Czech Afrikaans Albanian Arabic Armenian Azerbaijani Basque Belarusian Bulgarian Catalan Chinese (Simplified) Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Filipino Finnish French Galician Georgian German Greek Haitian Creole Hebrew Hindi Hungarian Icelandic Indonesian Irish Italian Japanese Korean Latvian Lithuanian Macedonian Malay Maltese Norwegian Persian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swahili Swedish Thai Turkish Ukrainian Urdu Vietnamese Welsh Yiddish

Historie a vývoj Aktivní zálohy AČR - Omezování výcviku a rozvoje

 

Omezování výcviku a rozvoje (vývoj v letech 2009 – 2011)

Po deseti letech od prvních dobrovolných cvičení a vzniku dobrovolné služby v AČR bylo možné v roce 2009 již bilancovat, na kolik se podařilo fenomén Aktivní zálohy (AZ) v českých podmínkách pro potřeby ČR rozvinout a využít jeho potenciál.

Podařilo se po zdlouhavých byrokratických průtazích v předchozích letech nakonec zhruba ustálit strukturu jednotek AZ, rozjet jejich výcvik a ujasnit jejich použití z hlediska pomoci v krizových situacích nevojenského charakteru – např. pomoc při povodních atd. Vojenská možnost využití je limitována legislativou (např. nemožnost využití v rámci zahraničních vojenských misí, na rozdíl od některých spojenců NATO, kde se rezervisté rovněž běžně těchto misí účastní).

Za celých deset let se resortu MO nepodařilo vyřešit vleklý problém se zaměstnavateli příslušníků AZ, jejich např. daňovým či jiným zvýhodněním v případě účasti příslušníka AZ na cvičení a v souvislosti s tím jeho nepřítomnost v práci. Tento stav zapříčinil za uplynulou dobu největší úbytek v řadách AZ a odrazuje i mnoho dalších potenciálních zájemců dosud. Příslušník AZ se tak dostává do situace, kdy za svou dobrovolnou službu vlasti, za víceméně symbolické služné, mnohdy i bez náhrady mzdy (v případě účasti na cvičení formou čerpání dovolené – kvůli problémům se zaměstnavatelem ve věci zákonného uvolnění – nemá nárok na žádnou náhradu), má nemalé problémy v zaměstnání i v osobním životě, s návazností celkově i na svou rodinnou sociální situaci. I přes tyto velké potíže množství dobrovolníků v jednotkách AZ již mnoho let slouží… Bez výraznějšího společenského uznání, bez výraznějšího uznání i ze strany samotné AČR, která dosud nevyužila možný potenciál, který jednotky AZ skýtají (v nichž slouží i řada odborníků a specialistů různých profesí, využitelných pro potřeby AČR). Často tak lze u některých příslušníků AZ i slyšet dojmy, že jsou pro velení AČR něčím nechtěným, že chybí naplňování koncepce AZ, a že se snad čeká, až se jejich zájem o dobrovolnou službu vlasti pomalu vyčerpá a službu v AZ tak postupně většina ukončí. Výrazně chyběla aktivita (ve smyslu činů, ne pouze planých slov a proklamací) na straně velení AČR, aby tyto pocity u příslušníků AZ rozptýlila. Od počátku roku 2008 funkci koordinátora AZ (která původně byla součástí KaNGŠ, posléze byla odsunována a její význam klesal) zastával plk. v zál. Ing. Valentín Mišaga (bývalý VZP), jako občanský zaměstnanec. Zřejmě bohužel bylo ze strany AZ očekáváno od této pozice mnohem více, než bylo asi možné očekávat...

K 1. 1. 2009 byl celkový početní stav příslušníků AZ 1.087, ale následně k 1. 1. 2010 i přes nástupy nových dobrovolníků klesl celkový stav na 1.041 – několik desítek dlouholetých příslušníků AZ ukončilo svou službu. S počátkem roku 2011 přišlo mírné navýšení počtů, když přišla další skupina několika desítek nováčků, kteří se do AZ přihlásili během roku 2010. K 1. 1. 2011 tak stoupl počet na 1.098 mužů a žen. Začal znatelně stoupat i počet žen, sloužících v AZ. Ženy v jednotkách již přestaly být takovou výjimkou, jako dosud.

