Czech Afrikaans Albanian Arabic Armenian Azerbaijani Basque Belarusian Bulgarian Catalan Chinese (Simplified) Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Filipino Finnish French Galician Georgian German Greek Haitian Creole Hebrew Hindi Hungarian Icelandic Indonesian Irish Italian Japanese Korean Latvian Lithuanian Macedonian Malay Maltese Norwegian Persian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swahili Swedish Thai Turkish Ukrainian Urdu Vietnamese Welsh Yiddish

Historie a vývoj Aktivní zálohy AČR - Vznik krajských rot AZ

 

Vznik krajských rot AZ (vývoj v roce 2004)

V předchozích dílech jsem shrnul základní historická východiska pro tradice Aktivní zálohy (AZ) AČR. V minulém díle jsem připomněl samotný vznik a vývoj AZ v prvním období historie, v letech 1999 – 2003. Tedy dobu, která předcházela jednomu z předělů historie vývoje AZ – vzniku krajských rot AZ.

V rámci jednotlivých krajských vojenských velitelství tak skutečně od 1. 1. 2004 vzniklo nových 14 strážních (později pěších) rot AZD. Roty byly tvořeny výhradně vojáky v aktivní záloze dobrovolné (včetně velitelů těchto rot, kteří byli také vojáky v aktivní záloze). Tito podepsali s příslušnou Územní vojenskou správou (ÚVS) dohodu o zařazení do aktivní zálohy jako dobrovolný závazek o udržování vojenské odbornosti. Tento závazek se podepisoval tehdy na dobu 2-5 let. Příslušníkem se mohl stát každý občan ČR po základní vojenské službě (či předchozí činné službě VZP), který splňoval zdravotní kritéria (potvrzeno písemně příslušným obvodním lékařem a vstupní zdravotní prohlídkou v rámci jednotlivých KVV – později byla již vyžadována lékařská prohlídka ve vojenské nemocnici, jako v případě VZP), věk 18-60 let, trestně a morálně bezúhonný (musel doložit výpisem z rejstříku trestů), se kterým příslušné KVV podepsalo prostřednictvím ÚVS zmiňovaný závazek.

Tyto strážní roty byly předurčeny od prvopočátku zejména ke střežení objektů důležitých pro obranu státu v krizových situacích (např. zhoršení bezpečnostní situace nebo hrozba teroristických útoků) a teritoriální pomoc při krizových situacích nevojenského ohrožení (povodně, rozsáhlé lesní požáry, průmyslové havárie s rozsáhlým chemickým, biologickým a radiačním ohrožením, řešení rozsáhlé migrace cizího obyvatelstva na území ČR atd.). Dále také například pro úkoly související se zajištěním státních hranic, plnění části úkolů Policie ČR, úkoly související se zajištěním bezpečí, zdraví, života a majetku občanů a s ochranou životního prostředí. Hlavní část jejich přípravy měla být tedy podle záměru z února 2004 zaměřena na taktickou a střeleckou přípravu. Doplňkově ještě rozšířenou o ženijní přípravu, OPZHN, spojovací přípravu, logistickou přípravu, mobilizační přípravu, zdravotní přípravu a přípravu ke geografickému a hydrometeorologickému zaměření. Následně se však ve většině případu zamýšlené procentuální rozdělení příprav nenaplňovalo (zdroj: Prezentace „Organizace výcviku vojáků v záloze, vojenská cvičení s AZD  v roce 2004“ – 19.2.2004 Tábor, plk. Ing. Jurák).

Během následných čtyř měsíců existence rot AZD bylo zjištěno, že do těchto jednotek se přihlásili v několika případech i jedinci s ne zrovna čistou trestní minulostí a na základě tohoto zjištění (po impulzu KVV Hradec Králové) bylo zahájeno dodatečné šetření a prověřování příslušníků AZD Vojenským obranným zpravodajstvím a ve sporných případech bylo žádáno od některých příslušníků AZ doložení výpisem, popřípadě opisem z rejstříku trestů. Předložení výpisu z rejstříku trestů se stalo nadále jednou z dalších standardních podmínek pro přijetí do AZD, později AZ.

