množství příslušníků AZ, kteří začínali se službou ještě v době dobrovolných cvičení, bylo najednou o deset let starších. Mají již třeba rodiny (pokud tehdy ještě neměli), mají zaměstnání a mají stále se neřešící problémy v tom, aby stát, pro který dobrovolně slouží a překonávají různé překážky, je alespoň v této službě podpořil a vytvořil jim takové prostředí, kdy se příslušník AZ nebude muset kvůli účasti na cvičení obávat ztráty zaměstnání, či snížení pracovního příjmu a tím i ohrožení sociální situace své rodiny. Dnes z původních dobrovolníků, kteří se v roce 1999 účastnili prvních dobrovolných cvičení a byli při vzniku AZ, slouží v řadách AZ již jen pár desítek.

    Pro další rozvoj Aktivní zálohy, jejíž existence a výcvik se sice v rámci AČR již víceméně standardizovaly, je nezbytný nový impulz a odstranění klíčových překážek. Obecně však lze o to více cenit nadšení a odhodlání všech příslušníků jednotek AZ, kteří navzdory všem problémům, s nimiž se v rámci své služby potýkají, včetně problémů se zaměstnavateli, stále dobrovolně slouží a naplňují tak tradice i odkaz dobrovolnosti z historie naší armády, loajalitu ke státu a vlastenectví – tedy jednoho z pilířů existence naší státnosti.

    Obecně byl rok 2009 spíše rokem stagnace v rytmu zhoršující se světové ekonomické krize. Desetileté výročí vzniku dobrovolnosti v AČR bylo ze strany MO ČR zcela pominuto bez povšimnutí, bez nějaké bilance.

    Koncem roku 2009 se průměrná naplněnost jednotek AZ pohybovala kolem 44 % oproti tabulkovému stavu.

    S dále pokračující světovou ekonomickou krizí a tenčícími se zdroji ze státního rozpočtu pro resort obrany, došlo rokem 2010 k citelnému omezení výcviku v rámci celé AČR, kdy dále utlumován byl i výcvik jednotek AZ. Pěší roty AZ v jednotlivých krajích cvičily většinou již jen jeden týden (!) v roce, již jen výjimečně měly dvě týdenní cvičení. Drtivá většina příslušníku pěších rot tak nemohla využít plně všech dní k výcviku, které umožňoval zákon (až 21 dní v roce).

    Situace u jednotek AZ přímo u vojenských útvarů byla lepší (např. četa AZ 41. mpr. v Žatci odcvičila plný počet dní, umožněných zákonem), nicméně i u nich začínalo někde docházet k omezení délky výcviku. Zároveň se ekonomická situace resortu projevila na náplni a zabezpečení výcviku, kdy se tenčily např. příděly munice, PHM, finance na výměnu opotřebované výstroje atd.

    Přesto vešla v platnost 1. 1. 2010 nová výstrojní norma pro příslušníky AZ, norma 1-10. Oproti velmi zastaralé předchozí normě (která prakticky vycházela z výstrojní normy ještě z doby existence ZVS, včetně daných přežitých součástí výstroje…) byla mimo jiné obohacena i o termoprádlo, kvalitní letní a zimní vojenský spací pytel (potřebný zejména pro cvičení v chladných měsících, kdy se např. týden v zimě ve spacím pytli vz. 67 opravdu po celodenním plnění úkolu spí obtížně – buď vůbec anebo navždy…), malý a střední tlumok pro průzkumníky, goratex návleky a další součásti výstroje, které konečně po letech trochu citelněji pomohly řešit neutěšenou výstrojní situaci AZ. Nicméně přestože tato výstrojní norma 1-10 vešla v lednu 2010 v platnost, po celý rok 2010 prakticky u většiny jednotek AZ nebyla uplatňována (pouze u některých výjimek – u některých jednotek AZ u útvarů, které na existenci normy vytrvale upozorňovaly a žádaly její naplnění). Situace přetrvávala i do roku 2011, kdy teprve velmi pomalu začínalo docházet k jejímu plošnějšímu naplňování.

    V srpnu 2010 vznikl v této krizové době nutných úsporných opatření při MO ČR záměr sestavení tzv. Bílé knihy, která měla obsahovat klíčová témata k zachování schopnosti armády v hranicích nastavených úspor – „kde ušetřit a na co se naopak zaměřit, aby to vše fungovalo“ – tedy cestu k optimalizaci využití omezených finančních zdrojů k zachování schopností AČR. Sestavením Bílé knihy byla pověřena odborná komise, která měla zpracovat výsledné strategické záměry AČR na nejbližší období do budoucna. Do této patnáctičlenné komise (mezi jejímiž členy nechyběl např. ani arm. gen. v. v. Jiří Šedivý, který v roce 1999 odstartoval vznik Aktivní zálohy) byl vybrán také mjr. v z. Václav Marhoul, jeden z prvních velitelů AZ ještě z dob dobrovolných cvičení.

    V průběhu roku 2010 probíhalo i mnoho neformálních diskusí, rovněž s využitím prostředí internetu (např. na bázi blogu www.onwar.eu, vytvořeného členem týmu pro Bílou knihu Ing. Františkem Šulcem). Zvýšenou činnost prováděla i Asociace záložních brigád (AZB), která se již dříve stala v rámci CIOR (organizace v rámci NATO, zastřešující sbory rezervistů členských zemí) národním členem. Národním představitelem za ČR se v CIOR tak stal dosavadní prezident AZB mjr. Ing. Arnošt Líbezný, příslušník jednotky AZ 801. tpr. VP. Pod patronátem CIOR CZ se tak podařilo začít organizovat plánované vzdělávací akce pro příslušníky AZ – např. pracovní semináře či jazykové akademie s účastí příslušníků AZ, pořádané jak v ČR (nejvíce v prostředí VeV-VA Vyškov), tak i v zahraničí. AZB tak přispěla k zapojení AZ do tvorby širších koncepcí rozvoje záložních sborů NATO a pomohla zájemcům, zejména z řad důstojníků a praporčíků AZ, v rozšiřování jejich znalostí a schopností účastí na těchto mnohdy i zahraničních akcích, kde měli možnost poznávat i zahraniční rezervisty a vyměňovat si s nimi zkušenosti. Bohužel rozvoj AZ v ČR to nijak neakcelerovalo.

    V roce 2011 si již i funkcionáři na MO ČR a GŠ stále více uvědomovali nemalý potenciál, který jednotky AZ pro AČR skýtají, zvláště v době potřeby výrazných úspor. Počátkem roku 2011 se objevily poprvé veřejně hesla „každý voják musí být nasaditelný“ a bylo dokonce zmiňováno možné využití AZ i pro určité potřeby zahraničních vojenských misí.

    Jen doplňme, že k 1. 1. 2011 byl početní stav AZ celkem 1.098 příslušníků, na jaře s přílivem dalších nových dobrovolníků, k 1. 4. 2011 to potom bylo dokonce 1.119. Nárůst byl způsoben přílivem skupiny nováčků, která absolvovala kurz základní přípravy ve VeV-VA Vyškov počátkem roku, a byla dozvukem vlastních prezentací stávajících jednotek AZ (které to činily většinou z vlastních zdrojů, bez podpory AČR), zejména na různých sociálních sítích na internetu.

    Zároveň tehdy na jaře byla i zveřejněna zmíněná Bílá kniha, kde na části věnované problematice AZ se podílel i mjr. Václav Marhoul. Některé názory dalšího směrování se tehdy staly kontroverzními i přímo v řadách AZ – např. návrh zrušení krajských pěších rot a jejich převedení od KVV přímo k vojenským útvarům. Úvodem materiál popisoval věcně a celkem přesně tehdejší stávající stav v jednotkách AZ, zejména různorodost a nízkou kvalitu výcviku, zejména u některých krajských pěších rot. Další návrh podporoval myšlenku částečného využití jednotek AZ i v rámci zahraničních vojenských misí, po vzoru jiných armád NATO, jejichž rezervisté se v mnoha případech i aktivně zahraničních misí účastnili a účastní. Kromě dalších bodů se návrh dotýkal i problémů s vystrojováním, podpory řešení letitého problému se zaměstnavateli příslušníků AZ ve věci uvolňování na cvičení, naplněnosti jednotek a dalších problematických bodů.

    Obecně vzato tzv. Bílá kniha, od které se toho tolik očekávalo, byla z hlediska AZ však spíše zklamáním. O AZ pojednávala uceleně jen jedna stránka o pěti odstavcích, které víceméně obsahovaly především obecná ustanovení o charakteru AZ. Trochu zajímavější byly alespoň poslední dva z těchto pěti odstavců:

    „7.12.4. - Povinnost přijmout na určitou dobu konkrétní systemizované místo u vojenského útvaru v rámci aktivní zálohy akceptují vojáci z povolání v rámci svého služebního závazku. Vojákem v aktivní záloze se stávají po ukončení služebního poměru na základě Dohody o zařazení do aktivní zálohy, která určuje místo výkonu služby dle jeho odbornosti, dosažené hodnosti a dalších náležitostí.“

    „7.12.5. - Služba v aktivní záloze je finančně kompenzována. Zajištění funkčnosti konceptu aktivní zálohy se neobejde bez motivování nejenom jejích příslušníků, ale i jejich zaměstnavatelů.“

    První uváděný odstavec přišel s myšlenkou začleňovat do řad AZ povinně končící VZP. Tento nápad byl iniciován snahou o rychlé navýšení počtu AZ, navzdory tomu, že hlavním problémem rozhodně není malý zájem veřejnosti o službu v AZ. Navíc toto zkratkovité řešení nabourává charakter a ducha dobrovolnosti AZ a tím i velkou část podstaty fungování AZ. Příslušníky AZ byl přijat víceméně s nelibostí, napříč jednotkami i funkcemi (nutno podotknout, že většinou VZP taktéž). Jako dobrovolníky je netěšilo vědomí, že mezi ně bude někdo povinně „verbován“ – samozřejmě o přístupu ke službě a plnění povinnosti takového násilně včleněného jedince není potřeba příliš přemýšlet.

    Druhý zmíněný odstavec z Bílé knihy (BK) připomněl problém se zaměstnavateli, který příslušníci AZ od počátku existence AZ měli a mají. Bohužel bez dalších procesních kroků a návrhů řešení.

    Kromě zmíněné jedné ucelené stránky v BK (z celkem 168 stran) se objevily zmínky o AZ i v některých dalších částech – víceméně ve vztahu k podpoře civilních orgánů v krizových situacích nevojenského charakteru. Tím bylo očekávání příslušníků AZ od BK zklamáno, protože nejenže nenabídla žádné konkrétní kroky k řešení (což jak její tvůrci opakovaně zmiňovali však ani BK nabízet neměla), ale dokonce ani z hlediska základních strategických záměrů z hlediska rozvoje AZ nic nového oproti minulosti nepřinesla.