Rok 2009 přinesl jednotkám AZ sice pokračování výcviku, avšak v případě krajských pěších rot AZ již výrazně omezeného z hlediska počtu odcvičených dní v roce (z celkem až 21 dní, umožněných zákonem, mohly využívat v praxi tak polovinu či i méně). V některých případech pěší roty měly pouze jedno týdenní cvičení, což v daném roce nestačilo často ani na udržení již získaných znalostí a dovedností. Výcvik tak často stagnoval a opět velmi záleželo na schopnostech velitelů u příslušných jednotek, jak a kam se bude ubírat. Tyto změny ve snížení intenzity výcviku se víceméně z počátku (až do roku 2011) nedotkly pouze jednotek AZ u bojových útvarů, které tak pokračovaly roce 2009 ve své standardní přípravě.

Původní záměr GŠ o navýšení výcviku pěších rot zůstal tak prakticky nenaplněn, místo něho došlo naopak ke snížení rozsahu cvičení a tím i úpadku jeho úrovně. Samozřejmě tento stav je ovlivněn i světovou finanční krizí, která naplno propukla ve druhé polovině roku 2008 a v rámci ekonomiky státu se výrazně dotkla i resortu obrany, kterému byl omezován rozpočet.

Je potřeba si zároveň uvědomit, že deset let v lidském životě není krátká doba. Množství příslušníků AZ, kteří začínali se službou ještě v době dobrovolných cvičení, bylo najednou o deset let starších. Mají již třeba rodiny (pokud tehdy ještě neměli), mají zaměstnání a mají stále se neřešící problémy v tom, aby stát, pro který dobrovolně slouží a překonávají různé překážky, je alespoň v této službě podpořil a vytvořil jim takové prostředí, kdy se příslušník AZ nebude muset kvůli účasti na cvičení obávat ztráty zaměstnání, či snížení pracovního příjmu a tím i ohrožení sociální situace své rodiny. Dnes z původních dobrovolníků, kteří se v roce 1999 účastnili prvních dobrovolných cvičení a byli při vzniku AZ, slouží v řadách AZ již jen pár desítek.

Pro další rozvoj Aktivní zálohy, jejíž existence a výcvik se sice v rámci AČR již víceméně standardizovaly, je nezbytný nový impulz a odstranění klíčových překážek. Obecně však lze o to více cenit nadšení a odhodlání všech příslušníků jednotek AZ, kteří navzdory všem problémům, s nimiž se v rámci své služby potýkají, včetně problémů se zaměstnavateli, stále dobrovolně slouží a naplňují tak tradice i odkaz dobrovolnosti z historie naší armády, loajalitu ke státu a vlastenectví – tedy jednoho z pilířů existence naší státnosti.

Obecně byl rok 2009 spíše rokem stagnace v rytmu zhoršující se světové ekonomické krize. Desetileté výročí vzniku dobrovolnosti v AČR bylo ze strany MO ČR zcela pominuto bez povšimnutí, bez nějaké bilance.

Koncem roku 2009 se průměrná naplněnost jednotek AZ pohybovala kolem 44 % oproti tabulkovému stavu.

S dále pokračující světovou ekonomickou krizí a tenčícími se zdroji ze státního rozpočtu pro resort obrany, došlo rokem 2010 k citelnému omezení výcviku v rámci celé AČR, kdy dále utlumován byl i výcvik jednotek AZ. Pěší roty AZ v jednotlivých krajích cvičily většinou již jen jeden týden (!) v roce, již jen výjimečně měly dvě týdenní cvičení. Drtivá většina příslušníku pěších rot tak nemohla využít plně všech dní k výcviku, které umožňoval zákon (až 21 dní v roce).

Situace u jednotek AZ přímo u vojenských útvarů byla lepší (např. četa AZ 41. mpr. v Žatci odcvičila plný počet dní, umožněných zákonem), nicméně i u nich začínalo někde docházet k omezení délky výcviku. Zároveň se ekonomická situace resortu projevila na náplni a zabezpečení výcviku, kdy se tenčily např. příděly munice, PHM, finance na výměnu opotřebované výstroje atd.

