Czech Afrikaans Albanian Arabic Armenian Azerbaijani Basque Belarusian Bulgarian Catalan Chinese (Simplified) Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Filipino Finnish French Galician Georgian German Greek Haitian Creole Hebrew Hindi Hungarian Icelandic Indonesian Irish Italian Japanese Korean Latvian Lithuanian Macedonian Malay Maltese Norwegian Persian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swahili Swedish Thai Turkish Ukrainian Urdu Vietnamese Welsh Yiddish

Historie a vývoj Aktivní zálohy AČR - Vznik Aktivní zálohy

 

Vznik Aktivní zálohy (vývoj v letech 1999-2003)

Úvodem bych rád předeslal, že když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

Na základě zájmu některých občanských sdružení s určitým stupněm vojenského zaměření (zejména kluby vojenské historie, kluby vojáků v záloze, branné kluby, veteránské organizace atd.) vznikla v době, kdy již na běžná vojenská cvičení nebyli vojáci v záloze povoláváni z důvodu odporu velké části veřejnosti v sílícím tlaku po zrušení povinné vojenské služby a tenčících se finančních prostředků resortu obrany, myšlenka tzv. dobrovolných vojenských cvičení. Tehdejší územní (dříve okresní) vojenské správy mívaly zkušenost s povoláváním vojáků v záloze v 90. letech 20. století takovou, že velké množství „záložáků“, povolaných (povinně) na cvičení, se snažilo tomuto cvičení vyhýbat, ať již zajištěním zásahu zaměstnavatele, či „náhlých nemocí“, případně „krizovou finanční situací“ v rodině atd. Myšlenka dobrovolných cvičení spočívala v tom, že by byli povoláváni na cvičení pouze ti vojáci v záloze (tzn. vojáci, kteří absolvovali základní vojenskou službu, případně bývalí vojáci z povolání), kteří by chtěli cvičit dobrovolně a se zájmem. Jednalo se o zlom v chápání a vnímání otázky vojenských cvičení pro vojáky v záloze. Tito lidé se hlásili na vojenské cvičení dobrovolně a dožadovali se výcviku – pro vojenské správy tehdy víceméně nevídaná věc.

Po několika jednáních, která proběhla mezi zástupci AČR a zástupci zmíněných občanských sdružení, vydal v roce 1999 tehdejší náčelník Generálního štábu (dále NGŠ) generál Šedivý rozkaz k povolání těchto dobrovolníků na první dobrovolná vojenská cvičení. Tito dobrovolníci byli povoláváni ve skupinách podle příslušných vojenských odborností – buď do těch odborností, které získali během své ZVS nebo v rámci přecvičení i na vojenskou odbornost, o kterou měli zájem. Jednalo se o desítky aktivně cvičících dobrovolníků, kteří však tehdy ještě netvořili ucelené jednotky a vždy na každém cvičení (u různých útvarů, podle jejich zájmu či možností AČR) byli určováni na potřebné funkce po dobu cvičení[2].

Historicky první dobrovolné cvičení tak absolvovali dobrovolníci (sdružení většinou kolem Vojenského muzea na demarkační linii Rokycany a dalších organizací) u vojenského útvaru ve Strašicích v září 1999[3]. I přes počáteční pochybnosti a nedůvěru vojenských orgánů ve funkčnost tohoto systému povolávání nakonec výsledky předčily očekávání. Dobrovolníci nastupovali na cvičení řádně a v určené termíny a k obsahu cvičení přistupovali velmi aktivně a s vlastní iniciativou. Tito dobrovolníci tak dali i základ k pozdějšímu vzniku přímo stálých a ucelených jednotek Aktivních záloh. Jedním z útvarů, cvičících tyto dobrovolníky byla tehdy také 1. výcviková a mobilizační základna územní obrany v Litoměřicích[4]. Tato základna následně cvičila všechny odbornosti strážních jednotek až do jejího pozdějšího zrušení v prosinci 2003. Během podzimu 2000 se zde začala také formovat ze cvičících dobrovolníků 1. pěší rota dobrovolníků, jejíž jádro tvořilo 34 příslušníků 1. pěší čety a průzkumného družstva, která ale byla následně bohužel zrušena.