Velitelé těchto rot podléhali přímo velitelům (později ředitelům) krajských vojenských velitelství, od kterých přijímali i úkoly výcviku. Tyto jednotky AZ měly charakter strážních rot a jejich tabulkový stav byl stanoven na 150 osob. I přes počáteční snahu o rychle rostoucí stavy dobrovolníků se nepodařilo po celou dobu existence těchto rot jejich stav zcela naplnit. Naplněnost těchto rot byla různá v jednotlivých krajích, od cca 90% (či dokonce 100%) až po 20%. Do jednotek se hlásili dobrovolníci zejména z různých klubů vojenské historie, branně-sportovních klubů, členů AZB a různých spolků vojáků v záloze atd. Ne všichni splňovali potřebná kritéria pro přijetí, proto také ne se všemi mohla být dohoda o službě v AZ podepsána. V roce 2005 také z označení „Aktivní zálohy dobrovolné“ zmizelo slovo „dobrovolné“ a název se ustálil pouze na „Aktivní zálohy“.

Každá rota byla číselně označena podle příslušného KVV. Např. 13. krajské vojenské velitelství Hradec Králové tak mělo 131. strážní rotu Aktivních záloh. Později došlo ke změně, kdy v rámci příslušných KVV vznikly tabulkově strážní prapory, do nichž byla vždy daná rota začleněna jako 1. pěší rota tohoto strážního praporu. Každý takovýto strážní prapor existuje jen v mobilizačních plánech a jeho první rotu vždy tvoří rota AZ. Druhá a třetí rota existují jen v podobě plánů s tím, že jejich personální naplnění by proběhlo pouze při mobilizaci či branné pohotovosti státu, to znamená včetně tzv. povinných záloh (všech vojáků v záloze, kteří podléhají branné povinnosti (18-60 let), samozřejmě kromě příslušníků IZS a dalších ozbrojených sborů ČR, kteří plní úkoly dle zvláštního předpisu). Každá krajská rota AZ se tak stala 1. pěší rotou XX1. strážního praporu, např. 1. pěší rota AZ 131. strážního praporu Hradec Králové. Jak bylo řečeno, tyto krajské pěší roty AZ spadaly pod velení KVV ve struktuře tehdy Velitelství sil podpory a výcviku.

Ve druhé polovině roku 2004 v rámci Kanceláře Náčelníka generálního štábu vznikla pozice pracovníka GŠ – „odborný referent specialista - koordinátor jednotek AZ“, jehož pracovní náplní se stalo mimo jiné také koordinování činnosti jednotek AZ, komunikace s představiteli těchto jednotek, spolupráce s nimi a vytvoření plánů systému přípravy a výcviku. Jako první tuto funkci zastával plk. v zál. Ing. Miroslav Mana (předchozí zastávaná funkce byla Náčelník operační sekce mechanizovaného vojska na GŠ), který v ní mohl zúročit své dlouholeté zkušenosti z vojenské činné služby. Zasadil se o zajištění některých věcí k zahájení práce AČR s jednotkami AZ, položil základy spolupráce mezi jednotkami AZ a profesionálními jednotkami a udržoval komunikaci s příslušníky AZ. Tuto funkci koordinátora AZ v Kanceláři Náčelníka GŠ vykonával plk. Mana, i přes určitý osobní svéráz, až do dubna 2007, kdy jeho funkci převzal plk. v zál. Ing. Zdeněk Slovák, který přinesl do rozjetého procesu výcviku jednotek AZ vlastní koncepci, která se v mnohém odlišovala od směru a systému plk. Many. Plk. Slovák se dlouhá léta podílel na výcviku jednotek AČR, naposledy ve strukturách Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově. Později, v průběhu roku 2008, také byla funkce koordinátora jednotek AZ z kanceláře NGŠ přesunuta na jiné podřízené oddělení GŠ. Od počátku roku 2008 také v této funkci plk. Slováka vystřídal plk. v zál. Ing. Valentín Mišaga, jehož v roce 2013 střídal plk. v zál. Ing. Cirok.