    Podle grafu průměrného počtu příslušníků v aktivní záloze, který BK uvedla, byl průměrný stav: V roce 2004 celkem 1.314 příslušníků, z toho 1.229 u krajských pěších rot (ostatní u jednotek AZ u voj. útvarů). V roce 2005 celkem 1.218, z toho 1.134 u krajských pěších rot. V roce 2006 celkem 1.083, z toho 962 u krajských pěších rot. V roce 2007 celkem 1.099, z toho 934 u krajských pěších rot. V roce 2008 celkem 1.121, z toho 935 u krajských pěších rot. V roce 2009 celkem 1.025, z toho 849 u krajských pěších rot. V roce 2010 potom celkem 1.070, z toho 886 u krajských pěších rot.

    Počátkem roku 2011 také na internetu, v rámci Facebooku, vznikla stránka Aktivní zálohy, zřízena ze strany MO ČR. Spíše než o prezentační stránku se však jednalo o stránku diskusní, kdy za MO ČR tuto stránku řídila a moderovala odpovědná administrátorka, zaměstnanec MO. Stránka zůstala spíše jen diskusním prostředím k povídání si o všem a o ničem, avšak bez většího přínosu z hlediska koncepční změny ve využití AZ. Možnost její transformace na určitou neformální komunikační linku resortu napříč spektrem příslušníků a jednotek AZ, a skutečný sběr námětů či podnětů k řešení, využita bohužel prakticky nijak nebyla.

    Z hlediska statistických údajů ke skladbě příslušníků AZ k červenci 2011 lze pozorovat, že průměrný věk se pohybuje kolem 34 let. Ve věku 18-25 let bylo 11,14% vojáků AZ, ve věku 26-30 let bylo 13,32%, ve věku 31-35 bylo 25,33%, ve věku 36-40 let bylo 19,76%, ve věku 41-45 let bylo 12,27%, ve věku 46-50 let bylo 10,58%, ve věku 51-55 let bylo 4,18% a ve věku 56-60 let to bylo 3,48% vojáků AZ.

    Ještě zajímavějším údajem je skladba dosaženého vzdělání vojáků AZ. K červenci 2011 byla následující: 37% příslušníků AZ mělo ukončené úplné střední všeobecné vzdělání, 25% střední nebo střední odborné vzdělání bez maturity, 14% střední odborné vzdělání s výučním listem, 11% bakalářské nebo vysokoškolské vzdělání, 10% základní vzdělání, 2% vyšší odborné vzdělání, 1% nižší střední vzdělání. Takřka každý 10 příslušník v jednotkách AZ tedy měl vysokoškolské vzdělání. V řadách AZ slouží řada odborníků a specialistů (např. právníci, psychologové, stavební a techničtí specialisté, lékaři, ekonomové, zkušení lektoři a pedagogové, zkušení jazykoví tlumočníci, schopní manažeři, IT a el. specialisté, odborní řemeslníci, zbrojní specialisté, různé významnější osobnosti regionální úrovně a mnozí další a další). Bohužel v současném systému AZ není tento přínos a potenciál, který si z civilního života příslušníci AZ přinášejí (mnohdy se jedná i o velmi prestižní a v soukromém sektoru ceněné pracovní zkušenosti) zcela doceněn a AČR tento potenciál nedokáže (nebo nechce) využívat. Dořešen není ani kariérní řád pro AZ.

     

    (autor je dlouholetým příslušníkem Aktivní zálohy AČR)

     

    Poznámka autora: Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím více jak 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

     

    Hlavní použité prameny:

    Archiv autora
    Facebook - Aktivní zálohy AČR (Active Reserve)
    Ministerstvo obrany České republiky. <www.army.cz>

     


     

    Jako Fénix z popela…? (vývoj v letech 2011-2012)

    Dne 22. 9. 2011 se konečně po více jak 5 letech opět konal seminář  k tématu AZ přímo s účastí zástupců jednotek AZ (naposledy to bylo při konferenci o AZ v roce 2005 ve Vyškově), většinou z řad velitelského sboru. Seminář se konal v Domě armády v Praze. Kromě připomenutí si základních aspektů tématu a letitých problémů se však víceméně nic nevyřešilo. Setkání bylo obohacující spíše pro výměnu informací a myšlenek. Také byl představován efektivní francouzský systém fungování rezervních sborů. Semináře se mimo jiných účastnil např. tehdejší NGŠ arm. gen. Picek, dále arm. gen. Šedivý (bývalý NGŠ, který spustil projekt AZ v roce 1999 prvními dobrovolnými cvičeními), za MO ministr A. Vondra, F. Šulc a J. Šedivý (kteří byli součástí týmu Bílé knihy).

    Na velitelském shromáždění na MO 2. 11. 2011, kde byl komunikován neradostný stav AČR a celkem pesimistický výhled na roky 2012 a 2013, byla často zmiňována potřeba většího rozšíření a rozvoje AZ. Velká část zmíněných myšlenek však byla spíše jen ve stavu přání.

    V polovině roku také na veřejnost pronikly informace, zřejmě spuštěné článkem (plk. Ťuláka) v resortním časopise A Report (číslo 8/2011) o tom, že pokud se nezmění finanční situace v AČR, hrozí v konečném důsledku třeba i zhroucení systému profesionální armády a je možné, že se bude zvažovat i možnost obnovení základní vojenské služby v určité podobě. Tyto informace, patřičně nafouknuté ve veřejných médiích spustily na veřejnosti negativní vlnu někdy až hraničící s hysterií. K problematice se vyjadřovali politici, odborní specialisté a další. Nakonec se podstatu problému podařilo vysvětlit. Pokud nebude mít AČR dostatek potřebných financí, nebude moci zajistit plný rozsah svých „poskytovaných služeb státu a obyvatelstvu“ a zároveň by to logicky znamenalo i případný nedostatek vojáků z povolání (VZP). Logicky v případě ohrožení země by tak došlo k následné mobilizaci a tím i k odvodům z řad veřejnosti - pokud by v té době aktuální vláda ČR nehodlala rezignovat na možnost obrany (autor doufá, že k této možnosti by již potřetí v našich dějinách nedošlo…).

    Přestože současná legislativa a z ní vycházející kostnaté další předpisy nedovolovaly od počátku vzniku AZ využití příslušníků AZ v zahraničních misích, někteří příslušníci AZ se přesto v zahraničních misích objevili. Je však důležité zdůraznit, že v nich nepůsobili jako příslušníci AZ, ale jejich přítomnost v misích vycházela z jejich civilních profesí - především novinářské, či dále šlo i o některé civilní zaměstnance resortu MO či cestovatele.

    Tyto případy jsou uváděny spíše jen pro zajímavost. Odhadem se za celou dobu jedná o cca desítku příslušníků AZ, kteří jako civilisté (na základě svých civilních profesí) se po krátkou či delší dobu objevili v některých zahraničních misích AČR. Mezi nimi lze například zmínit mjr. Marhoula (601. skss – navštívil jako novinář mise na Balkáně, v Iráku a Afhánistánu), por. Blahuše (801. prts VP, - navštívil jako novinář mise v Afgánistánu) či i por. Čírtka (pěší rota AZ 111.  strpr – navštívil jako zaměstnanec MO mise v Afghánistánu) a další. Většina se k jednotlivým kontingentům AČR dostala s oficiální vojenskou delegací, obvykle letecky, často v rámci oficiálních návštěv vládních či vojenských představitelů a politické reprezentace. Jednalo se většinou pouze o 1-2denní návštěvy. Avšak např. v případě por. Blahuše, který již několikrát jako novinář navštívil kontingent AČR v Afghánistánu, šlo dle jeho slov jednou i o neplánovaný měsíční pobyt. Kromě poznávání základny a práce novináře jej využil i k účasti na několika výjezdech s jednotkami mimo základnu.

    Zahraničních misí se běžně účastní i rezervisté některých dalších spojeneckých států. Ti většinou plní úkoly spíše uvnitř základny, jak v rámci její obrany, tak i v některých logistických a specializovaných funkcích, kdy neopouštějí zpravidla základnu. Jejich věk je většinou kolem 30-35 let, často jsou i mladší. Tito zahraniční rezervisté jsou samozřejmě do misí vysíláni svými armádami po absolvování několikatýdenního stmelovacího a odborného oživujícího výcviku. V některých případech v zahr. misích slouží i jednotlivě mezi vojáky z povolání, na různých specializovaných pozicích, v jiných případech jde i o celé ucelené jednotky rezervistů.

    Nabízí se tak i v našich podmínkách hypotetická možnost dvojího využití příslušníků AZ v rámci zahraničních misí AČR, samozřejmě nejlépe při zachování dobrovolnosti (jako u spojenců NATO) – tedy aby těm, kteří žádají o nasazení v rámci zahraničních misí, toto bylo umožněno.

    První možností, která se nabízí, je využití především specialistů a odborníků z řad příslušníků AZ. V rámci armádních kontingentů by jistě vhodné uplatnění našli např. tlumočníci, specializovaní vyjednavači, zbrojíři, IT specialisté, tiskoví mluvčí apod. Jistě by i pro AČR bylo vhodné, kdyby v řadách novinářů, kteří navštěvují kontingenty AZ a doprovázejí někdy i jednotky na výjezdy, byli rovněž příslušníci AZ, kteří mají k armádě pozitivní přístup. Další řada odborníků z řad AZ by se mohla uplatnit mimo AČR např. v rámci tzv. provinčních rekonstrukčních týmů (PRT), což by pomohlo k větší plynulosti spolupráce mezi civilním PRT a vojenskou částí. Jistě by vojenské části pomohlo, kdyby i v řadách PRT byli odborníci např. z řad AZ, kteří mají rovněž k armádě a nárokům vojenské služby kladný vztah a pochopení. Řada zkušených např. architektů, stavebních odborníků, zemědělských specialistů, expertů na mezikulturní vztahy, fotografů, analytiků, pedagogů, vhodných pro obsazení v PRT, se mezi příslušníky AZ rovněž nachází. Tím by AČR a MO mohla vhodně pro potřeby zahraničních misí využít potenciálu, který u AZ pramení z civilních zkušeností, vzdělání a praxe jejich příslušníků, mnohdy v civilním sektoru velmi prestižních a ceněných.

    Druhou možností by potom mohlo být využití samotného vojenského potenciálu příslušníků AZ či i celých jednotek AZ. Samozřejmě je nutné v takovém případě předpokládat, že z hlediska plnění úkolů vojenského charakteru, jsou jednotky AZ nyní schopny plnit v současné době pouze úkoly např. v méně exponovaných zahraničních misích (např. poslední období mise KFOR na Balkáně), či následně i v ostatních misích určité specifické úkoly – např. by jednotky AZ mohly být součástí obrany základny (spolu s profesionálními jednotkami), dále jedinci z řad AZ patřičných odborností či specializace (i z civilního života) by mohli zastávat různé nebojové funkce v rámci kontingentů – např. tiskový mluvčí, meteorolog, kaplan, kuchař, mechanik, zbrojíř, skladník, správce skladu, tlumočník, IT specialista, různé administrativní funkce a mnohé další. Přínosem pro AČR by tím bylo uvolnění profesionálních vojáků daných odborností pro náročnější úkoly jak v rámci zahraničních misí, tak i doma. Mnohdy by tak na takovou „týlovou“ pozici (na základně – prakticky bez opouštění základny na výjezdy) mohl z řad AZ přijít i specialista odborněji připravený, než jeho protějšek VZP.