Přesto vešla v platnost 1. 1. 2010 nová výstrojní norma pro příslušníky AZ, norma 1-10. Oproti velmi zastaralé předchozí normě (která prakticky vycházela z výstrojní normy ještě z doby existence ZVS, včetně daných přežitých součástí výstroje…) byla mimo jiné obohacena i o termoprádlo, kvalitní letní a zimní vojenský spací pytel (potřebný zejména pro cvičení v chladných měsících, kdy se např. týden v zimě ve spacím pytli vz. 67 opravdu po celodenním plnění úkolu spí obtížně – buď vůbec anebo navždy…), malý a střední tlumok pro průzkumníky, goratex návleky a další součásti výstroje, které konečně po letech trochu citelněji pomohly řešit neutěšenou výstrojní situaci AZ. Nicméně přestože tato výstrojní norma 1-10 vešla v lednu 2010 v platnost, po celý rok 2010 prakticky u většiny jednotek AZ nebyla uplatňována (pouze u některých výjimek – u některých jednotek AZ u útvarů, které na existenci normy vytrvale upozorňovaly a žádaly její naplnění). Situace přetrvávala i do roku 2011, kdy teprve velmi pomalu začínalo docházet k jejímu plošnějšímu naplňování.

V srpnu 2010 vznikl v této krizové době nutných úsporných opatření při MO ČR záměr sestavení tzv. Bílé knihy, která měla obsahovat klíčová témata k zachování schopnosti armády v hranicích nastavených úspor – „kde ušetřit a na co se naopak zaměřit, aby to vše fungovalo“ – tedy cestu k optimalizaci využití omezených finančních zdrojů k zachování schopností AČR. Sestavením Bílé knihy byla pověřena odborná komise, která měla zpracovat výsledné strategické záměry AČR na nejbližší období do budoucna. Do této patnáctičlenné komise (mezi jejímiž členy nechyběl např. ani arm. gen. v. v. Jiří Šedivý, který v roce 1999 odstartoval vznik Aktivní zálohy) byl vybrán také mjr. v z. Václav Marhoul, jeden z prvních velitelů AZ ještě z dob dobrovolných cvičení.

V průběhu roku 2010 probíhalo i mnoho neformálních diskusí, rovněž s využitím prostředí internetu (např. na bázi blogu www.onwar.eu, vytvořeného členem týmu pro Bílou knihu Ing. Františkem Šulcem). Zvýšenou činnost prováděla i Asociace záložních brigád (AZB), která se již dříve stala v rámci CIOR (organizace v rámci NATO, zastřešující sbory rezervistů členských zemí) národním členem. Národním představitelem za ČR se v CIOR tak stal dosavadní prezident AZB mjr. Ing. Arnošt Líbezný, příslušník jednotky AZ 801. tpr. VP. Pod patronátem CIOR CZ se tak podařilo začít organizovat plánované vzdělávací akce pro příslušníky AZ – např. pracovní semináře či jazykové akademie s účastí příslušníků AZ, pořádané jak v ČR (nejvíce v prostředí VeV-VA Vyškov), tak i v zahraničí. AZB tak přispěla k zapojení AZ do tvorby širších koncepcí rozvoje záložních sborů NATO a pomohla zájemcům, zejména z řad důstojníků a praporčíků AZ, v rozšiřování jejich znalostí a schopností účastí na těchto mnohdy i zahraničních akcích, kde měli možnost poznávat i zahraniční rezervisty a vyměňovat si s nimi zkušenosti. Bohužel rozvoj AZ v ČR to nijak neakcelerovalo.

V roce 2011 si již i funkcionáři na MO ČR a GŠ stále více uvědomovali nemalý potenciál, který jednotky AZ pro AČR skýtají, zvláště v době potřeby výrazných úspor. Počátkem roku 2011 se objevily poprvé veřejně hesla „každý voják musí být nasaditelný“ a bylo dokonce zmiňováno možné využití AZ i pro určité potřeby zahraničních vojenských misí.