Po těchto prvních zkušenostech se na přelomu tisíciletí při jednáních NGŠ gen. Šedivého se zástupci dobrovolníků, tehdy především Jiřím Kuncem, Františkem Kochem a Václavem Marhoulem, zrodila myšlenka vytvořit přímo předurčené a ucelené jednotky z dobrovolníků v záloze s tím, že v rámci těchto jednotek budou mít jejich příslušníci již stálé tabulkové zařazení. Tyto jednotky pak měly být cvičeny pro plnění úkolů ve spolupráci s ostatními jednotkami AČR a svou připravenost si zvyšovat formou pravidelných cvičení. Byl brán právě příklad z minulosti a tradic naší armády, kdy v tomto duchu byl následně přijat i název „Aktivní zálohy dobrovolné“ (AZD). Nebylo lehké toto rozhodnutí prosadit, protože existovala jak různá legislativní omezení (jaký bude status těchto vojáků, apod.), tak i stále přetrvávající nedůvěra některých vysokých vojenských představitelů ve funkčnost tohoto modelu existence záloh armády. Nakonec experimentálně byla u 22. mechanizovaného praporu ve Strašicích zformována 1. mechanizovaná rota. Velením byl pověřen oficiálně tehdy nadporučík Marhoul, nicméně rotu fakticky řídilo velení útvaru. Jednalo se o jednotku složenou plně z dobrovolníků, spolupracujících s Vojenským muzeem na demarkační linii Rokycany, z klubu CI-5 a Klubu vojenské techniky Brdy. Každý příslušník jednotky měl již své stálé funkční zařazení, na kterém se zdokonaloval během cvičení ve své odbornosti a plnil zadané úkoly v rámci jednotky, která tak existovala dále, i po cvičení. První cvičení této mechanizované roty se odehrálo 6. – 10. 11. 2000 ve VVP Boletice. Na následném slavnostním nástupu ke Dni veteránů dne 11.11.2000 na Vítkově v Praze, který byl spojen se slavnostní přísahou jednotky, a byl zahájen v 11 hodin a 11 minut, v návaznosti na památku ukončení I. světové války, obdržela tato 1. mechanizovaná rota od Československé obce legionářské čestný název „Československých legií“, na základě pokračování ve statusu dobrovolnosti. To bylo i oficiálním potvrzením v navázání na vojenské tradice čs. legií z let 1914-1920, které byly tehdy tvořeny rovněž dobrovolníky. 

Ve dnech mimo vojenská cvičení probíhala především na úrovni velitelského sboru organizační příprava. Příslušníci jednotky se v době mimo vojenská cvičení věnovali (tak jako i dnes v AZ) běžně svým civilním povoláním. Skupinka příslušníků jednotky se účastnila, nejprve víceméně na „vlastní pěst“ s nabídkou účasti v roli opozičních sil, později již i na vyžádání, příprav několika kontingentů AČR do zahraničních misí na Balkáně, což obohacovalo přípravu těchto jednotlivců a bylo vedením daných kontingentů pozitivně hodnoceno.

Dalším takovým mezníkem při vývoji jednotek Aktivních záloh následně bylo setkání nejvyšších představitelů AČR a příslušníků 1. mechanizované roty AZD se zástupci různých vojensko-historických klubů, politiků, občanských a zájmových sdružení 6. 4. 2002 ve vojenském zařízení Měřín. Zde bylo společně projednáno mnoho klíčových problémů a byly připraveny podklady k potřebné novelizaci branného zákona. V návaznosti na toto shromáždění vznikla také dále z 1. čety zmíněné 1. mechanizované roty AZD ke dni 19. 7. 2002 u 22. mechanizovaného praporu 1. tanková rota AZD a následně se začala formovat i 2. mechanizovaná rota AZD.

Tehdy v srpnu 2002 nastaly v České republice katastrofální ničivé povodně. Na pomoc a likvidaci následků povodní vedle dalších útvarů AČR se nejprve živelně a následně již organizovaně v rámci operace „OBNOVA“ zapojily i stovky dobrovolníků AZD. Při této příležitosti se prokázalo, že příslušníci AZ jsou schopni často plnit stejné úkoly při těchto záchranných pracích jako profesionální jednotky. Mnohdy byli na místě i dříve, než profesionální jednotky, přestože oficiálně aktivováni s povoláním na „mimořádné cvičení“ byli až v průběhu celého zásahu.

Po nabytí platnosti zákona 128/2002 Sb.[5], novelizujícího zákony, týkající se branné povinnosti, byla dána i legislativní částečná podpora vzniku jednotek AZD. U 22. mechanizovaného praporu ve Strašicích vznikl 1. mechanizovaný prapor AZD, složený z 1. a 2. mechanizované a 1. tankové roty AZD. Při jeho slavnostním zahajujícím nástupu dne 30.11.2002, který byl spojen s rozloučením s tehdejším NGŠ AČR arm. gen. Jiřím Šedivým, který ten den odcházel z činné služby do zálohy, dostala tanková rota od Čsl. obce legionářské rovněž čestný název „Československých legií“.

Již v říjnu 2000 vznikla kromě zmiňovaných mechanizovaných jednotek, na návrh náčelníka Vojenské zpravodajské služby i tzv. Rota Z. Bylo tehdy povoláno na intenzivní dvoutýdenní dobrovolné cvičení prvních 44 bývalých příslušníků průzkumných jednotek, kteří dali základ vzniku této speciální jednotky AZD. Jednotka absolvovala výsadkovou, odbornou a taktickou přípravu, ukončenou dvěma seskoky padákem a třídenním cvičením k ověření získaných znalostí. I nadále její výcvik probíhal stranou běžné koncepce výcviku jednotek AZD, v rámci standardu 6. spec. brigády, následně 601. skupiny speciálních sil.