    Vedlejším (avšak nikoliv zanedbatelným) efektem využití AZ v zahraničních misích pro AČR by tak byla i finanční stránka věci, protože využití např. odborníků a specialistů z řad AZ je pro AČR provozně levnější. Mimo nasazení v zahraniční misi totiž jejich odbornou přípravu v dané specializaci, jíž mají v civilním životě, nehradí AČR, ale většinou zaměstnavatel daného příslušníka AZ. V době mimo povolání na cvičení či k účasti v zahraniční misi má AČR s takovým příslušníkem AČR tedy minimální náklady. Zjednodušeně řečeno – platí si ho pouze po tu dobu, kdy ho potřebuje – tedy ne 365 dní v roce.

     

    S rokem 2012 přišla dlouho očekávaná „Koncepce aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky“, vypracovaná především F. Šulcem, vedoucím týmu poradců ministra obrany, který na ní spolupracoval s dalšími pracovníky resortu, např. s plk. Ťulákem, pplk. Pernicou a dalšími. Po jejím dokončení její obsah ještě konzultoval se zhruba desítkou představitelů z řad AZ, většinou z řad velitelského sboru průřezově napříč několika jednotkami AZ (autor tak měl možnost se s materiálem seznámit).

    Tato koncepce měla široký záběr a kromě historických východisek ukazovala hlavně strategický směr rozvoje AZ jako skutečné nedílné součásti AČR. Jedním z hlavních témat bylo posílení přípravy, rozvoje a výcviku jednotek AZ s důrazem na kvalitu a použitelnost v porovnání s VZP nejen v dimenzích ČR, ale i v zahraničních misí. Podstatná část také byla věnována podpoře vztahu se zaměstnavateli, kdy nejenže měli být zaměstnavatelé uvolňující vojáky AZ na cvičení (či případně do zahraniční mise) finančně motivováni a zvýhodňováni, ale i samotná motivace příslušníků AZ měla být více podpořena. Další hlavní myšlenkou bylo větší zapojování odcházejících VZP do systému AZ, kdy odcházející VZP by povinně musel předem určenou dobu odsloužit následně ještě v AZ. Tento bod byl ze strany příslušníků AZ velmi kritizován, zejména z hlediska zvýhodňování těchto bývalých VZP v rámci AZ (např. jedním z prvotních záměrů bylo, že velitelé jednotek budou pouze bývalí VZP, což však bohužel nedává žádnou záruku kvality, neboť odcházející VZP nemusí mít vztah k dobrovolné službě vlasti nutně zrovna vřelý), avšak také z důvodu hrozby narušování ducha dobrovolnosti, který až dosud v rámci AZ existoval, v návaznosti na tradice dobrovolnosti ve vojenské historii naší země. V návaznosti na koncepci měla být i posílena prestiž příslušníků AZ nejen v rámci AČR, ale i v celé společnosti. Rozvoj měl nastat také v kurzech a vzdělávání příslušníků AZ a počítalo se v koncepci i se vznikem dalších jednotek AZ, prakticky u většiny vojenských útvarů. Velká část také byla věnována využití odborníků a specialistů z řad AZ pro potřeby AČR nejen v rámci „běžného provozu“ v ČR, ale i v rámci zahraničních misí, s odkazem na kladné zkušenosti jiných spojeneckých zemí NATO. Koncepce obsahovala i většinu dalších návrhů změn, po kterých příslušníci AZ dlouhodobě volali.

    V březnu 2012 však nenadále přišel na všechna KVV rozkaz velitele Sil podpory brig. gen. Gurníka, který v rámci náhlé citelné potřeby hledání úspor v AČR pro zabezpečení financí pro výcvik, nařizoval všem KVV vrátit zpět finance určené pro zabezpečení výcviku AZ (zaslané na KVV počátkem roku). Z toho důvodu byla všechna nadcházející cvičení jednotek AZ zrušena, protože tím KVV pozbyly finance nejen na výcvik „svých“ pěších rot AZ, ale i na refundace ušlého příjmu po dobu cvičení, což se týkalo i příslušníků jednotek AZ u bojových útvarů. Mnohým příslušníkům AZ tak bylo zrušeno cvičení několik dní před nástupem na cvičení, kdy již v zaměstnáních měli zařízeno uvolnění (buď formou neplaceného volna nebo dovolené). Najednou se tak někteří (např. karlovarská krajská pěší rota AZ) ocitli v situaci, kdy zaměstnavatel již na daný týden měl za ně zařízenu třeba pracovní náhradu a oni museli často tento týden, kdy měli být podle výcvikového plánu na cvičení, které jim však AČR zrušila, zůstat doma. Tím přišli o týdenní příjem pro své rodinné rozpočty. Vrcholní funkcionáři AČR tak tímto dále pokračovali v napjatém hazardování s důvěrou příslušníků AZ a jejich loajalitou pro pokračování ve službě v jednotkách AZ.

    Protože velitel Sil podpory své opatření nekonzultoval předem s MO, došlo následně ze strany MO k opatření, kdy jeho uvedený rozkaz byl zrušen (ovšem bez okamžitého vrácení odebraných financí zpět na KVV) a hledána možnost, kde jinde hledat úsporu financí z celkové částky 1,4 mld. Kč, které resortu pro zabezpečení funkčnosti AČR tehdy chyběly. Rozkaz velitelství Sil podpory byl tedy zrušen, ale období napjatého čekání „co bude dál“ přetrvávalo. Cvičení naplánovaná na březen a duben 2012 byla zrušena s odkazem na trpělivost a čekání, zda se podaří najít finance pro cvičení v dalších měsících. Pachuť zklamání a deziluzí však v mnoha příslušnících AZ, nejen po této události (která již působila jako předzvěst určitého vyvrcholení stagnace či možného ukončení výcviku AZ), zůstala – spolu s napjatým očekáváním, jak se situace dále bude vyvíjet. Několik dní před touto událostí byla představitelům MO a zástupcům vlády neveřejně prezentována funkcionáři resortu nová Koncepce rozvoje AZ. Uvedený vývoj posledních událostí však tento fakt, který by za normálních okolností byl vnímán jako velký pokrok, ve vnímání příslušníky AZ celkem negoval.

    Dne 4. 12. 2012 takřka na poslední chvíli, několik dní před svým odchodem z funkce ministra obrany, představil A. Vondra, s prvním náměstkem arm. gen. v. z. V. Pickem a NGŠ gen. P. Pavlem veřejnosti tři důležité koncepce k tématu obrany státu – mezi nimi i Koncepci pro rozvoj Aktivní zálohy, která vychází z tzv. „Bílé knihy o obraně“. Ministr Vondra zdůraznil obranu státu jako celospolečenské téma a v návaznosti na snižující se ekonomické možnosti MO i důležitost zapojování se občanů při obraně země. V návaznosti na toto východisko byla zmíněna potřeba citelného rozvoje Aktivní zálohy - „Ozbrojené síly České republiky potřebují kvalitní, dostupnou a připravenou zálohu pro přednostní doplnění útvarů za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a plnění dalších úkolů při řešení i nevojenských krizových situací v době míru jako jsou povodně či jiné živelní pohromy.“Byla konečně veřejně zdůrazňována i příležitost využívat vysoce specializované odborníky z řad AZ. Dále ministr Vondra zdůraznil: „…Aktivní záloha představuje princip dobrovolného zapojení občana do přípravy k obraně státu a je důležitou vazbou mezi civilní veřejností a profesionálními ozbrojenými silami…“ Uvedl rovněž, že budoucí rozvoj AZ vidí především ve vyšším počtu jejích příslušníků, v intenzivnějším a delším výcviku a možnostech nasazení AZ i v rámci zahraničních vojenských misí, kdy je potřeba podpořit především vztahy a motivaci i zaměstnavatelů příslušníků AZ. NGŠ genpor. P. Pavel následně při tomto vystoupení zmínil, že výsledná kvantifikace ukazuje, že roční náklady na přípravu vojáka AZ jsou 7x nižší, než na přípravu VZP. Dále sdělil: „Doposud bylo předurčeno do aktivní zálohy 2382 vojáci – reálně máme naplněno 1165 míst. Převažují pěší roty při krajských vojenských velitelstvích, které mají ve svém charakteru činnosti především strážní činnost. My chceme v budoucnu až pět tisíc míst a více jednotek přímo u bojových útvarů…“

    Zmíněná motivace zaměstnavatelů vojáků AZ by se měla nést ve dvou rovinách. Tou první je rovina morální, kdy zaměstnavatelům se ze strany státu dostane uznání za jejich podporu příslušníků AZ uvolňováním na cvičení. Druhá rovina by měla být materiální podoby, kdy by zaměstnavatelé příslušníků AZ měli v budoucnu dostávat finanční kompenzaci za nepřítomnost příslušníků AZ na pracovišti.

    Po většině těchto změn volali představitelé AZ již od vzniku AZ. Nezbývá než doufat, že konečně budou uvedené záměry naplněny poté, co konečně tyto hlasy byly ze strany vrcholných funkcionářů resortu vyslyšeny, pod tlakem snižujících se finančních zdrojů pro resort obrany a pochopení velkých možností využití a přínosu Aktivních záloh v rámci AČR.

    Ke dni 31.12.2012 také došlo ke zrušení všech tří rámcových praporů AZ Vojenské policie (801., 802. a 803. ve St. Boleslavi, Táboře a Olomouci), po 7 letech jejich existence a výcviku. Tuto smutnou událost nekompenzuje ani fakt, že místo nich nově vznikla rota AZ Vojenské policie (při velitelství VP v Olomouci), do níž byli ti příslušníci AZ VP, které tato událost neodradila od další služby, převedeni po splnění přijímacího řízení. Ostatní jednotky AZ pokračovaly v nastaveném systému výcviku.

    (autor je dlouholetým příslušníkem Aktivních záloh AČR)

     

    Poznámka autora: Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím více jak 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

     

    Hlavní použité prameny:

    Archiv autora
    Facebook - Aktivní zálohy AČR (Active Reserve)
    Ministerstvo obrany České republiky. www.army.cz

     


     

     

    Copak je to za záložáka… (vývoj v letech 2013-2014)

    Po událostech v letech 2011-2012 byl ze strany příslušníků Aktivní zálohy (AZ) ostře sledován vývoj událostí v návaznosti na stále dokola slibovanou implementaci koncepce rozvoje Aktivní zálohy, schválené a zveřejněné v roce 2012, ještě na samém konci funkčního období ministra A. Vondry. Rozdmýchané naděje však zůstávaly opět nenaplněny a proto po letech klamání příslušníků AZ opět zvýšená důvěra ve vedení resortu MO se začala vytrácet.

    Od ledna 2013 začala pomalu rozjíždět svůj výcvik nově vzniklá rota AZ Vojenské policie v Olomouci, která měla nahradit předchozí rámcové tři prapory AZ Vojenské policie (Tábor, Olomouc, Stará Boleslav), které byly rozkazem zrušeny v předchozím roce.