Jen doplňme, že k 1. 1. 2011 byl početní stav AZ celkem 1.098 příslušníků, na jaře s přílivem dalších nových dobrovolníků, k 1. 4. 2011 to potom bylo dokonce 1.119. Nárůst byl způsoben přílivem skupiny nováčků, která absolvovala kurz základní přípravy ve VeV-VA Vyškov počátkem roku, a byla dozvukem vlastních prezentací stávajících jednotek AZ (které to činily většinou z vlastních zdrojů, bez podpory AČR), zejména na různých sociálních sítích na internetu.

Zároveň tehdy na jaře byla i zveřejněna zmíněná Bílá kniha, kde na části věnované problematice AZ se podílel i mjr. Václav Marhoul. Některé názory dalšího směrování se tehdy staly kontroverzními i přímo v řadách AZ – např. návrh zrušení krajských pěších rot a jejich převedení od KVV přímo k vojenským útvarům. Úvodem materiál popisoval věcně a celkem přesně tehdejší stávající stav v jednotkách AZ, zejména různorodost a nízkou kvalitu výcviku, zejména u některých krajských pěších rot. Další návrh podporoval myšlenku částečného využití jednotek AZ i v rámci zahraničních vojenských misí, po vzoru jiných armád NATO, jejichž rezervisté se v mnoha případech i aktivně zahraničních misí účastnili a účastní. Kromě dalších bodů se návrh dotýkal i problémů s vystrojováním, podpory řešení letitého problému se zaměstnavateli příslušníků AZ ve věci uvolňování na cvičení, naplněnosti jednotek a dalších problematických bodů.

Obecně vzato tzv. Bílá kniha, od které se toho tolik očekávalo, byla z hlediska AZ však spíše zklamáním. O AZ pojednávala uceleně jen jedna stránka o pěti odstavcích, které víceméně obsahovaly především obecná ustanovení o charakteru AZ. Trochu zajímavější byly alespoň poslední dva z těchto pěti odstavců:

„7.12.4. - Povinnost přijmout na určitou dobu konkrétní systemizované místo u vojenského útvaru v rámci aktivní zálohy akceptují vojáci z povolání v rámci svého služebního závazku. Vojákem v aktivní záloze se stávají po ukončení služebního poměru na základě Dohody o zařazení do aktivní zálohy, která určuje místo výkonu služby dle jeho odbornosti, dosažené hodnosti a dalších náležitostí.“

„7.12.5. - Služba v aktivní záloze je finančně kompenzována. Zajištění funkčnosti konceptu aktivní zálohy se neobejde bez motivování nejenom jejích příslušníků, ale i jejich zaměstnavatelů.“

První uváděný odstavec přišel s myšlenkou začleňovat do řad AZ povinně končící VZP. Tento nápad byl iniciován snahou o rychlé navýšení počtu AZ, navzdory tomu, že hlavním problémem rozhodně není malý zájem veřejnosti o službu v AZ. Navíc toto zkratkovité řešení nabourává charakter a ducha dobrovolnosti AZ a tím i velkou část podstaty fungování AZ. Příslušníky AZ byl přijat víceméně s nelibostí, napříč jednotkami i funkcemi (nutno podotknout, že většinou VZP taktéž). Jako dobrovolníky je netěšilo vědomí, že mezi ně bude někdo povinně „verbován“ – samozřejmě o přístupu ke službě a plnění povinnosti takového násilně včleněného jedince není potřeba příliš přemýšlet.

Druhý zmíněný odstavec z Bílé knihy (BK) připomněl problém se zaměstnavateli, který příslušníci AZ od počátku existence AZ měli a mají. Bohužel bez dalších procesních kroků a návrhů řešení.

Kromě zmíněné jedné ucelené stránky v BK (z celkem 168 stran) se objevily zmínky o AZ i v některých dalších částech – víceméně ve vztahu k podpoře civilních orgánů v krizových situacích nevojenského charakteru. Tím bylo očekávání příslušníků AZ od BK zklamáno, protože nejenže nenabídla žádné konkrétní kroky k řešení (což jak její tvůrci opakovaně zmiňovali však ani BK nabízet neměla), ale dokonce ani z hlediska základních strategických záměrů z hlediska rozvoje AZ nic nového oproti minulosti nepřinesla.