Souběžně se vznikem a rozbíhajícím se výcvikem a činností těchto krajských rot AZ vznikly i tradice těchto jednotek, kdy kromě znaků, jež si jednotlivé roty samy zvolily (a byly následně ve spolupráci s KVV schváleny, někdy po změnách či schvalovacích problémech, i Vojenským historickým ústavem), byly některým rotám uděleny osobnostmi společenského života (často hejtmany krajů) i prapory. Historickým patronem jednotek Aktivních záloh byla po jednáních s některými zástupci jednotek AZ zvolena osobnost hrdiny čs. domácího odboje v době II. sv. války – štábního kapitána Václava Morávka, člena známé odbojové skupiny Tří králů (Balabán, Mašín, Morávek). Dne 10. 8. 2004 zřídil svým rozkazem náčelník GŠ AČR i nový resortní řád – Čestný odznak štábního kapitána Václava Morávka, který je od té doby udělován nejen příslušníkům AZ, ale později i VZP, za podíl na výstavbě, organizaci a přípravě jednotek AZ či výborné plnění úkolů při výcviku AZ.

Dne 11. 9. 2004 se konal v Kolíně na náměstí na počest památky štábního kapitána Václava Morávka slavnostní nástup jednotek AZD. Při této příležitosti bylo 76 příslušníků AZD za předchozí zásluhy vyznamenáno jako prvních nově zřízeným vyznamenáním. Dále bylo toto vyznamenání uděleno i 26 dalším osobnostem, které se na vzniku a organizaci AZD podílely. Od té doby je toto vyznamenání standardně každoročně udíleno NGŠ vybraným příslušníkům jednotek AZ a VZP.

Vedle již zmíněných 14 krajských pěších rot zůstaly i nadále již existující dvě jednotky AZ přímo u bojových útvarů armády. Jednalo se o 1. tankovou rotu AZ „Československých legií“ (velitel kpt. Ing. Mojžíš), která byla zařazena k 73. tankového praporu „Hanáckému“ v Přáslavicích u 7. mechanizované brigády (původně 74. smmpr. přeměněný na 73. tpr.) a „Rotu Z“ (velitel kpt. Ing. C.), která vznikla v rámci 601. skupiny speciálních sil „Generála Moravce“ v Prostějově. Obě tyto zmíněné roty postupně v rámci svého výcvikového programu najely na výcvik podle standardů útvarů, v jejichž strukturách byly zařazeny a jejich výcvik tak probíhal stranou koncepce výcviku zmíněných pěších rot AZ. U tankové roty AZ se jednalo především o běžné zvládnutí vedení bojové činnosti tankovou technikou a všeho ostatního z toho vyplývajícího. U Roty Z o výsadkářský výcvik a další odborný výcvik k vedení bojové činnosti dle standardů výcviku 601.skss. – základ roty vznikl tak zejména z vojáků v záloze s průzkumnou vojenskou odborností ještě ze ZVS nebo bývalých VZP výsadkových a průzkumných jednotek.

Zmíněná 1. tanková rota AZ prošla v období 2003-2004 přecvičením a výcvikem jednotlivce ve Vojenské akademii Vyškov. První cvičení absolvovala ve VA Vyškov na podzim 2003. Slavnostního ukončení výcviku, které proběhlo 8. 10. 2004, se zúčastnilo i velení Armády České republiky v čele s tehdejším NGŠ AČR genpor. Ing. Pavlem Štefkou. Při této příležitosti dostala rota z rukou NGŠ prapor věnovaný Nadací pozemního vojska AČR, který byl v zápětí dekorován stuhou Československé obce legionářské. Dále pak začalo připravovat velení 73. tpr. koncepci výcviku a s pomocí instruktorů z řad praporu i výcvik metodicky vedlo. Tanková rota se tak stala standardizovanou součástí 73. tpr. a prochází přípravou a výcvikem v jeho sestavě.

Také zmiňovaná Rota Z pokračovala ve výcviku. Ten byl zaměřen hlavně na speciální průzkum k získávání strategických informací v týlu nepřítele. V rámci výcviku probíhaly seskoky na padáku OVP-80, slaňování z vrtulníku, také zasazení přistávacím výsadkem. Dále šlo o nácvik taktiky přesunu malých jednotek v týlu nepřítele na různé vzdálenosti, pátrací a pozorovací schopnosti a procvičování taktiky boje při kontaktu s nepřítelem.