    Krizová finanční situace resortu, kterou si většina společnosti neuvědomovala a stále neuvědomuje, žijíce víceméně v blažené nevědomosti, kterou v ní utvrzují mnozí političtí představitelé, dále gradovala, vedle profesionálních jednotek i klesající úrovní ve kvalitě a četnosti výcviku jednotek AZ. Již v březnu 2013 se projevil mimo dalších nedostatků (kritický nedostatek výstroje) i nedostatek PHM. To se logicky projevilo i na přípravě AZ, které z velké části (stejně jako většina útvarů AČR) musejí kromě využívání přidělené techniky při výcviku i do přiděleného výcvikového prostoru (VVP) dojíždět.

    Krajské pěší roty AZ již jako standard měly víceméně pouze jedno týdenní cvičení v roce. Tento stav pokračuje a je jasné, že nestačí ani na udržení základních dovedností a úrovně stmelení a vycvičenosti na nejzákladnějším stupni.

    Dne 23. 1. 2013 schválila vláda ČR novou koncepci AZ OS ČR a koncepci mobilizace OS ČR. Oba materiály zdůrazňují obranu země jako celospolečenské téma, přičemž zvyšují i podíl občanů při této obraně a stanovují pravidla chování a procesy v krizovém stavu. Vycházely z tzv. Bílé knihy, kdy se snažily reflektovat reálné aktuální ekonomické možnosti ČR. Nová koncepce AZ má ambice motivovat více nejen příslušníky AZ, ale i jejich zaměstnavatele, kteří by tak měli za každý den nepřítomnosti příslušníka AZ na pracovišti dostávat určité „odškodné“ ve výši 1.675,- Kč/den v případě mimořádného nasazení daného příslušníka AZ, a 1.117,- Kč/den v případě jeho plánovaného cvičení, tj. dopředu oznámeného (zdroj: army.cz). Dané finance by měly pomoci zaměstnavatelům např. najmout na dobu nepřítomnosti svých pracovníků brigádníky na záskok. V praxi se však bohužel nikdo nezabýval moc logičností a využitelností tohoto řešení, např. v odbornějších profesích, kdy chybu lze hledat v neznalosti údajů o zastoupení pracovních profesí mezi vojáky AZ. Těžko tak např. obchodní manažer, ředitel, informační specialista, bezpečnostní technik, architekt, právník, lékař, technický specialista a mnozí další na odborných pozicích, budou moci být nahrazeni, např. na týden (po dobu účasti na cvičení), adekvátně kompetenčně připraveným brigádníkem. MO se přitom stále drží svého vytčeného cíle – mít až 5.000 příslušníků AZ. V současnosti však dělá velmi málo pro to, aby si udrželo alespoň vůbec oněch cca 1.200 stávajících, s jejichž důvěrou a motivací dlouhodobě hazarduje.

    Počátkem června 2013 přišly do ČR bohužel opět ničivé povodně, které zasáhly především oblast Prahy, Středních Čech, části Ústeckého, Libereckého a Královéhradeckého kraje. Především v Praze a okolních obcích a následně i v Ústí nad Labem zasáhli dobrovolníci z řad AZ, bez povolání a aktivace, jak k ochranným pracím před povodněmi, tak i následné strážní a pořádkové činnosti, kdy posílili policejní jednotky ve střežení před rabováním opuštěných domácností kriminálními živly. V rámci pomoci při povodních se aktivizovaly samostatně i části pěších rot AZ 111., 121., 151. strpr, posílené jednotlivci i z dalších jednotek, včetně jednotlivců od jednotek z bojových útvarů, dle jejich možností ve volném čase. Nebyli oficiálně povoláni, Integrovaný záchranný systém si je nevyžádal... Tito vojáci AZ pomáhali ve svém volnu po práci, zdarma, bez alespoň minimálního mandátu shora. I cca 2.000 VZP vyčleněných ze strany MO k pomoci nebylo z velké většiny ze strany IZS využito, neboť situaci údajně zvládaly jednotky HZS a PČR vlastními silami (na místě pak bylo mnohdy vidět jejich přetížení a někdy i vyčerpání). Zároveň však tehdy, dne 12. června, při mimořádném večerním zasedání vláda ČR rozhodla (mimo jiné - v rámci pomoci odstranění následků po povodních) alespoň o aktivaci ústecké pěší roty AZ 151. strpr v režimu výjimečného cvičení. Toto cvičení rotě nahradilo plánované cvičení, které se přesunulo na podzim roku. Velitel Sil podpory na základě toho povolal 44 příslušníků pěší roty AZ 151. strpr 16. 6. k odstraňování následků povodní v Ústeckém kraji. Povolaná část jednotky (44 mužů pod velením ZVR npor. Moravce) tak následně při odstraňování následků škod na Děčínsku své zadané úkoly splnila.

    Ke dni 31. 7. 2013 skončil ve funkci „koordinatora AZ“ na MO pplk. v z. Ing. V. Mišaga, k úlevě většiny příslušníků AZ, kteří jeho nekompetentnost v oblasti výcviku AZ celou dobu jeho působení vesměs kritizovali, kdy dle jejich většinového názoru prakticky ničím k rozvoji AZ nepřispěl. Ve funkci jej nahradil k 1. 8. pplk. v z. Ing. Ĺudovít Cirok, se zkušenostmi z mnohaleté služby v AČR a ze zahraničních misí (UNPROFOR), kdy následně velel Výcvikové základně mírových sil, tzv. „modrých baretů“ (1990-2003). Bohužel původní naděje z nové osobnosti v této funkci (oficiálně „referent bezpečnosti státu na úseku AZ“) zatím nejsou naplňovány. Po červencové reorganizaci AČR, kdy byla zrušena velitelství Sil podpory a Společných sil se jednotlivá Krajská vojenská velitelství dostala do podřízenosti Sekce rozvoje a plánování schopností.

     Ve školícím středisku v Komorním Hrádku proběhlo ve dnech 18. – 19. 11. 2013 setkání velitelů 14 pěších rot AZ a ředitelů Krajských voj. velitelství (KVV) k diskusi nad závěry výzkumného projektu „Úroveň pracovní spokojenosti příslušníků Aktivní zálohy Ozbrojených sil ČR“, který v roce 2013 probíhal v rámci krajských pěších rot AZ. Jednalo se o dotazníkové šetření stavu v AZ, kdy se anonymně na cvičení přítomní příslušníci AZ vyjadřovali k zadaným otázkám. Výzkum vedla vedoucí Oddělení expertních služeb pro oblast lidských zdrojů Sekce personální MO, plk. K. Bernardová na základě zadání prvního zástupce NGŠ mjr. M. Žižky. „…Pro armádu je velmi důležité, že příslušníci Aktivní zálohy jsou velmi motivovaní jedinci, pěší roty jsou nadstandardně soudržnými jednotkami, velmi pozitivně byla hodnocena i kvalita cvičení samotného. Nad čím se však musíme zamyslet a pokusit se hledat cesty k řešení, je zejména pocit nedocenění ze strany AČR a nepochopení ze strany veřejnosti,…“ shrnula plk. Bernardová (zdroj: army.cz). Výsledky zjištěné v rámci jednotek AZ se výrazně lišily od výsledků, zjištěných předtím mezi VZP a to zejména z hlediska zastávaných hodnot. Také výzkum potvrdil sílící nedůvěru příslušníků AZ k představitelům MO a AČR, pramenící zřejmě z dlouholetého hazardování s jejich důvěrou v souvislosti s nenaplňováním slibů a očekávání. Během první poloviny roku 2014 proběhl dotazníkový průzkum i mezi jednotkami AZ u útvarů, které určitá specifika mají odlišná od pěších rot AZ (četnost a zaměření výcviku).

    Mimo zmiňovaných pěších rot AZ a minimalizace jejich řízeného polního výcviku v posledních letech prakticky na 5-10 dní v roce, byl stav u ostatních jednotek AZ od roku 2013 následující:

    Tanková rota AZ u 73. tpr (kpt. Mojžíš) dokončila přecvičení na moderní tanky T-72M4CZ, čímž doplnila svou připravenost na standard 73. tpr, který spíše než použití roty jako celku, zvažuje v případě potřeby postupné využití jednotlivých specialistů.

    Mechanizovaná četa AZ u 41. mpr (por. Kuthan) pokračovala ve výcviku dle standardu praporu, již i s větším zapojením KOT Pandur-II. V souvislosti s přezbrojením praporu měla možnost i jako první jednotka AZ začít užívat nové útočné pušky CZ 805 Bren a pistole CZ 75 Phantom. Od roku 2013 se však musí jednotka potýkat s personální nenaplněností, kdy velení praporu dočasně zakázalo nábor, do legislativního vyřešení budoucnosti AZ. Jednotka tedy i přes velký počet zájemců o službu v ní, nemohla své řady doplňovat. Tou dobou GŠ volal po potřebě doplnění AZ AČR na stav 5.000 lidí.

    Mechanizovaná četa AZ u 72. mpr (por. Heinz) rovněž pokračovala ve výcviku dle standardu svého praporu. Výše uvedené nové ruční zbraně následně brzy dorazily i k ní.

    Průzkumná četa AZ u 102. pzpr (por. Purm) zažila zvýšená očekávání od jejich příslušníků ze strany velení praporu a rovněž pokračovala ve výcviku dle standardu praporu. Stejně tak pokračovaly ve svém výcviku standardně i Rota Z u 601. skss a nově působící rota AZ Vojenské policie v Olomouci.

    Záchranná četa AZ (por. Havlíček) byla po zrušení záchranného praporu v Rakovníku přesunuta do Bechyně k 15. žpl (transformovaná 15. žb). Díky vytrvalému úsilí jejího velitele se podařilo dosáhnout již zhruba poloviční naplněnosti. Vzhledem k přetrvávajícím obavám z povodní v budoucnu a zeštíhlení záchranářských jednotek AČR dochází i k rozšíření této čety na vyšší počet tabulkových míst.

     

    Ke konci roku 2013 dosáhl stav AZ počtu 1.214 mužů a žen (ještě k 1. 8. 2013 to bylo 1.195). Zhruba 25% jich je ve věku do 30 let (cca celkově 70% potom do věku 18-40 let). Dle údajů prezentovaných brigádním generálem P. Adamem, ředitelem Sekce rozvoje a plánování schopností MO, která zodpovídá od roku 2013 i za výcvik a přípravu AZ, bylo v roce 2013 odcvičeno jednotkami AZ celkem 46 cvičení (z toho však s vyvedením do VVP pouze 27 cvičení…).

    S novými volbami počátkem roku 2014 došlo i ke změně ministra obrany a následně i dalších klíčových osob na MO. Schvalování dalších navrhovaných změn zákonů, spojených s AZ, bylo tak „dočasně“ pozastaveno.