Vedle těchto vzniklých jednotek byli, jak jsem již zmínil, i jednotlivci v aktivní záloze, kteří se dále účastnili vojenských cvičení u různých jednotek samostatně, bez příslušnosti ke stálé jednotce AZD (např. zmíněná cvičení v rámci 1. výcvikové a mobilizační základny v Litoměřicích, která cvičila „záložáky“ až do prosince 2003). To již existovala kromě dalších fyzických či právnických subjektů i organizace, na základě dohody se služebními orgány resortu Ministerstva obrany, snažící se sdružit vojáky v aktivní záloze, zastupující myšlenku vzniku dalších stálých jednotek Aktivní zálohy po vzoru existence americké Národní gardy či britské Home guard a dalších. Její název byl Asociace záložních brigád (AZB)[6] a na základě doporučení tehdejšího NGŠ gen. Šedivého se stala následně i součástí Svazu vojáků z povolání AČR.

AZB usilovala v jednáních s AČR o vznik ucelené koncepce existence a výcviku Aktivní zálohy dobrovolné. V rámci jednotlivých krajů měla i své zmocněnce, kteří vešli v jednání s příslušnými Krajskými vojenskými velitelstvími (KVV). Jen je možno zmínit, že tato organizace tehdy nezískala tak masivní podporu z řad příslušníků AZ jak se původně při jejím vzniku očekávalo. Zastala však nepominutelnou úlohu při přípravě, propagaci, plánování výcviku a především návrhu legislativních změn ve prospěch AZ (tehdy ještě název AZD). V dalších letech se AZB organizačně také podílela s Generálním štábem i na organizaci tiskových konferencí, Dětských dnů, IDETů a dalších akcí k propagaci a podpoře náboru do jednotek AZ. V roce 2003 se podílela významně na organizaci regionálních konferencí[7] k problematice AZD. Navázala také některé významné spolupráce s partnery ze spojeneckých armád.

V roce 2003 v rámci reformy AČR došlo bohužel také ke zrušení 2. mechanizované brigády a tím bohužel i k rozpuštění mechanizovaného praporu AZD u 22. mpr. Přineslo to s sebou velkou vlnu frustrace a rozčarování mnoha jeho příslušníků, protože rozpuštění jednotky bez možnosti přemístění k jinému útvaru v zachované podobě chápali mnohdy jako nepochopitelnou křivdu. Bylo mnoho těch, kteří následně ukončili své smlouvy o zařazení do AZD a již se je pro dobrovolnou službu v AČR nepodařilo nikdy dále získat… Zachována zůstala pouze 1. tanková rota AZD „Československých legií“, která se stala součástí 73. smíšeného mechanizovaného praporu (později transformovaného na 73. tankový prapor) v Přáslavicích, kam se také přesunula.

V návaznosti na dřívější zkušenosti s dobrovolnými cvičeními, s poznatky z výcviku mechanizovaných rot AZD a navazováním na tradice dobrovolnosti z historických tradic AČR vznikla koncepce vzniku dalších jednotek Aktivních záloh dobrovolných. Při vzniku těchto jednotek, organizaci náboru dobrovolníků a vysvětlování celé koncepce pomáhali v rámci jednotlivých krajů i zmocněnci AZB. Velení armády rozhodlo o vzniku nových jednotek AZD ve formě strážních rot[8] - ke dni 1. 1. 2004. Koncem roku 2003 v rámci jednotlivých krajů, v pravomoci příslušných Krajských vojenských velitelství, proběhla[9] první setkání se zájemci o budoucí dobrovolnou službu v těchto jednotkách. Probíhalo vytipování vhodných osob na velitelské funkce, zajišťování organizačních záležitostí, výstrojních náležitostí pro tyto budoucí jednotky, které měly organizačně být zařazeny právě pod Krajská vojenská velitelství. Při tomto procesu při jednání s příslušnými KVV spolupracovali i zmínění krajští zmocněnci AZB, kteří v průběhu tohoto procesu, i v kancelářích[10], které jim byly v budovách daných KVV poskytnuty, absolvovali ve svém volném čase množství pohovorů s potenciálními zájemci o službu v AZ. Zároveň se na tomto procesu podílela i mobilizační oddělení.

V rámci jednotlivých krajských vojenských velitelství tak skutečně od 1. 1. 2004 vzniklo nových 14 strážních (později pěších) rot AZ.

(autor je dlouholetým příslušníkem Aktivních záloh AČR)

 

Hlavní použité prameny:

Archiv autora
Archiv Asociace záložních brigád, o.s.
Archiv mjr. Ing. Líbezného Arnošta
Archiv kpt. Ing. Mojžíše Milana
Archiv kpt. Mgr. Trávníčka Františka
Ministerstvo obrany České republiky. Ministerstvo obrany : České republiky [online]. 2004 [cit. 2008-01-15]. Dostupný z WWW: <www.army.cz>.
PAJER, Jaroslav. Historie aktivní zálohy v datech. Nepublikováno, studijní materiál.
VLČEK, Bohuslav. Aktivní záloha ozbrojených sil České republiky. Vojenské rozhledy. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 67-73.

 

Štítky

Přihlášení

Kdo je připojen

Právě přítomno: 83 hostů a žádný člen

Přehled událostí

No Calendar Events Found or Calendar not set to Public.

Přihlášení

Přihlášení pro registrované uživatele