Z hlediska materiálního a finančního zabezpečení příslušníků jednotek AZ bych rád přiblížil určitá specifika, která jsou s tím u AZ spojena.

V době dobrovolných vojenských cvičení byla výstroj vždy cvičícím dobrovolníkům vydávána na dobu cvičení. Vzhledem k časové prodlevě vždy na počátku a konci cvičení, spojené s vydáváním a odevzdáváním výstroje, dále vzhledem k pozdější možnosti užívání vojenské uniformy příslušníkem AZ na veřejnosti při slavnostních příležitostech a také udržení vztahu dobrovolníka k jeho osobní vojenské uniformě bylo přistoupeno s počátečním rozvojem Aktivních záloh k možnosti vydat příslušníkům jednotek AZ vojenskou výstroj do jejich péče s uložením i mimo vojenský útvar. V praxi to přineslo možnost, že příslušníci jednotek AZ mohli svou uniformu a další součásti výstroje mít přímo doma, na základě sepsané smlouvy o její výpůjčce. Po vypršení uzavřené dohody o zařazení do AZ musí daný dobrovolník veškeré zapůjčené výstrojní součásti vrátit u toho vojenského útvaru, kde je jeho výstroj účetně vedena. Tento krok přinesl příslušníkům AZ možnost být vystrojen během okamžiku a cvičení od té doby zahajují již přímo vystrojeni. Z hlediska výstrojních součástí se jednalo u pěších rot o komplet polní uniformy vz. 95 (následně v roce 2006 rozšířené ještě o jeden další komplet vz. 95 včetně obuvi – v případě potřeby obměny výstroje v době cvičení) s počty kusů částí výstroje a doplňky dle předpisu ještě z doby existence ZVS. Veškeré další součásti výstroje, např. gore-tex, taktické vesty, moderní výstrojní doplňky atd. si musí příslušníci AZ v případě zájmu kupovat za své vlastní finanční prostředky. V případě jednotek AZ přímo u vojenských bojových útvarů jsou příslušníci AZ ještě zpravidla dovystrojeni dalšími výstrojními součástmi na standard daného útvaru, např. 4.brn, 601.skss. atd.

V případě poškození při výcviku nebo ztrátě funkčnosti a vzhledu součástek výstroje běžným používáním dochází k výměně (což často někde v praxi nefunguje). Vojáci v AZ bohužel nedostali dosud možnost mít výstrojní body jako VZP a nemohou si tak sami ve vystrojovacích střediskách výstroj za body pořídit. Celý proces vystrojování AZ to tak již celá léta nesmyslně komplikuje.

Vojáci v AZ dostali možnost nosit vojenský stejnokroj mimo činnou službu (cvičení) i při služebních a slavnostních příležitostech, což potvrdil v roce 2006 poprvé tehdejší NGŠ genpor. Štefka svým rozkazem o povolení nošení vojenského stejnokroje příslušníky AZ na veřejnosti při slavnostních či jinak významných příležitostech.

Z hlediska finančních náležitostí bylo již od ledna 2004 určeno, že každý příslušník AZ bude mít nárok na odměnu 500,- Kč za každý měsíc zařazení v AZ a splnění podmínek dohody o zařazení do AZ. Tato odměna je vyplacena vždy počátkem následujícího roku za rok uplynulý najednou zpětně. Dlouhodoběji je již zvažováno i zvýšení této odměny z 500,- Kč měsíčně na 1.000,- Kč, ale zůstává bohužel stále pouze u návrhu a záměru a slov. V současné době vzhledem k rostoucí inflaci od roku 2004 a také dovystrojování se příslušníky AZ často za vlastní finanční prostředky je výše této fin. odměny prakticky symbolická.