     

     

    V průběhu roku 2014 se již stále více odhaloval neutěšený stav celé AČR. Informace o tragickém stavu pronikaly na veřejnost stále více, všímali si toho a poukazovali na to důrazně již i spojenci NATO (k urychlenému navýšení rozpočtu pro armádu vyzýval ČR i generální tajemník NATO Rasmussen, či např. americký generál Hodges – velitel pozemních sil NATO). Nízký rozpočet resortu obrany (tvořený pouze 1,1 % HDP) víceméně takřka znemožňoval i jen záruku udržení celkových schopností velké části armádních útvarů. Průměrná naplněnost profesionálních jednotek se pohybovala kolem 76%. Nábor se nedařil, z různých důvodů – finanční zajištění byl jeden z nich. Příčinou však nebyl slabý zájem o službu v AČR, nicméně jen malá část zájemců, prošlých zdravotními prohlídkami, mohla být do poměru VZP přijata, protože na to bylo alokováno málo zdrojů. V této době, kdy resortu chyběly citelně finance pro zabezpečení základních schopností armády, byly závěry nedávné tzv. Bílé knihy o dalších směrech rozvoje AČR upozaděny. Do popředí se opět mezi jinými tématy dostávalo větší využití AZ, bohužel víceméně pouze v provazbě na finanční stránku – tj. v rámci hledání úspor. Jiný (a tím i hlavní) potenciál AZ byl ze strany AČR stále upozaďován a přehlížen. Plánovalo se širší využití AZ, často v rámci plánů až do absurdních rozměrů, kdy podle některých funkcionářů by nemalá část AČR nakonec fungovala na bázi AZ (např. v návaznosti na nucené rámcování částí 7. mech. brigády a dalších útvarů). U velké části vojáků z povolání (VZP) tyto nápady, které občas probleskly z MO a GŠ na vojenské útvary, vzbuzovaly velmi negativní a někdy až hysterické reakce v obavě, že jim AZ berou práci a mají je v budoucnu nahrazovat. Tento nesmysl bohužel svým tajemným mlčením resort obrany a nezahájením nějakého procesu interní komunikace k vysvětlení a vyvrácení lží a polopravd jen podporoval.

    Souběžně se zhoršující se výstrojní situací VZP v posledních letech se zhoršovala i výstrojní situace AZ. Finanční nouze omezila i výcvik řady jednotek AZ oproti letům dřívějším.

    Ještě v roce 2013 konečně odpovědní funkcionáři AČR vyslyšeli potřeby ocenění dlouholeté služby řady příslušníků AZ, kteří sloužili při svém civilním zaměstnání v řadách AZ AČR již 10 let a více, avšak opět nedotaženým systémem „kočkopsa“. Ze strany zástupců AZ, zároveň i odborníků v oblasti faleristiky v rámci AČR (údajně i ze strany VHÚ), bylo navrhováno využít pro potřebu ocenění délky služby příslušníků AZ standardně v AČR užívanou Medaili Armády České republiky (zřízenou v prosinci 1996 pro ocenění délky služby VZP – za 5, 10 a 15 let, odsloužené roky jsou znázorněny na stuze kovovým štítkem s římskou číslicí). Z hlediska odlišení délky služby AZ od doby služby VZP (z hlediska rozdílné četnosti „cvičebních“ dní v roce, či dalších specifik atd.) bylo navrhováno na existující zavedenou medaili užít pro potřeby AZ štítky např. s arabskými číslicemi a písmeny AZ, aby bylo na první pohled zřejmé, že voják AZ odsloužil dobu nikoliv jako VZP, ale jako voják v AZ. Bohužel tento logický a funkční návrh byl smeten ze stolu a místo toho kdosi rozhodl, naprosto v rozporu se základními faleristickými pravidly či zvyklostmi, že pro ocenění délky služby příslušníků AZ bude užita zcela nesmyslně stuha již existujícího Čestného odznaku škpt. V. Morávka (zřízen v srpnu 2004). Připomeňme, že toto vyznamenání je určeno pro vojáky v AZ za zvláštní přínos pro rozvoj AZ, vzorné plnění povinností a výsledky při výcviku – tedy nemá nic společného s dobou služby. Odsloužené roky AZ se tak oceňují navíc pouze stužkou (bez medaile) v barvách ČO škpt. V. Morávka, s kovovým štítkem, na němž jsou římské číslice V, X či XV. Od roku 2013 se začala příslušníkům AZ tato stužka udělovat z úrovně NGŠ. Navíc bylo kodifikováno, že tuto stužku může obdržet pouze ten voják AZ, který kromě odsloužené délky služby plní i kritérium, že již v minulosti obdržel ČO škpt. V. Morávka. Dochází tím k nesmyslné a odborně tragické situaci, kdy jeden aspekt vojenské činnosti (v tomto případě délka služby) je oceňován stužkou zcela jiného vyznamenání, určeného pro ocenění něčeho jiného (asi jako kdyby délka služby VZP byla oceňována stužkou v barvách  např. Záslužného kříže MO). Tento smutný stav je takřka světový unikát v oboru faleristiky.

    Dne 8. 9. 2014 při tradičním oceňování služby třicítky vybraných příslušníků AZ (4 VZP) ČO škpt. Morávka bylo v Kolíně pozvaným příslušníkům AZ oznámeno zástupci GŠ, že pro ně není připraven dostatečný počet kusů vyznamenání, protože dodavatelská firma je nedodala…(!) Většina z nich proto vyznamenání neobdržela, jen diplom podepsaný NGŠ od gen. Adama, s tím že jim medaile přijde poštou, přes jejich místně příslušné KVV. Dostali je bohužel až po více jak měsíci čekání od udělení.

    Příslušníci AZ i nadále, tak jako již od počátku vzniku prvních dobrovolných cvičení v r. 1999, čelili a čelí nepřízni svých zaměstnavatelů v uvolňování na cvičení. Nikdo jim s tím efektivně, i přes četné plamenné sliby a proklamace představitelů MO ČR za posledních 10 let, nijak dosud nepomohl. Mnozí z nich si tak uvolňováním v práci na vojenská cvičení způsobují problémy v zaměstnání, s hrozbou ztráty zaměstnání, kdy často následně jejich cvičení není ze strany AČR ani dostatečně zabezpečeno. V některých případech musejí potom na cvičení snášet i takřka macešský přístup armády ze strany některých VZP, kteří v nich vidí konkurenci či něco zbytečného navíc. Samozřejmě to vždy záleží lidech a na veliteli daného útvaru či KVV. Po takřka 15 letech existence dobrovolné služby v AČR se řeší víceméně stále stejná témata, prohlašují stále stejné sliby, navrhují stále víceméně stejná řešení a dochází ke stále stejnému neplnění těchto slibů a řešení. Tzv. Aktivní záložák se tím stává jen jakýmsi snílkem, kterého realita přístupu nejen AČR, ale i vlády a parlamentu, tvrdě probouzí do reality celkového nezájmu o srdce dobrovolníka, které je jinde vnímáno jako ta nejsilnější zbraň.

    (autor je dlouholetým příslušníkem AZ AČR)

     

    Poznámka autora:

    Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím více jak 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží maximálně přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

     

    Hlavní použité prameny:

    Archiv autora, aktuální informační média
    Facebook - Aktivní zálohy AČR (Active Reserve)
    Ministerstvo obrany České republiky. www.army.cz

     

    [1] Byl stanoven počet potřebných odvedených branců v daném roce (bylo to 70 tis. mužů).

    [2] V roce 1999 se dobrovolně zúčastnilo vojenských cvičení dobrovolných 348 vojáků v záloze. V roce 2000 to bylo již 824. V roce 2001 to bylo 714 dobrovolníků a v roce 2002 rekordních 916 dobrovolníků. V roce 2003 to potom bylo ještě 558 dobrovolníků.

    [3] Jednalo se o skupinu velikosti kolem 30 dobrovolníků.

    [4] Na přípravě a vedení výcviku příslušníků AZD se u 1.vmz. Litoměřice podílel mimo jiných i pplk. Ing. Novák. Ten se po ukončení služebního poměru VZP stal velitelem pěší roty AZ v Ústí nad Labem, do níž přešla i část jádra dobrovolníků, cvičících v Litoměřicích.

    [5] Přestože zákon byl schválen na jaře, první dohody o službě v rámci AZD byly sepisovány až v září 2002. Tehdy bylo uzavřeno prvních 223 dohod o dobrovolném udržování vojensko-odborné připravenosti.

    [6] Přípravný výbor byl tvořen ve složení Karel Bárta, Jan Králík, Martin Králík. V červnu 2001 proběhlo ustavující setkání AZB v budově MO ČR a v prosinci 2001 se stal předsedou AZB Ing. Arnošt Líbezný.

    [7] Pořádaných oddělením mobilizačních záloh personální sekce GŠ AČR.

    [8] V rámci Krajských vojenských velitelství.

    [9] Na základě „Nařízení k vytváření strážních rot u KVV a zřízení informační služby pro aktivní zálohy dobrovolné“ od velitele Sil územní obrany v Táboře genmjr. Ďurici z května 2003, vydaného v návaznosti na nařízení náčelníka Generálního štábu.

    [10] Informační kanceláře AZD byly zřízeny rozkazem velitele Sil územní obrany ke dni 1.7.2003.

     

  • Hradba 2016

    Ve dnech 3. března až 22. dubna 2016 se uskuteční ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá dosudnejvětší cvičení jednotek Aktivní zálohy Ozbrojených sil ČR.

    Cvičení jako první zahájí v termínu od 3. do 11. března 2016 příslušníci Aktivní zálohy při Krajském vojenském velitelství Ostrava, spolu s nimi budou zároveň cvičit také příslušníci Aktivní zálohy při KVV Jihlava.

    Na cvičení bude povoláno více než 1100 příslušníků Aktivní zálohy ze 14 pěších rot při jednotlivých KVV a z jednotky Aktivní zálohy Vojenské policie Olomouc. Současně budou cvičit vždy dvě až tři jednotky, které se budou ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá střídat v 9denních blocích dle níže uvedeného rozpisu.

    Na 8. března 2016 je plánován prezentační den cvičení pro média za účasti hlavních představitelů Armády České republiky a pozvaných hostů.

    Cílem cvičení je prověřit připravenost vojáků Aktivní zálohy k plnění úkolů při operačním nasazení a k vyčlenění sil a prostředků pro plnění úkolů Policie České republiky. Cvičení rovněž prověří vojáky při střežení objektů důležitých pro obranu státu a při ochraně úseků státních hranic. Obsahem cvičení bude také vševojsková příprava - tedy topografická, střelecká, chemická, zdravotní, taktická a ženijní příprava jednotek. Jednotkám Aktivní zálohy bude během cvičení poskytována součinnost rovněž ze strany profesionálních útvarů Armády ČR.

  • Jak vstoupit do AZ

    Přemýšlíte-li o možnosti přihlásit se do Aktivní zálohy, navštivte místně příslušné krajské vojenské velitelství, kde získáte všechny potřebné informace a kde s vámi vyřídí vstupní proceduru. Doporučujeme domluvit si schůzku s odpovědným pracovníkem nejprve telefonicky.