Podle grafu průměrného počtu příslušníků v aktivní záloze, který BK uvedla, byl průměrný stav: V roce 2004 celkem 1.314 příslušníků, z toho 1.229 u krajských pěších rot (ostatní u jednotek AZ u voj. útvarů). V roce 2005 celkem 1.218, z toho 1.134 u krajských pěších rot. V roce 2006 celkem 1.083, z toho 962 u krajských pěších rot. V roce 2007 celkem 1.099, z toho 934 u krajských pěších rot. V roce 2008 celkem 1.121, z toho 935 u krajských pěších rot. V roce 2009 celkem 1.025, z toho 849 u krajských pěších rot. V roce 2010 potom celkem 1.070, z toho 886 u krajských pěších rot.

Počátkem roku 2011 také na internetu, v rámci Facebooku, vznikla stránka Aktivní zálohy, zřízena ze strany MO ČR. Spíše než o prezentační stránku se však jednalo o stránku diskusní, kdy za MO ČR tuto stránku řídila a moderovala odpovědná administrátorka, zaměstnanec MO. Stránka zůstala spíše jen diskusním prostředím k povídání si o všem a o ničem, avšak bez většího přínosu z hlediska koncepční změny ve využití AZ. Možnost její transformace na určitou neformální komunikační linku resortu napříč spektrem příslušníků a jednotek AZ, a skutečný sběr námětů či podnětů k řešení, využita bohužel prakticky nijak nebyla.

Z hlediska statistických údajů ke skladbě příslušníků AZ k červenci 2011 lze pozorovat, že průměrný věk se pohybuje kolem 34 let. Ve věku 18-25 let bylo 11,14% vojáků AZ, ve věku 26-30 let bylo 13,32%, ve věku 31-35 bylo 25,33%, ve věku 36-40 let bylo 19,76%, ve věku 41-45 let bylo 12,27%, ve věku 46-50 let bylo 10,58%, ve věku 51-55 let bylo 4,18% a ve věku 56-60 let to bylo 3,48% vojáků AZ.

Ještě zajímavějším údajem je skladba dosaženého vzdělání vojáků AZ. K červenci 2011 byla následující: 37% příslušníků AZ mělo ukončené úplné střední všeobecné vzdělání, 25% střední nebo střední odborné vzdělání bez maturity, 14% střední odborné vzdělání s výučním listem, 11% bakalářské nebo vysokoškolské vzdělání, 10% základní vzdělání, 2% vyšší odborné vzdělání, 1% nižší střední vzdělání. Takřka každý 10 příslušník v jednotkách AZ tedy měl vysokoškolské vzdělání. V řadách AZ slouží řada odborníků a specialistů (např. právníci, psychologové, stavební a techničtí specialisté, lékaři, ekonomové, zkušení lektoři a pedagogové, zkušení jazykoví tlumočníci, schopní manažeři, IT a el. specialisté, odborní řemeslníci, zbrojní specialisté, různé významnější osobnosti regionální úrovně a mnozí další a další). Bohužel v současném systému AZ není tento přínos a potenciál, který si z civilního života příslušníci AZ přinášejí (mnohdy se jedná i o velmi prestižní a v soukromém sektoru ceněné pracovní zkušenosti) zcela doceněn a AČR tento potenciál nedokáže (nebo nechce) využívat. Dořešen není ani kariérní řád pro AZ.

 

(autor je dlouholetým příslušníkem Aktivní zálohy AČR)

 

Poznámka autora: Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím více jak 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor.

 

Hlavní použité prameny:

Archiv autora
Facebook - Aktivní zálohy AČR (Active Reserve)
Ministerstvo obrany České republiky. <www.army.cz>

 

Štítky

Přihlášení

Kdo je připojen

Právě přítomno: 57 hostů a žádný člen

Přehled událostí

No Calendar Events Found or Calendar not set to Public.

Přihlášení

Přihlášení pro registrované uživatele