Dále je příslušníkům AZ za dobu trávenou na cvičení vyplácena v současné době náhrada ušlé mzdy. Jedná se však spíše víceméně jen o zaměstnance, kde je tato náhrada vypočítávána z jejich průměrné hodinové mzdy. Osoby samostatně výdělečně činné se vyplácejí jiným způsobem podle průměru záloh na soc. pojištění, na základě aktuálního daň. přiznání. V případě účasti na cvičení formou dovolené, kterou si daný voják v AZ v zaměstnání bere – např. v obavě ze ztráty zaměstnání při účasti formou uvolnění z práce na vojenské cvičení dle zákona (což je bohužel častý jev), nedostane náhradu žádnou. Do roku 2007 byly tyto náhrady dobrovolníků AZ řešeny formou tzv. refundací, při kterých docházelo navíc k handicapu dobrovolníků podle počtu jimi vyživovaných osob (pozn. Nevyživuje-li žádnou osobu = 60% z ušlé mzdy. Vyživuje-li jednu osobu = 75% z ušlé mzdy. Vyživuje-li dvě osoby = 90% z ušlé mzdy. Vyživuje-li tři a více osob = 95% z ušlé mzdy).

Docházelo tak do roku 2007 k tomu, že dobrovolníci AZ nejenže sloužili v rámci AZ dobrovolně, účastnili se vojenských cvičení často na úkor svého osobního času, svých rodin a měli přitom problémy v zaměstnání kvůli uvolňování na cvičení z pracovního časového fondu, ale navíc také z hlediska svých příjmů měli ztrátu, protože za dobu trávenou na cvičení tak do svých rodinných rozpočtů mohli přinést často mnohem méně peněz, než standardně (protože to nebylo 100%, ale jen 60-95%). Od roku 2007 byla tato nerovnost víceméně napravena a v případě dobrovolníků v zaměstnaneckém poměru dochází k plné náhradě ušlé mzdy. V současné době náhradu ušlé mzdy dobrovolníkům se statusem zaměstnance na základě potvrzení o ušlé mzdě z jejich zaměstnání hradí přímo AČR. Dobrovolníci ve statusu OSVČ však ve většině případů jsou handicapováni a náhrada pro ně je ztrátová, nedorovnává jim plně skutečný ušlý příjem.

Při povolání na vojenské cvičení má příslušník AZ vyplacenu také poměrnou část základního měsíčního služného podle hodnosti (jedná se o částku kolem 200 – 300,- Kč).  Zároveň při povolání na vojenské cvičení má příslušník AZ nárok na proplacení jízdného - proplácí se však pouze jízdné autobusem nebo nejnižší třídou vlaku na území České republiky. V praxi, kdy většinou využívají vojáci AZ automobilovou dopravu (z praktických důvodů), jezdí tedy na vlastní náklady.

Z hlediska podpory uvolňování na cvičení ze strany zaměstnavatelů vojáků v AZ je již také dlouhodobě zvažována (a neustále diskutována) možnost například daňového zvýhodnění těchto zaměstnavatelů za to, že zaměstnávají příslušníky AZ. Původní návrh k této myšlence v jednáních Ministerstva obrany s Ministerstvem financí neprošel a situace je tedy dále z tohoto hlediska neutěšená a tvoří jeden z hlavních problémů služby příslušníků AZ. Dlouhodobě je tento výrazný problém neřešen a je hlavním důvodem personálního úbytku a nízkého přílivu nováčků v řadách AZ.

 

Poznámka autora: Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

 

Hlavní použité prameny:

Archiv autora
Archiv kpt. Ing. Mojžíše Milana
Ministerstvo obrany České republiky. Ministerstvo obrany : České republiky [online]. 2004 [cit. 2008-01-15]. Dostupný z WWW: <www.army.cz>.
PAJER, Jaroslav. Historie aktivní zálohy v datech. Nepublikováno, studijní materiál.
VLČEK, Bohuslav. Aktivní záloha ozbrojených sil České republiky. Vojenské rozhledy. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 67-73.

 

Štítky

Přihlášení

Kdo je připojen

Právě přítomno: 53 hostů a žádný člen

Přehled událostí

No Calendar Events Found or Calendar not set to Public.

Přihlášení

Přihlášení pro registrované uživatele