    Každý zájemce o vstup do AZ musí splňovat základní podmínky: věk mezi 18 a 60 lety, zdravotní způsobilost a trestní bezúhonnost, kterou musí doložit aktuálním výpisem z trestního rejstříku, a čestné prohlášení, že nepodporuje, nepropaguje nebo nesympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob.

  • Koncepce aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky

    Dokument ke stažení

     MINISTERSTVO  OBRANY

    Praha 2012

     

    OBSAH

    Označení

    Název

    Strana

    1.

    ÚVOD

    6

    1.1

    BEZPEČNOSTNÍ PROSTŘEDÍ

    6

    1.2

    POLITICKO-VOJENSKÉ AMBICE České republiky

    7

    2.

    ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU

    7

    2.1

    ČASOVÝ HORIZONT

    7

    2.2

    DŮVODY VYTVOŘENÍ A HISTORICKÝ VÝVOJ JEDNOTEK PRO AZ

    7

    2.2.1

    DŮVODY VYTVOŘENÍ AZ

    7

    2.2.2

    HISTORICKÝ VÝVOJ AZ

    8

    2.2.3

    ÚKOLY AZ V SOUČASNOSTI

    8

    2.2.4

    VÝVOJOVÉ TENDENCE ZAŘAZOVÁNÍ DO AZ V LETECH 2005–2011

    9

    2.2.4.1

    Vývoj počtů vojáků zařazovaných do AZ

    9

    2.2.4.2

    Vývoj zdravotní způsobilosti uchazečů o zařazení do AZ 

    9

    2.2.5

    VÝVOJOVÉ TENDENCE PŘÍPRAVY AZ V LETECH 2005–2011

    10

    2.2.5.1

    Doplnění jednotek vojáky v AZ

    10

    2.2.5.2

    Plnění výcvikových cílů

    10

    2.2.6

    ZAŘAZENÍ VOJÁKŮ DO AZ A JEJICH NÁLEŽITOSTI V LETECH 2005–2011

    11

    2.2.7

    SKLADBA AZ

    12

    2.2.7.1

    Věkové složení AZ

    12

    2.2.7.2

    Profesní struktura AZ

    12

    2.2.7.3

    Vzdělání a jiné demografické údaje o AZ

    12

    2.2.7.4

    Ostatní údaje o AZ

    12

    2.2.8

    LOGISTICKÁ PODPORA AZ V LETECH 2005–2011

    12

    2.2.8.1

    Logistické zabezpečení

    12

    2.2.8.2

    Zdravotnické zabezpečení

    13

    2.2.9

    VÝDAJE NA PŘÍPRAVU AZ V LETECH 2009–2011 

    13

    2.2.9.1

    Běžné výdaje na osobu a rok

    13

    2.2.9.2

    Další výdaje spojené s výcvikem pěší jednotky doplňované z AZ u KVV za rok

    13

    2.2.10

    DOSTUPNOST AZ SE STAVEM K 1. 1. 2012

    14

    2.2.10.1

    Struktura AZ

    14

    2.2.10.2

    Jednotky doplňované vojáky z AZ v organizační struktuře rezortu MO

    14

    2.2.10.3

    Zdroje k tvorbě AZ

    14

    2.2.10.4

    Vojenský materiál 

    14

    2.2.10.5

    Příprava a výcvik AZ

    14

    2.2.10.6

    Problémy v oblasti zabezpečení výcviku AZ

    15

    2.2.10.7

    Nasazení vojáků z AZ v operacích

    15

    2.2.10.7.1

    Použití AZ na území ČR

    15

    2.2.10.7.2

    Použití AZ mimo území ČR

    15

    2.2.11

    VOJENSKÉ PŘEDPISY, DOKTRÍNY A SLUŽEBNÍ POMŮCKY O AZ

    15

    2.2.12

    SILNÉ A SLABÉ STRÁNKY, RIZIKA A PŘÍLEŽITOSTI

    16

    2.2.12.1

    Silné stránky

    16

    2.2.12.2

    Slabé stránky

    16

    2.2.12.3

    Rizika

    16

    2.2.12.4

    Příležitosti

    17

    2.2.13

    VYHODNOCENÍ ÚČINNOSTI STÁVAJÍCÍCH ROZVOJOVÝCH PROGRAMŮ

    17

    3.

    KONCEPCE AKTIVNÍ ZÁLOHY OS ČR

    18

    3.1

    STANOVENÍ CÍLE ROZVOJE A URČENÍ PRIORIT

    18

    3.1.1

    VČASNÁ DOSTUPNOST AZ

    18

    3.1.1.1

    Začlenění AZ do struktury OS ČR a limit počtů

    18

    3.1.1.2

    Řízení přípravy vojáků v AZ a odpovědnost za AZ

    19

    3.1.1.3

    Lidský potenciál k doplňování AZ

    20

    3.1.1.3.1

    Druhy vojenské činné služby vojáků v AZ

    21

    3.1.1.3.2

    Předurčování a zařazování vojáků v AZ na SM

    22

    3.1.1.3.3

    Peněžní náležitosti vojáků v AZ

    22

    3.1.1.4

    Vojenský materiál 

    22

    3.1.1.5

    Příprava vojáků v AZ

    22

    3.1.1.6

    Připravenost a pohotovost AZ

    23

    3.1.2

    NASAZENÍ AZ V OPERACÍCH

    23

    3.2

    IDENTIFIKACE CÍLŮ, KTERÉ VYŽADUJÍ SPOLUPRÁCI NEBO JSOU NEKOMPATIBILNÍ S CÍLI JINÝCH MINISTERSTEV

    23

    4.

    STRATEGIE DOSAŽENÍ POŽADOVANÉHO STAVU

    24

    4.1

    SPECIFIKACE PROGRAMŮ, KTERÉ KONKRETIZUJÍ REALIZACI

    KONCEPCE V JEDNOTLIVÝCH DÍLČÍCH OBLASTECH

    24

    4.1.1

    VČASNÁ DOSTUPNOST AZ

    24

    4.1.1.1

    Rozložení kompetencí v oblasti AZ

    24

    4.1.1.2

    Opatření pro tvorbu AZ

    24

    4.1.1.3

    Výzbroj, technika a materiál (VTM) určené pro AZ

    25

    4.1.1.4

    Příprava a výcvik AZ

    25

    4.1.1.4.1

    Systém a rozsah přípravy vojáků AZ bez vojenské přípravy

    26

    4.1.1.4.2

    Další příprava vojáků v jednotkách doplňovaných vojáky z AZ

    26

    4.1.1.4.3

    Příprava vojáků v AZ do 5 let po ukončení vojenské činné služby

    26

    4.1.2

    PŘIPRAVENOST A POHOTOVOST AZ

    26

    4.1.3

    ROZPRACOVÁNÍ KONCEPCE AZ V DALŠÍCH DOKUMENTECH

    26

    4.2

    NÁROKY NA FINANCOVÁNÍ KONCEPTU AZ

    26

    4.3

    OČEKÁVANÉ DŮSLEDKY KONCEPCE A PROGRAMŮ

    V JEDNOTLIVÝCH LETECH A V PRŮŘEZOVÝCH OBLASTECH

    27

    4.4

    REGIONÁLNÍ ROZMĚR KONCEPCE

    27

    4.5

    LEGISLATIVNÍ A NELEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ, KTERÁ KONCEPCE

    VYŽADUJE

    27

    5.

    STANOVENÍ FINANČNÍCH NÁROKŮ

    28

    5.1

    BĚŽNÉ VÝDAJE

    28

    5.2

    INVESTIČNÍ VÝDAJE

    30

    5.3

    POROVNÁNÍ FINANČNÍCH NÁROKŮ NA VzP A VOJÁKŮ V AZ

    30

    6.

    PROCES AKTUALIZACE

    31

    7.

    ZÁKLADNÍ PRINCIPY ZPRACOVÁNÍ

    31

    8.

    PLÁNOVANÉ PROGRAMY, SYSTÉMOVÉ ZMĚNY A OPATŘENÍ

    31

    8.1

    CÍLE, NÁSTROJE A CESTY K JEJICH DOSAŽENÍ

    31

    8.1.1

    OPATŘENÍ K MOTIVACI ZAMĚSTNAVATELŮ VOJÁKŮ V AZ V PODNIKATELSKÉ SFÉŘE

    31

    8.1.2

    OPATŘENÍ K MOTIVACI VOJÁKŮ V AZ V ZAMĚSTNANECKÉM POMĚRU

    31

    8.1.3

    OPATŘENÍ K MOTIVACI VOJÁKŮ V AZ Z ŘAD STUDENTŮ

    32

    8.1.4

    OPATŘENÍ K MOTIVACI VOJÁKŮ V AZ Z ŘAD OSOB SAMOSTATNĚ

    VÝDĚLEČNĚ ČINNÝCH

    32

    8.1.5

    OKRUH VÝHOD PRO VOJÁKY V AZ V RÁMCI MOŽNOSTÍ REZORTU MO

    32

    8.1.6

    OPATŘENÍ STRATEGIE KOMUNIKACE S VEŘEJNOSTÍ

    32

    8.2

    LEGISLATIVNÍ A NELEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ

    32

    8.2.1

    ZMĚNY V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH

    32

    8.2.2

    ZMĚNY VE VNITŘNÍCH PŘEDPISECH

    33

    8.3

    STRUKTURA FINANCOVÁNÍ

    33

    8.4

    VYHODNOCENÍ REALIZACE PROGRAMŮ NA ZÁKLADĚ

    PRŮBĚŽNÉHO MONITOROVÁNÍ

    33

    8.5

    ZHODNOCENÍ VLIVU NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

    33

    8.6

    REGIONÁLNÍ DOPADY A DOPADY NA ZAMĚSTNANOST

    34

    8.6.1

    REGIONÁLNÍ DOPADY KONCEPCE AZ

    34

    8.6.2

    DOPADY KONCEPCE AZ NA ZAMĚSTNANOST

    34

    8.7

    PROGRAM IMPLEMENTACE

    34

    9.

    ZÁVĚR

    35

    10.

    SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

    36

    11.

    POUŽITÁ LITERATURA

    37

    12.

    PŘEHLED PŘÍLOH

    37

     

  • Konference AZ 2016

    Pozvánka na konferenci Aktivní záloha 2016, která se koná ve středu 27. ledna 2016 v Domě armády Praha.

    Program konference najdete zde :

    http://www.acr.army.cz/vycvik-a-nasazeni/aktivni-zaloha/konference/konference-az-2016-118195/

     

  • Koordinátorem a poradcem náčelníka GŠ AČR pro oblast Aktivní zálohy se stal Ludvík Cimburek

    4.8.2015 • Externím poradcem a koordinátorem náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Josefa Bečváře pro oblast Aktivní zálohy byl jmenován kapitán v záloze Ing. Ludvík Cimburek.

    Dnem 1. srpna 2015 jmenoval náčelník Generálního štábu AČR genpor. Josef Bečvář svým externím poradcem a koordinátorem pro oblast Aktivní zálohy kpt. v zál. Ing. Ludvíka Cimburka, který sám je příslušníkem Aktivní zálohy u prostějovské 601. skupiny speciálních sil. Tato pozice byla obsazena v souladu s naplňováním koncepce Aktivní zálohy OS ČR s přihlédnutím k podnětům od příslušníků AZ vzešlých z konference AZ pořádané NGŠ AČR dne 23. června 2015.

  • Mám do toho jít?

    Jak na Aktivní zálohy AČR – 1. díl reportáže ze serveru Postapo.cz o vstupu do AZ a následném Kurzu základní přípravy.

     

    V tomto článku se dostanu k tomu, co mě vedlo k přihlášení do Aktivních Záloh (AZ) a prvním krokům na cestě ke kurzu základní přípravy (KZP). Nebudu zde řešit postavení AZ ani smysluplnost jejich existence. Berte to jako článek od armádou nepoznamenaného jedince, který se rozhodl vyjádřit své zážitky psanou formou. Nejsem nijak zaujatý, nikoho nepřesvědčuji ani nehodlám své názory zobecňovat.. Píši o svých zkušenostech, aby pro případné zájemce existovalo více zdrojů informacích, kterých popravdě zatím mnoho není.

     

    Krok 1 – Rozhodnutí

    Těsně přes spaním dokoukávám Zachraňte vojína Ryana a chřoustám popcorn. Ráno jedu tramvají do práce, cestou hraju Candy Crush na mobilu a stavuju se v pekárně pro nugátovou koblihu. V práci se položím do útulného křesla a celý den jen poklikávám na počítači, dám dvě kafe a obídek v místní kantýně. Kolem šesté se dostanu domů a můžu si uvařit nějakou dobrou večeři a dát ještě pivko s kámošem.”

    Číst dále...

     

  • Mezinárodní seminář záložních důstojníků se konal opět v Praze

     

    Ve dnech 2. 3. – 5. 3. 2016 se v Domě armády Praha (DAP) konal kurz záložních důstojníků CIOR. Byl tradičně zaměřen na výcvik v mezikulturní komunikaci, leadershipu a vyjednávání. Instruktorkou byla již osvědčená Kate Smith, příslušnice US TRADOC. CIOR YRO Committee zde byla reprezentována především jeho předsedou 1 LT Sebastianem Hoffmeisterem (Bundeswehr) a česká strana pak pplk. Ing. Arnoštem Líbezným (Asociace záložních brigád). Mezi téměř 40 účastníky letošního semináře z 9 států byla poprvé zastoupena i Ukrajina a to v podobě dvou záložních důstojníků a zástupce Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny, který je za výstavbu záloh zodpovědný. Tato spolupráce směrem na východ je jedním z dlouhodobých cílů CIOR.

  • Nové logo Aktivní zálohy

    Nové logo Aktivní zálohy vytvořil výtvarník VHÚ

    Na konci ledna na Generálním štábu představeno nové logo Aktivní zálohy Armády České republiky. Premiéry se účastnil náčelník Generálního štábu AČR, generálporučík Josef Bečvář, dále generál Jaroslav Klemeš, účastník druhé světové války, a ředitel Vojenského historického ústavu Praha plukovník Aleš Knížek. Autorem loga je výtvarník VHÚ Pavel Holý.

  • Nový zákon má dát víc peněz členům aktivních záloh armády

    Příslušníci armádních aktivních záloh by měli dostávat více peněz. Počítá s tím návrh zákona o službě vojáků v záloze, který ve středu schválila vláda. Armáda si od změny slibuje více nových členů aktivních záloh. "Záložáci" by také mohli být nově vysíláni do zahraničních misí, kam dosud jezdí pouze vojáci z povolání. Zákonem se nyní budou zabývat poslanci.

    V současné době "záložáci" dostávají odměnu 500 korun měsíčně, při cvičení dále náhradu mzdy a zanedbatelné "kapesné", které je v průměru 25 korun za den cvičení. Nově by měsíční odměna měla být 1000 korun. Za každý den nasazení při cvičení by "záložáci" dostávali plat odpovídající průměrnému tarifu profesionálního vojáka na stejné pozici.

    Číst dále...

     

  • Obrana potopila spolek záložáků

    Před lety vojáci společně pořádali různé akce – mezinárodní střeleckou soutěž nebo jazykovou akademii pro záložáky z celého NATO. A teď jsou generální štáb a Asociace záložních brigád (AZB) na kordy.

    Neshody a spory došly až tak daleko, že ministerstvo obrany spolku záložáků vypovědělo memorandum o spolupráci. A to se stalo v nejméně vhodnou dobu, protože AZB by měla od příštího ledna dva roky předsedat významné mezinárodní organizaci CIOR, sdružující vojáky v záloze.

    Podle prezidenta asociace Arnošta Líbezného je ostudné, že budou v čele prestižní organizace, která sdružuje okolo jednoho a půl miliónu rezervistů z celého světa, aniž by měli podporu vlastní armády a ministerstva obrany. „Přestože ministerstvo deklarovalo, že nás nepodporuje, tak pro naše prezidentování hlasovali všichni partneři v CIOR. Někteří nám nabídli i finanční a personální pomoc,“ řekl Právu Líbezný.

    Dodal, že pomoc přislíbila řada českých zbrojařských firem. Ty by měly pomoci uhradit zhruba 10 miliónů, které budou potřebovat na uspořádání několika konferencí a dalších akcí.

    Číst dále...

     

    Reakce AZB

    Resort obrany ukončil spolupráci s Asociací záložních brigád

    Ministerstvo obrany ČR v tichosti vypovědělo Memorandum o spolupráci s Asociací záložních brigád (AZB), a to jen krátce po té, kdy bylo rozhodnuto, že se má ujmout prezidentství významné mezinárodní organizace sdružující vojáky v záloze CIOR. Tento krok je mezi zeměmi NATO zcela ojedinělý. Vedení AZB je přes tento bezprecedentní krok připraveno zabránit mezinárodní ostudě a zvládnout dvouleté prezidentství CIOR (Confederation of Reserve Officers) bez podpory Ministerstva obrany.

    Asociace záložních brigád vyjadřuje hluboké politování nad výpovědí Memoranda o spolupráci, které bylo uzavřeno v roce 2011, ze strany Ministerstva obrany České republiky. „Nezpochybňujeme právo druhé smluvní strany učinit takový jednostranný úkon, musíme se ovšem ohradit proti zdůvodnění ze strany ministerstva obrany. Podle našeho názoru totiž poškozuje dobré jméno AZB,“ říká v reakci na výpověď memoranda prezident AZB pplk. Arnošt Líbezný. Je také překvapen tím, jakým netransparentním způsobem k vypovězení došlo. „Tvrzení, že se jako spolek snažíme zasahovat do kompetencí ministerstva, je s ohledem na zcela odlišné právní postavení obou subjektů přinejmenším úsměvné,“ komentuje pplk. Líbezný ministerské rozhodnutí. Podle něj je zpochybňování práva asociace obracet se na ministra obrany s podněty, které se týkají přípravy záloh Armády České republiky, v přímém rozporu se závazky České republiky vyplývajícími z Lisabonské smlouvy. Ta mimo jiné zaručuje každému občanovi právo podílet se na demokratickém životě a na tom, aby rozhodnutí orgánů veřejné moci byla přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům. „Skutečné důvody výpovědi memoranda by mohl zřejmě vysvětlit jen zpracovatel daného materiálu. Těžko pochopitelné však je, že k výpovědi memoranda dochází těsně před tím, než se asociace má ujmout prezidentstvím významné mezinárodní organizace CIOR,“ snaží se najít motivaci ministerstva Líbezný.

    Překvapivé vypovězení memoranda vzbudilo zájem i na půdě Poslanecké sněmovny. Například poslankyně Jana Černochová (ODS) chce toto téma nadnést na Výboru pro obranu, který se z jejího podnětu zabývá problematikou aktivní zálohy pravidelně. „Interpelovala jsem pana ministra Stropnického kvůli odmítnutí podpory předsednictví asociace v organizaci CIOR a z jeho odpovědi se dozvěděla, že byla odmítnuta nejenom podpora, ale i ukončeno memorandum. Tento alibistický a ne příliš argumentačně vydařený dopis mě neuspokojil, proto se budu ptát dál, abych zjistila skutečný stav věci,“ říká poslankyně.

    CIOR zdržuje obdobné spolky v zemích NATO a vytváří mj. účinnou platformu občanské kontroly nad obranou v členských zemích NATO. Zatímco v jiných členských zemích NATO je spolupráce národních ministerstev s CIOR považována za významný prvek přispívající k bezpečnosti, ze strany Ministerstva obrany ČR je setrvale odsouvána na okraj zájmu. Asociace prohlašuje, že se i přes momentálně nepříznivou situaci bude usilovat o naplňování stanoveného programu v zájmu České republiky a neučiní nic, co by předem vylučovalo případnou pozdější spolupráci mezi ní a ministerstvem. „V tuto chvíli jsme vděční našim aliančním partnerům, kteří nám na rozdíl od ministerstva obrany přislíbili podporu včetně pomocí s financováním prezidentství,“ uzavírá pplk. Líbezný.

     

    Reakce MO

    Ministerstvo obrany záložáky přes palubu nehází

    V deníku Právo a na serveru Novinky.cz byly dnes uveřejněny články „Obrana hodila přes palubu spolek záložáků“ (Právo) a „Obrana potopila spolek záložáků“ (Novinky.cz), které se týkaly ukončení spolupráce Ministerstva obrany s Asociací záložních brigád (AZB). Vzhledem k tomu, že články obsahují řadu zavádějících a nepřesných informací, považuje Ministerstvo obrany (MO) za nutné na ně reagovat.

    Na pravou míru je třeba uvést především důvody, které vedly MO k rozhodnutí nepodpořit předsednictví AZB v mezinárodní organizaci CIOR (Konfederace záložních důstojníků) a následně k celkovému ukončení spolupráce s AZB.

    Číst dále...

     

    Pro vysvětlení situace ještě další odkazy:

    CIOR chce do vedení Čecha, ministerstvo obrany s podporou váhá

    Konfederace záložních důstojníků (CIOR) chce do svého vedení na roky 2016 až...obrany podporuje, prezidenství v konfederaci CIOR nikoli. Přístup ministerstva kritizuje Asociace...které mezinárodní organizace, jako je CIOR, skýtá pro rozvoj a další vývoj v oblasti záloh...

     

    Česko pravděpodobně nebude vést Konfederaci záložních důstojníků CIOR

    ...prezidentský post ve vojenské organizaci CIOR, která úzce spolupracuje se Severoatlantickou...šéfovat Konfederaci záložních důstojníků CIOR, musí s kandidaturou souhlasit ministerstvo...záložních brigád, která je členem organizace CIOR, vybrala na post generála a někdejšího...

     

    ČR se vzdává možnosti obsadit další posty ve vedení NATO, říká generál

    ...a Konfederaci záložník důstojníků (CIOR). Jenže minimálně u této funkce začíná...vstoupila. Konfederace záložních důstojníků CIOR sice není přímo jeho součástí, s aliancí...záložních brigád by ráda v čele konfederace CIOR viděla generála a někdejšího ministra obrany...

     

    Česko má šanci získat dva významné posty ve vedení NATO

    ...partnerské Konfederace záložních důstojníků CIOR. Česko by tak získalo větší slovo při aliančním...pod zkratkou NRFC - stejně jako konfederace CIOR hrají v NATO stále silnější roli. Podílejí...přijme pozici a oficiálně podá aplikaci na CIOR tak jako na NRFC a tato pozice bude následně...

     

  • Terra Group pomáhá Asociaci záložních brigád snižovat výdaje za energie

    Brněnská společnost Terra Group spustila společný projekt s Asociací záložních brigád České republiky. Prostřednictvím jednoduché elektronické přihlášky tak mohou všichni příslušníci aktivních záloh ozbrojených sil ČR, váleční veteráni, ale i vojáci v činné službě, získat o desítky procent výhodnější ceny za spotřebu elektřiny a zemního plynu. K tomu je zajištěn i komplexní zákaznický servis v oblasti energií, od vyřešení veškeré potřebné administrativy, přes bezplatné právní konzultace až po celkovou optimalizaci výdajů za energie.

    „Neustále se snažíme pro naši Asociaci hledat nové partnery, se kterými by byla spolupráce oboustranně výhodná. Nově navázané partnerství s Terra Group nám a našim členům i partnerům otevírá cestu k zajímavé úspoře, neboť elektřinu a plyn dnes využívá téměř každý“říká Arnošt Líbezný, prezident Asociace záložních brigád. „Očekáváme, že ze spolupráce budou mít radost a užitek především ti, kteří dosud vynakládají za elektřinu a plyn vysoké částky. Úspora u nich bude díky výraznému poklesu cen energií v posledních měsících opravdu značná a navíc trvalá,“ dodává Petr Částek ze společnosti Terra Group.

    Podle statistik společnosti Terra Group dosahovala obvyklá úspora u průměrné domácnosti v uplynulém roce 8 617 Kč v případě rodinných domů a 5 581 Kč v bytových jednotkách.

    V případě Asociace předpokládáme, že tato sleva by mohla být ještě výraznější, protože členové spolku, jejich rodinný příslušníci a známí dohromady vytváří takzvaný velkoobjemový balík. Podmínky a úspory, které pro Asociaci prostřednictvím Energetické soutěže zajistíme, tak budou skutečně jedinečné. Naše zákaznické centrum navíc vyřídí všechno potřebné papírování, proto je celý proces opravdu jen o pár kliknutích na internetu,“doplňuje předseda představenstva Terra Group Petr Částek.

    ----

    Terra Group Investment, a. s., je nezávislá organizace přinášející dlouhodobá řešení, hodnotu a informovanost napříč nepřehledným energetickým trhem. Zákazníky zastupuje v rámci celkového auditu energetické hospodárnosti, pomáhám jim hledat skryté rezervy a rizika spojená s finančními, smluvními ale i ekologickými dopady na jejich přítomnost i budoucnost. Více o společnosti na www.terragroup.cz.

    Asociace záložních brigádje nezávislou, dobrovolnou profesní a společenskou organizací založenou dle zákona č.83/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Na základech nepolitičnosti, nezávislosti a dobrovolnosti sdružuje fyzické a právnické osoby se zájmem o vojenství, branně sportovní a branně technickou činnost, vojenskou historii a problematiku záloh ozbrojených sil ČR. Asociace záložních brigád je členem Mezispojenecké konfederace záložních důstojníků CIOR, kde zastupuje zájmy záloh ozbrojených sil ČR. Více informací o asociaci najdete na www.aktivnizaloha.cz.

     

    Jak se přihlásit v 5 krocích?
     
    1. Zadejte si adresu http://azb.e-prihlaska.cz a vyplňte jednoduchou elektronickou přihlášku.

    1. Následně si s vámi po telefonu ověříme zadané údaje a na vaši adresu zašleme odpovědní obálku s Dohodou o zastupování.
    2. Po jejím doručení zajistíme veškeré papírování za vás, zařadíme vás do energetické soutěže s cílem získat nejnižší cenu za elektřinu a plyn, kterou pro vás na 2 roky zasmluvníme.
    3. Veškeré dokumenty a smlouvy vám zašleme k založení.
    4. Nejpozději po 2 letech vám cenu opět snížíme na nejnižší možnou.
  • Velení armády jednalo s příslušníky Aktivní zálohy o přítomnosti i budoucnosti záloh

    V úterý 23. června se uskutečnilo v hlavním sále Ministerstva obrany pracovní setkání náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Josefa Bečváře a zástupců velení AČR a Vojenské policie s příslušníky Aktivní zálohy (AZ). Cílem setkání bylo seznámit vojáky v AZ s probíhajícími pracemi na novelizaci branné legislativy, záměry dalšího směřování a rozvoje AZ a zejména otevřít cílenou diskuzi k aktuálním problémům AZ.

    Na úvod pracovního setkání přivítal účastníky náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Josef Bečvář, který přítomným zdůraznil: „Chtěl bych vám všem příslušníkům Aktivní zálohy nejprve poděkovat. Z vašeho nitra vychází zájem udělat něco pro bezpečnost České republiky a to je nesmírně důležité. Po jednání na Výboru pro obranu jsem se utvrdil, že je nutné uspořádat co nejdříve naše setkání a seznámit vás detailně s navrhovanými procesy. To, že bychom si všichni představovali lepší vybavení i výcvik, je nasnadě. Předpokládám, že se zde proto rozproudí k jednotlivým tématům otevřená diskuse, z níž si odneseme podněty, které je třeba řešit.“

    Na jeho slova navázala poslankyně Jana Černochová, členka sněmovního Výboru pro obranu: „Během měsíce června jsem měla možnost navštívit dvě cvičení Aktivní zálohy „Pražáků“ v Boleticích a „Středočechů“ na Doupově. Chtěla bych moc poděkovat, že jste byli ke všem vašim problémům velmi otevření a nebáli jste se říkat mně a panu náměstku Landovskému (pozn.: náměstek ministra obrany pro řízení SOPS Jakub Landovský) věci na rovinu a upřímně. Jako zpravodajka návrhu zákona o Aktivní záloze vám mohu slíbit, že se do něj pokusím vtělit všechno realizovatelné, co jsem od vás slyšela. Také bych chtěla moc poděkovat náčelníkovi Generálního štábu, že dnešní zaměstnání v tak krátké době uspořádal. Mám naději, že se skutečně bude snažit o to, aby se se zálohou výrazným způsobem pohnulo.“

  • Vojenské cvičení záchranné čety AZ, květen 2015

    V neděli 17.května večer jsme sešli v bechyňských kasárnách 15. ženijního pluku. Symbolicky právě v tento den také sloužil na bráně náš bývalý kolega, svob. P., který od naší jednotky AZ nastoupil jako VZP u 15.žp a mohl nás tak přivítat ve "své" posádce.
    Pesimista by jistě podotknul, že nás je opět málo, optimista ale kromě přítomných viděl několik dalších členů toho času ve stavu nemocných, dva čerstvé absolventy Kurzu základní přípravy, kteří ještě nemohli dorazit, a k tomu navíc jednoho nešťastníka, jemuž čáru přes cvičení udělal na poslední chvíli zaměstnavatel. Jinými slovy, bude líp!

  • Výbor pro obranu PSP ČR k AZB a CIOR

    Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky po úvodním vystoupení náměstka pro řízení sLogo Poslanecká sněmovna Parlamentu České republikyekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany Mgr. Daniela Koštovala, náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Ing. Josefa Bečváře, brigádního generála Ing. Pavla Adama, zpravodajské zprávě poslance Ing. Bohuslava Chalupy a po obecné rozpravě

    1. bere na vědomí zprávu o činnosti Asociace záložních brigád v Mezispojenecké konfederaci záložních důstojníků CIOR a vyjadřuje podporu a zájem o další rozvoj této významné mezinárodní spolupráce;
    2. bere na vědomí výsledek hlasování výkonné rady CIOR ze dne 20. 2. 2015, potvrzené jednáním kongresu CIOR ve dnech 4. – 9. 8. 2015, kdy CIOR rozhodl, že Asociace záložních brigád bude předsedat CIOR v letech 2016 – 2018 a do funkce prezidenta byl zvolen pplk. (AZ) Ing. Arnošt Líbezný;
    • vítá,oceňuje a podporuje tuto aktivitu podporující propagaci záloh ozbrojených sil ČR v zahraničí, zejména pak mezi členskými státy NATO a státy partnerskými;

          ž á d á, aby budoucí prezident CIOR plk. (AZ) Ing. Arnošt Líbezný informoval výbor pro obranu PS PČR 2x ročně (po letním kongresu a zimním zasedání tzv. Mid-winter meeting v Bruselu) o činnosti CIOR (uskutečněných a plánovaných aktivitách) s návrhy a doporučením pro aplikaci v rámci záloh ozbrojených sil ČR, zejména záloh aktivních.

    Usnesení č. 100 (3. září 2015)

  • Vyšpoint, výcvik začíná!

    Jak na Aktivní zálohy AČR – 2. díl reportáže ze serveru Postapo.cz o vstupu do AZ a následném Kurzu základní přípravy.

     

    V minulém článku (ZDE) jsem psal o tom, proč se do Aktivních Záloh (AZ) hlásím a jaké kroky je pro vstup potřeba podniknout. Jelikož jsem neprošel základní vojenskou službou, je ode mě vyžadováno projít 6 týdenním Kurzem Základní Přípravy (KZP). V tomto díle Vám nastíním, s čím vším se během výcviku setkáte, na co se máte připravit, co budete s sebou potřebovat, jaké jsou postoje armády k AZ a spoustu dalších zajímavostí, které jsem za tu dobu postřehl.

    Není mým cílem nikoho soudit, kritizovat, nebo popisovat den za dnem, co se kdy dělo. Je to armáda, spousta věcí by měla být pro všechny překvapením, protože voják musí počítat s tím, že často vykonává rozkazy bez širšího kontextu, který by mu osvětloval, k čemu je vlastně jeho účast zapotřebí. Neuvádím ani žádná jména, jelikož není potřeba znát jednotlivé instruktory, ale spíše systém výcviku. Detaily se mohou měnit, celková povaha zůstane ale převážně stejná.

    Cílem tohoto článku je přinést další úhel pohledu na AZ, nastínit scénáře, na které je zapotřebí se před rozhodnutím připravit, a pomoci tak uchazečům s rozhodováním, zda je pro ně AZ opravdu to pravé. Spousta lidí do toho jde s naprosto naivními představami a posléze toho litují, jelikož je faktem, že Krajská Vojenská Velitelství (KVV) mají značné problémy s poskytováním ověřených informací uchazečům o vstup do AZ a traduje se tak spousta mylných fám.

    Číst dále...

     

Štítky

Přihlášení

Kdo je připojen

Právě přítomno: 22 hostů a žádný člen

Přehled událostí

No Calendar Events Found or Calendar not set to Public.

Přihlášení

Přihlášení pro registrované uživatele